Historický cyklismus

Historický cyklismus  je teorií historického cyklu, opakování období zrození, rozkvětu a úpadku nebo dokonce zániku lidských společností. Různorodost variací teorie se vztahuje k jejímu založení jak subjekty sociálního vývoje ( politický systém , stát , civilizace ), tak k rozdělení do etap, jakož i k jejím různým kombinacím s jinými teoriemi vývoje. Cyklismus je proti myšlence pokroku [1] .

Vyskytující se ve starověku  - např. ve Všeobecných dějinách Polybia [2] , myšlenky cykličnosti byly rozvinuty v renesanci v Itálii ( Machiavelli , Campanella ) [3] , nejvíce je rozvinul italský myslitel konce 17. - 1. poloviny 18. století. Jambatisté Vico [4] . A to až v posledních desetiletích XIX století. teorie cyklismu byla nakonec formalizována jako nezávislá především německým historikem Eduardem Meyerem . Podle ní měl starověký svět již „svůj“ starověk, středověk, kapitalismus a státní socialismus[5] .

V civilizačním přístupu je přítomen u N. Ya.Danilevského a O. Spenglera . Muslimští učenci - Ibn Khaldun .

Jak poznamenal E.M. Shtaerman : „Cyklismus v podstatě popírá pokrok, když ne v technologii, tak v sociálních vztazích“ [6] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Cyklický charakter teorie // Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
  2. ↑ Cyklismus – Velká encyklopedie ropy a zemního plynu, článek . Získáno 24. listopadu 2014. Archivováno z originálu dne 4. března 2016.
  3. ↑ Filosofie dějin: kontinuita, paralely, vývoj . Získáno 24. listopadu 2014. Archivováno z originálu 2. července 2013.
  4. ↑ Ed. E. M. Žuková. Cykličnost teorie // Sovětská historická encyklopedie. — M.: Sovětská encyklopedie . - 1973-1982.
  5. ↑ Ed. E. M. Žuková. Starověký svět // Sovětská historická encyklopedie. — M.: Sovětská encyklopedie . - 1973-1982.
  6. ↑ http://history.org.ua/JournALL/graf/graf_2012_22/9.pdf

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie