| školní valčík | |
|---|---|
| Píseň | |
| datum vytvoření | 1950 |
| Datum vydání | 1950 |
| Žánr | píseň |
| Jazyk | ruština |
| Skladatel | Isaac Dunayevsky |
| Textař | Michail Matušovský |
„Školní valčík“ je populární píseň skladatele Isaaka Dunayevského na verše Michaila Matušovského , napsaná v roce 1950 [1] .
Na dlouhou dobu, veselí přátelé,
Rozloučili jsme se se školou,
Ale každý rok přicházíme do naší třídy.
V zahradě břízy s javory
Setkej nás s luky,
A školní valčík nám zase zní.
Tady jsme děti
S penály a knihami
Vstoupili jsme a posadili se do řad.
Zde bylo dokončeno deset tříd
a zde jsme
poprvé ve skladech četli slovo „Vlast“.
Za zvuků hladkého valčíku
jsem vzpomínal na slavná léta,
Známé a sladké země,
Ty s šedými prameny
Nad našimi sešity,
Můj starý učitel .
Historie vzniku písně „School Waltz“ je spojena s dopisem, který na jaře roku 1950 napsala skladateli Isaaku Dunayevskému absolventka Voroněžské ženské školy Julia Plakhotnik (později vdaná Julia Sergeevna Merkusheva). Do absolventského večera chtěli desátáci školy napsat píseň „o vděčnosti učitelům, o tom, jak je líto se loučit se školou, se spolužáky a vůbec s dětstvím a dospíváním“ a věnovat ji jejich milovaná učitelka, ředitelka školy Antonina Grigorievna Serotinkina. Protože oni sami v písni neuspěli, rozhodla se Yulia Plakhotnik zeptat slavného skladatele zasláním dopisu na adresu „Moskva. Skladatel Dunayevsky. V odpověď opravdu nedoufala, přesto ji dostala. V dopise z 5. dubna 1950 Isaak Dunayevsky napsal, že dostal nabídku na vytvoření písně, ale nemohl ji provést v podobě, v jaké ho o to žádali voroněžští desátí. Podle jeho názoru „je velmi nutné napsat píseň pro školu (a nejen jednu) a „tato píseň by měla zpívat lásku ke škole, lásku a úctu k učitelům“, ale proč, zeptal se, „taková píseň by měla být napsána speciálně pro voroněžské školy“? Dunaevsky napsal: „Musíme napsat takové písně pro školu, aby se zpívaly ve Voroněži, v Moskvě, v Rjazaně a na Sachalinu. A je nezbytně nutné, aby každá píseň měla svou Antoninu Grigorievnu, tedy toho úžasného člověka a učitele, na kterého si ze školy odnášíte s vděčností doživotně vzpomínku. Skladatel odmítl napsat píseň speciálně pro voroněžskou školu a napsal, že tento požadavek ho přinutí pracovat na písni o absolventech všech škol v zemi. Dunaevsky poznamenal: „Mimochodem, takovou píseň opravdu potřebujeme. A až na tom budu pracovat, vzpomenu si jak na vaši prosbu, tak na vaši lásku ke škole a jejímu řediteli. A za tuto kreativní pomoc vám předem posílám své díky“ [2] [3] .
Krátce nato přinesl básník Michail Matušovskij Dunajevskému báseň o škole, kterou nazval „První učitel“, a skladatel k němu napsal hudební doprovod, čímž vznikla stejnojmenná romance . Podle Matušovského to "bylo dílo, které mělo plné právo na samostatný život, ale skladateli něco nevyhovovalo." A Dunaevsky navrhl další možnost - vyndal zpod cigaret Kazbek krabičku, na kterou si ostře nabroušenou tužkou zapisoval hudební řádky , zahrál na klavír melodii, která se Matušovskému tak líbila, že zvolal: "Samozřejmě, že ano." to!“, načež napsal nová slova – tak se zrodila píseň „School Waltz“ [2] .
Podle Isaaka Dunayevského nejprve plánoval vytvořit píseň o učiteli, ale neuspěl - "vznikla z toho buď infantilní píseň polodětského charakteru, nebo obyčejný hromadný text." Pak si skladatel vzpomněl, že v té době se ve školách pořádaly školní plesy, na které byli zváni absolventi minulých let - to ho vedlo k myšlence reflektovat takový večer plný dojemných vzpomínek na školní léta v hudební skladbě. Dunaevsky napsal: „Téma učitele vstoupilo do tohoto plánu jako nedílná součást vzpomínek. Formou písně byl valčík. Valčík dominuje, valčík zní a jeho zvuky probouzejí vzpomínky. To jsou myšlenky a pocity člověka k textům valčíku, kterým je vše podřízeno. Valčík skončil a s ním jakoby končí všechny ty sladké, milé vize minulosti, které plynou do přítomnosti a směřují do budoucnosti. Je to smutný pocit, protože smutek, laskavý, dobrý smutek je vždy rozdmýchán vzpomínkami člověka na nenávratně pryč léta mládí .
Prvním interpretem písně „School Waltz“ byl zpěvák Georgy Vinogradov . Podle svých vzpomínek ji nahrál v nahrávacím studiu společně se symfonickým orchestrem pod vedením Isaaka Dunajevského. Podle Vinogradova byl skladatel s provedením nové písně potěšen – „než zazněl její závěrečný akord, otevřely se dveře studia a Dunaevskij, vzrušený a dojatý, se ke mně rychle vrhl, objal, políbil a okamžitě mi podal rukou psaný klavír , dříve napsaný jím“ [2] .
Po rozhlasovém provedení a nahrání na gramofonovou desku si píseň „Školní valčík“ rychle získala oblibu u posluchačů a chtěli ji mít na repertoáru i další zpěváci. V rádiu ji slyšela i bývalá voroněžská absolventka Julia Plakhotnik, která v té době již byla studentkou jednoho z moskevských lékařských ústavů. Protože obsah písně souvisel s tím, o co skladatele požádala, napsala mu další dopis. Velmi rychle obdržela odpověď, ve které Dunajevskij napsal, že se ho velmi dotklo to, co napsala Julia, a že to posloužilo jako odpověď na píseň „School Waltz“, kterou skutečně očekával, a bylo to od ní. Skladatel napsal: „Nebudu říkat, že nápad vytvořit školní píseň mě napadl v souvislosti s vaším starým dopisem. Ne! Vždy jsem přemýšlel o školních písních a dokonce jsem je psal, pokud ne pro jejich zamýšlený účel a pokud ne na přímé téma, tak v každém případě na téma blízké škole. Váš dopis ale jistě urychlil ono tvůrčí vnitřní kvašení, které je klíčem ke vzniku díla. Odděleně od dopisu poslal Dunajevskij Julii Plakhotnik ručně psaný klavír „Školní valčík“, na jehož titulní straně napsal: „S potěšením vám mohu představit Julii Plakhotnik jako památku na dopis, který ‚vymyslel‘ tento valčík“ [ 2] [3] .
Během své historie, počínaje vystoupením Georgije Vinogradova , byla píseň „School Waltz“ zařazena do repertoáru mnoha slavných zpěváků a zpěváků, jako jsou Vladimir Bunchikov [4] [5] , Leonid Kostritsa [6] , Klavdiya Shulzhenko [ 7] , Georg Ots , Oleg Klenov , Maria Pakhomenko [8] , Valentina Tolkunova , Muslim Magomaev [9] , Vadim Ananiev , Ekaterina Guseva a další.