Čelpanov, Alexandr Vladimirovič

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 3. října 2019; kontroly vyžadují 3 úpravy .

Alexandr Vladimirovič Čehelpanov

Datum narození

8. září 1950 (ve věku 72 let)

Místo narození

SSSR

Afiliace

Rusko

Druh armády

Námořnictvo SSSR
Námořnictvo Ruské federace

Hodnost

kontradmirál

přikázal

těžký letadlový křižník projektu 11435 "Admirál flotily Sovětského svazu Kuzněcov"

Ocenění a ceny

V důchodu

od roku 2000

Alexander Vladimirovich Chehelpanov (09/08/1955) - námořní důstojník, kontradmirál, třetí velitel projektu 11435 těžkého letadla- přepravujícího křižník Severní flotily " Admirál flotily Sovětského svazu Kuzněcov" od 20. dubna 1995 do září 28, 2000.

Služba

20. dubna 1995 převzal velení křižníku kontradmirál A.V.Čhelpanov. Loď pokračovala v přípravě na bojovou službu. "Admirál Kuzněcov" opět obsadil 1. místo v Severní flotile za úspěšnou palbu na mořský cíl s jeho hlavním raketovým systémem. Jenže při dalším výjezdu na moře se TAVKR dostal do bouře, zasolil potrubí hlavních kotlů a ztratil rychlost. Křižník potřeboval vážné tovární opravy, ale očekávalo se, že půjde do Středozemního moře, kde letadlové lodě NATO bombardovaly města nyní bývalé Jugoslávie. V roce 300. výročí ruské flotily měl Kuzněcov demonstrovat svou vlajku v této neklidné oblasti v čele AMG.

23. prosince 1995 "Admirál Kuzněcov" (ocasní číslo 063) poprvé vstoupil do BS ve Středozemním moři. AMG v jeho čele pod velením kontradmirála V.G. Dobroskochenka (starší na palubě – první zástupce vrchního velitele ruského námořnictva admirál I.V. Kasatonov) zahrnovalo torpédoborec Fearless, víceúčelovou jadernou ponorku Volk, tanker Dnestr a remorkér. SB-406 Severní flotily, TFR „Pylky“ a tanker „Olekma“ Baltské flotily, stejně jako remorkér „Šachtar“ a tanker „Ivan Bubnov“ z Černomořské flotily. Letecká skupina TAVKR zahrnovala 13 Su-33, 2 letouny Su-25UTG a 11 vrtulníků Ka-27, Ka-27PS a Ka-29 od 57. SCAD (velitel generálmajor T.A. Apakidze).

Výlet začal za ztížených povětrnostních podmínek. Již při výjezdu z Kolského zálivu se lodě dostaly do sedmibodové bouře a u Severního mysu selhaly dva hlavní kotle se ztrátou výkonu elektrárny. Prvních osm letů se uskutečnilo pouze 29. prosince v oblasti západního pobřeží Velké Británie, letouny Su-33 na letadlových lodích absolvovaly tři cvičné záchyty britských a nizozemských hlídkových letounů Orion a Nimrod. Poté byly kvůli povětrnostním podmínkám (bouřka na přejezdové trase) lety zastaveny. O deset dní později, v noci 4. ledna 1996, projelo AMG Gibraltar. Kvůli problémům s kotli následoval Kuzněcov nízkou rychlostí. Přesto byly letecké lety obnoveny 4. a 5. ledna. Su-33 přitom opakovaně zachytily letouny hlídkových letounů NATO Atlantic a základny Nimrod. 7. ledna Kuzněcov zakotvil u pobřeží Tuniska a až do 17. na něm byly odstraňovány poruchy. Poprvé tam proběhly výměny návštěv mezi ruskými a americkými námořníky (americká letadlová loď), přičemž na palubě Kuzněcova přistály dva vrtulníky SH-60 Sea Hawk. Někteří ruští piloti během společných cvičení létali jako kopiloti na amerických letadlech a vrtulnících (včetně V.G. Pugačeva na stíhačce F-14 Tomcat, T.A. Apakidzeho na protiponorkovém S-3A „Viking“). Ruské vrtulníky zase více než 30krát přistály na dráze lodí 6. flotily amerického námořnictva a velitel 6. flotily admirál Pilling se skupinou důstojníků se podrobně seznámil se Su-33 stíhací letoun na palubě Kuzněcova.

