Podkroví je špatně izolovaná a obvykle nevybavená místnost pod střechou domu.
Prostor pod střechou, který je vytápěn a využíván jako obytný nebo pracovní prostor, se nazývá podkroví . V podkroví stodoly může podle využití jako podlaha sloužit sláma, seno nebo strniště.
Do podkroví budovy se dostanete žebříkem nebo žebříkem. V bytových domech je přístupný především z horní části schodiště, není vytápěn a často bývá osvětlen světlíky nebo štěrbinami. V městských činžovních domech z dob Grunderových bylo podkroví často určeno pro nájemníky. V jiných budovách půda často slouží jako sklad nebo archiv; ve venkovských oblastech, v typických selských domech, byly zásoby semen obvykle skladovány na půdě. V minulosti se na půdách opakovaně nacházely věci či umělecká díla zanechaná jako dědictví.
Podkroví je často domovem ptactva, někdy i netopýrů. Myši, krysy, kuny a mývalové ochotně žijí v podkroví; ta může poškodit tepelnou izolaci. Na mnoha starých půdách a stodolách se nacházel t. zv. „soví“ otvor v štítu, kterým mohli ptáci vyletět ven.
V podkroví je často zvykem ukládat věci, které jsou zřídka potřebné nebo určené k dlouhodobému skladování. V bytových domech byla vybudována podkroví ve formě mezipatra. Mříže těchto mezipater byly tvořeny převážně dřevěnými latěmi, někdy byla použita celulární síť. Takové prolamované stěny poskytují dobré větrání střešního prostoru. Podobné struktury byly také často používány k ubytování zpravodajských důstojníků nebo uprchlíků v období po skončení světové války [1] .
V mnoha rodinných domech a domech s více rodinami je podkroví nevyužito. Tato nevyužitá prostorová rezerva je příležitostí k vytvoření nového bydlení, zvláště pokud nejsou nutné velké opravy střechy. Nejdůležitějším faktorem pro bydlení na střeše je dostatečná vrstva izolace, která v zimě ochrání před chladem a v létě před horkem. Kromě toho zlepšuje energetickou účinnost domu. Pokoj nebo byt v podkroví se nazývá podkroví.