Jiangnan ( čínsky : 江南 , pinyin Jiāngnán , doslovně: „Na jih od řeky (Yangtze)“) je historická oblast v Číně, zabírající pravý břeh dolního toku řeky Yangtze . V moderním administrativně-teritoriálním členění zahrnuje jižní (pravobřežní) části provincií Jiangsu (s Nanjing , Suzhou a Wuxi ) a Anhui , město Šanghaj , a severní Zhejiang (s Hangzhou a Ningbo ). Z velké části se shoduje s oblastí nyní známou jako delta Yangtze .
Ťiangnan, který zabírá převážně nízko položená území, má vlhké klima a nachází se v dolních tocích velkých řek tekoucích do Východočínského moře , je plný nádrží, z nichž největší je jezero Taihu . Četné kanály, z nichž historicky nejdůležitější je jižní pokračování Velkého kanálu (od města Zhengjiang na Yangtze do Hangzhou na řece Qiantangjiang ) po mnoho staletí sloužilo nejen dopravním potřebám, ale také dávalo zvláštní chuť města a vesnice tohoto regionu. [jeden]
Jiangnan byl po mnoho staletí považován za centrum kultury, řemesel a obchodu a do značné míry jím zůstává dodnes. Kromě příznivých přírodních podmínek a centrální polohy v systému (především vodních) komunikací středověké Číny byl jeho vzestup usnadněn přesunem hlavního města dynastie Sung do Chang-čou po dobytí severní Číny Jurcheny a r . pád Kaifeng v roce 1127.
Korejský „neochotný cestovatel“ Choi Pu , který v roce 1488 prošel velkou část Číny z jihu na sever, uvádí ve své knize charakteristické srovnání Ťiang-nanu a severní Číny: prostorné domy s taškovou střechou jižně od Jang-c'-ťiang a doškové chatrče v severní; nosítka na jihu a koně s osly na severu; horlivost rolníků, řemeslníků a obchodníků na jihu a lenost na severu; dobromyslní a vzdělaní jižané a nevrlí negramotní seveřané. [2]