4. Mistrovství Evropy v mezinárodním draftu mužů se konalo v prosinci 1969 v Římě ( Itálie ). Mistrovství se konalo formou turnaje švýcarským systémem v osmi kolech za účasti 16 zástupců z osmi zemí. Mistrem Evropy se potřetí za sebou stal reprezentant Nizozemska Ton Seybrands , vítězi se stali Andris Andreiko ( SSSR ) a Andreas Kuken ( Švýcarsko ).
Mistrovství Evropy se konalo stejně jako předloni v Itálii (předchozí turnaj tohoto rangu se konal v Livornu) díky úsilí prezidenta FMJD zastupujícího tuto zemi Beppina Rizziho . Tato okolnost umožnila majitelům stránek získat tři místa v šampionátu - stejný počet jako měl nizozemský tým. SSSR, Belgii, Francii a Švýcarsko reprezentovali po dvou hráčích, Československo a Rakousko po jednom. Turnaj se poprvé konal podle švýcarského systému , což nejprve vyvolalo kritiku ze strany účastníků, a teprve pevný postoj mezinárodního arbitra Louise Dalmana vedl k vyřešení konfliktů, slovy turnaje. účastník Michel Isar , "spokojenost téměř všech."
Celkově bylo mistrovství poznamenáno převahou loňského šampiona Tona Seibrandse . Pokud by se dal loňský úspěch Seibrandse zpochybnit kvůli absenci sovětských draftových hráčů na šampionátu, tentokrát SSSR zastupovali bývalí a současní mistři světa Iser Kuperman a Andris Andreiko . Avšak 20letý holandský velmistr, který předvedl hlubokou a ofenzivní hru a zaznamenal čtyři vítězství v prvních čtyřech zápasech, si již v polovině vzdálenosti vytvořil rezervu pro sebe a hrál s „mírumilovnějším“ Sovětští představitelé z pozice síly. Cooperman proti němu nabídl remízu ve 24. tahu a Andreiko v 15. (Andreiko však v zápase proti Seibrandsovi zaostávala už o dva body, a i kdyby vyhrál, byl by za ním v první řadě koeficienty) . Mistr světa skončil druhý a bronzovou medaili získal Švýcar Andreas Kyuken .
I přes třetí mistrovský titul v řadě nebyl Seibrands s organizací turnaje spokojen. Později se v rozhovoru pro nizozemské noviny Trouw negativně vyjádřil o místě konání turnaje (velká hala, která mu byla přidělena, byla za hranicemi města a bylo tam málo diváků) a o svém prchavém schématu, díky kterému především Ital Molesini obsadil vysokou příčku a o pozvání zástupců zemí, které ani neměly vlastní draftovou federaci (včetně Rakušana Feldla, který nakonec nezískal ani bod). Ke kritice Seibrandse se připojila Nizozemská federace návrhářů a bronzový medailista Kuken [1] .
Místo | Hráč | Země | vítězství | Kreslí | Porážky | Brýle | Konkurenční body |
---|---|---|---|---|---|---|---|
jeden | Tone Saybrands | Holandsko | 6 | 2 | 0 | čtrnáct | 76 |
2 | Andris Andrejko | SSSR | 3 | 5 | 0 | jedenáct | 74 |
3 | Andreas Kueken | Švýcarsko | čtyři | 3 | jeden | jedenáct | 72 |
čtyři | Iser Cooperman | SSSR | 2 | 6 | 0 | deset | 81 |
5 | Kees Warkevisser | Holandsko | 3 | čtyři | jeden | deset | 71 |
6 | Enrico Molesini | Itálie | čtyři | 2 | 2 | deset | 48 |
7 | Dauwe de Jong | Holandsko | 2 | 5 | jeden | 9 | 73 |
osm | Marino Saletnik | Itálie | 3 | 3 | 2 | 9 | 69 |
9 | Abel Vers | Francie | čtyři | jeden | 3 | 9 | 59 |
deset | Michel Isar | Francie | 2 | čtyři | 2 | osm | 65 |
jedenáct | Francesco Laporta | Itálie | čtyři | 0 | čtyři | osm | 60 |
12 | Andre Guedans | Švýcarsko | 3 | jeden | čtyři | 7 | 56 |
13 | Leon Wessen | Belgie | 2 | jeden | 5 | 5 | 58 |
čtrnáct | Frans Claessens | Belgie | 2 | jeden | 5 | 5 | 53 |
patnáct | Ludwig Reiman | Československo | jeden | 0 | 7 | 2 | 55 |
16 | Gerhard Feldl | Rakousko | 0 | 0 | osm | 0 | 54 |
mezinárodním draftu mužů | Mistrovství Evropy v|
---|---|