Od 19. ledna do 23. ledna Su-33 absolvovaly 67 letů. Vrtulníky Ka-27 nacvičovaly vyhledávání ponorek. 24. ledna loď vzala na kotvu zásoby a 26. ledna zamířila k pobřeží Sýrie. Na přejezdu dva Su-33 zachytily dvojici stíhaček F-16 izraelského letectva.

Od 28. ledna do 2. února byl uskutečněn obchodní hovor do syrského přístavu Tartus a 3. února Kuzněcov opět vyplul na moře. Do té doby se situace s kotli na letadlové lodi ještě více zkomplikovala. Viceadmirál V.E. Selivanov, náčelník hlavního štábu námořnictva, naléhavě odjel do Středozemního moře na Kavkaz BZRK. 4. února poblíž ostrova Kréta nahradil admirála I.V.Kasatonova a vztyčil svou vlajku na TAVKR. Bylo uspořádáno neplánované cvičení k odtažení admirála Kuzněcova záchranným remorkérem Šachtar.

Ve dnech 8. – 9. února se lodě AMG dostaly do prachové bouře (!) a po doplnění zásob v bodě 52 na hranici výsostných vod Libye a Egypta zamířily na Maltu. Návštěva Kuzněcova v La Vallettě trvala od 17. do 18. února, poté byla kvůli problémům s kotli a hrozící bouři přerušena a loď opět vyplula na moře.

2. března se poprvé ve Středozemním moři uskutečnilo cvičení taktických letů (LTU) v blízké a vzdálené zóně protivzdušné obrany AMG, kde si stíhači procvičovali úkoly zachycování letadel a útoků na řízené střely. Absence RLD letadel a vrtulníků na palubě byla kompenzována organizací poloautonomních hlídek Su-33 podle údajů lodi RLD, EM „Fearless“, postoupila do ohroženého směru.

6. března propluly lodě formace Gibraltar a vstoupily do Atlantiku. V britské zóně odpovědnosti převzala TAVKR za doprovod fregata Sheffield, jejíž vrtulník se svolením ruského admirála přistál a vzlétl z paluby Kuzněcova.

V závěrečné fázi tažení, po projetí faersko-islandské hranice, se naše lodě zúčastnily velitelských a štábních cvičení Severní flotily. 20. března letouny Su-33 založené na nosičích úspěšně odrazily falešný nepřátelský raketový útok (čtyři Tu-22M3) a zachytily bombardéry za účasti bombardérů RLD (EM „Fearless“) ve vzdálenosti 450 km od centra. střežený příkaz. Během těchto cvičení došlo u jednoho z Su-33 (M.F. Savitsky) k částečnému selhání jednoho motoru. V podmínkách

Při absenci náhradních letišť se pilotovi podařilo přistát s nouzovým vozidlem na palubě Kuzněcova z prvního přiblížení (později za to získal titul Hrdina Ruska). 22. března 1996 TAVKR zakotvila ve svém kotvišti ve Vidjajevu.

Celkově loď během plavby urazila více než 14 156 mil, provedla 524 letů letadly a 996 vrtulníky, skutečně zachytila 12 vzdušných cílů, odhalila dvě cizí ponorky, vypracovala úkoly bojového výcviku pro dvě své ponorky, úspěšně provedla raketu a dělostřeleckou palbou, včetně hlavního úderného komplexu. Při plnění úkolu dálkové protiponorkové podpory křižníku Volk (kapitán 2. hodnosti S. Spravtsev) bylo prováděno skryté dlouhodobé sledování několika ponorek NATO, včetně jedné americké jaderné ponorky třídy Los Angeles. Přitom první výjezd Kuzněcova do BS ve Středozemním moři podle vzpomínek účastníků probíhal ve velmi složitých podmínkách a stál personál mnoho úsilí. Týkalo se to především elektromechanické hlavice. Kvůli nízké kvalifikaci personálu a také konstrukčním nedostatkům řady systémů docházelo k poruchám zařízení. Například přepětí v elektrické síti vedly k častým poruchám jednotek PNK LAK, systémů rozpoznávání stavu a radarových jednotek. Hodně kritiky vyvolala práce OSB "Luna", která vyžadovala neustálé ladění. Takže s jejím odmítnutím byl pilot Su-33 (boční číslo 86) nucen přistát se svým vozem na palubě „vizuálně“. Časté neoprávněné odstávky (přepínání) napájení si vyžádaly přenastavení systému inerciálního kurzu LAC, čímž došlo ke zpoždění plánovaných odjezdů. Došlo i k poruchám hydraulického systému skládání křídla Su-33 při přípravě na let. Nejnepříjemnější ale je, že do konce vojenské služby zůstaly v provozu dva z osmi hlavních kotlů. Loď se vrátila domů, pronásledovala kolem Britských ostrovů nízkou rychlostí a letadla létala s omezením vzletové hmotnosti, bez přívěsných raketových zbraní.

