Muž #217

Muž č. 217 je sovětský celovečerní film z roku 1944  o Velké vlastenecké válce režiséra Michaila Romma .

Děj

Film začíná v roce 1944 přehlídkou německých válečných zajatců. Při pohledu na ně z davu sovětských občanů naslouchá Tatyana Krylova slovům jedné ženy: ona, ukazujíc na neupravený vzhled vojáků, říká, že barbaři mohou jen tak vypadat. V jednu chvíli vidí kulhajícího vojáka, který vypadá jako intelektuál, a říká, že tenhle prostě není barbar, že by ho mohli zahnat na frontu násilím. V reakci na to Taťána nečekaně říká, že už viděla tytéž inteligentně vyhlížející Němce, ale ze všech se vyklubaly stejné zabijáky, a začne jí vyprávět svůj příběh.

V roce 1942 byla ona, číslo 217, a její přítel Klava Vasilyeva násilně přivezeny do Německa jako Ostarbeiteři . Klava je přidělena do továrny a Tatiana se ujme jako služka hokynáři Johann a Greta Kraussovi. Kromě Taťány žije v domě Krausových stejný Ostarbeiter - matematik Sergej, kterého si Krausovi ponechávají jako ženicha. Krausovi a jejich dcera Lota se snoubencem Rudolfem Peschkem se k Tatianě chovají pohrdavě, zatěžují ji tvrdou prací a neustále ji ponižují. Jediná věc, kvůli které Tatiana vydrží, je Sergeyův plán: tajně odloží kousky chleba, kterým je Krausovi krmí, a příští jaro plánují utéct, přičemž vezmou Klavu, jejíž situace je ještě horší - ona a další dělníci jsou neustále biti v továrna.

Mezitím se odvíjí další děj. Lota a Rudolf se chtějí vzít, ale Rudolf chce v očích Krausových vypadat jako bohatý muž, a k tomu potřebuje peníze, které Krausovi mají: od Loty ví, že jeden Žid hned po příchodu národních socialistů k moci v Německu, dal Johannovi velkou sumu peněz do úschovy. Všemožnými způsoby se snaží Johanna přesvědčit, aby mu tyto peníze dal, ale pokaždé si najde jiné výmluvy, proč je nedat. Naznačí tedy Rudolfovi, že dá peníze, pokud přiměje Sergeje, aby přestal psát - pokud možno se věnuje svému matematickému výzkumu, což se manželům Krausovým nelíbí, protože překládá jejich práci. Pak začne Rudolf každý den bít Sergeje po hlavě hůlkou - chodí o holi, protože od narození má jednu nohu kratší než druhou, a proto najednou ani nechodil dopředu. Když to Taťána poprvé vidí, udeří Johanna a Rudolfa do obličeje, za což je poslána na čtyři dny do cely na policii. Do promoce se jí daří vydržet jen díky vzpomínkám na otce (který říkal, že bolest může zažít každá živá bytost) a školu (kde jim na promoci jejich ředitel připomněl, že člověk bez ohledu na národnost je nejcennější živá bytost). Mezitím se Sergeiův stav začíná zhoršovat - kvůli bití začíná trpět výpadky paměti a nakonec přestane psát.

Manželé Krausovi často mluví o svém bratrovi a synovi Maxovi, které popisují jen pozitivně a který je nyní na východní frontě. Když se ale Max spolu se svým přítelem Kurtem vrátí domů na návštěvu, i samotní Kraussovi jsou ohromeni, jak moc se změnil (později Johann řekne Gretě, že s takovými, jako jsou Max a Kurt, je Německo odsouzeno k záhubě). Ukáže se tedy, že Max a Kurt přicházejí právě ve chvíli, kdy se Krausovi a Rudolf hádají o stejné židovské peníze. Když se Max dozvěděl, o co jde, naléhavě požaduje, aby Johann dal tyto peníze jemu, Maxovi, a připomněl mu jeho árijský dluh. Zároveň zabijí Sergeje, kterého Kraussovi pomlouvali, že urazil německé úřady. To se stává výchozím bodem a ještě téže noci Tatiana zabije Kurta a Maxe tím, že je během spánku bodne kuchyňským nožem, načež ona a Klava uniknou pomocí náletu sovětských bombardérů. Krausovi zemřou, když jejich dům zasáhne bomba. Taťána a Klava se pohybují v noci a vyhýbají se lidem. Na cestě Klava umírá na bití v továrně. Nakonec Taťána narazí na vlak, ve kterém jsou z Německa odváženi zranění Ostarbeiteři.

Dále je akce opět přenesena do roku 1944, kde se ukazuje, že kulhajícím vojákem byl Rudolf (zřejmě poslán na frontu po vyhlášení totální války v Německu ). Poté Taťána pronese projev, že Němci by neměli házet vinu na Adolfa Hitlera a že by si měli vždy pamatovat, co je válka a jaké hrůzy přináší.

Obsazení

Filmový štáb

• Scénář: Evgeniy Gabrilovich , Michail Romm
• Režie: Michail Romm
• Kameramani: Boris Volchek , Era Savelieva
• Umělci: Evgeny Yeney , Abram Freidin
• Skladatel: Aram Chačaturjan

Ocenění

• Velkou mezinárodní cenu Asociace filmových autorů pro nejlepšího režiséra získal Michail Romm (I. Mezinárodní filmový festival v Cannes-46 )
• Stupeň Stalinovy ​​ceny II byl udělen režisérovi Michailu Rommovi , Eleně Kuzminové , Vasiliji Zaichikovovi a také kameramanovi Borisi Volchkovi ( 1946 ).

Odkazy

Tematické stránky	AllMovie AlloCine ČSFD Filmová spřízněnost Internetová filmová databáze