8. dubna 1996 byl křižník nasazen na SRZ-35 ("Sevmorput") pro vylepšené navigační opravy. Za pomoci ChSZ byly opět opraveny hlavní kotle s výměnou trubek a instalovány další dva výparníky typu P-4, čímž byl odstraněn problém s nedostatkem kotlové vody. Po dokončení opravy zajišťovala od července 1998 TAVKR bojový výcvik pro nosné letectvo a v srpnu se účastnila cvičení pod vlajkou vrchního velitele ozbrojených sil RF.

Od 26. března do 2. dubna 1999 byl „admirál Kuzněcov“ zapojen do bojového výcviku, kdy urazil 750 mil za 193 provozních hodin. V říjnu 1999 poskytl křižník v Barentsově moři LCI pro nový dvoumístný bojový cvičný letoun Su-27KUB na bázi nosiče. První přistání a vzlet z paluby se uskutečnil 6. října (V.G.Pugačev a R.Kondratiev) a 7. října Pugačev opět přistál na palubě Su-27KUB, velitel Severní flotily admirál V.A.Popov se ujal. místo druhého pilota. 16. října T.A.Apakidze poprvé přistál se Su-33 na palubě admirála Kuzněcova za podmínek polární noci.

Celkem za prvních 10 let služby loď cestovala 75 tisíc mil: v letech 1991 - 15650, v roce 1992. - 5012, v roce 1993. - 5095, v roce 1994. - 5397 a v roce 1995. — 5467.

Z řady důvodů, především vlivem vlhkosti a nízkých teplot, nedbalosti a nízké kvalifikace personálu, do roku 1999 selhal jeden z hlavních kotlů, jeden GTZA a řada lodních systémů a mechanismů.

Na podzim roku 2000 se TAVKR připravovala na vstup do BS ve Středozemním moři, ale po jejím zrušení byla kvůli smrti jaderné ponorky Kursk uvedena do opravy na SRZ-35. 28. září 2000 převzal velení lodi kapitán 1. pozice AV Turilin [1] .

Ze zdravotních důvodů v důchodu.

Trestní řízení zahájené podle § 285 (Způsobení hmotné škody státu) bylo ukončeno z důvodu lítosti, uznání viny, vrácení škody a uplatnění amnestie.

Po odchodu do důchodu pracoval dlouhou dobu v kanceláři starosty města Solnechnogorsk v Moskevské oblasti a byl propuštěn kvůli kompromitujícím okolnostem. Později pracoval v MECHEL, ale byl propuštěn za krádež. Pracoval v jiných komerčních firmách, kde ukradl značné finanční prostředky. Bylo zahájeno trestní řízení, které vyšetřují vyšetřovací orgány. . Čestný předseda Klubu námořníků v Nižném Novgorodu [2] [3] .

Ocenění

Řád „Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR“ 3.
Řád „Za zásluhy o vlast“ 4. stupeň „za vývoj složité vojenské techniky“ (2012),
Řád za vojenské zásluhy.

Viz také

Admirál flotily Sovětského svazu Kuzněcov

Poznámky

Odkazy

Velitelé těžkého křižníku s letadly " Admirál flotily Sovětského svazu Kuzněcov "
velitelé	V. S. Yarygin (1987-1992) I. F. Sanko (1992-1995) A. V. Chehelpanov (1995-2000) A. V. Turilin (2000-2003) A. P. Shevchenko (2003–2008) V. N. Rodionov (2008—2011) S. G. Artamonov (2011 – dosud )