Schmidt, Julian
| Julian Schmidt | |
|---|---|
| Datum narození | 7. března 1818 |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 27. března 1886 (ve věku 68 let) |
| Místo smrti | |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | novinář , literární kritik , literární historik , historik , autor , spisovatel |
Julian Schmidt ( 17. března 1818 – 27. března 1886 ) byl německý novinář , vydavatel , literární kritik a literární historik .
Životopis
Narozen v Marienwerder, Západní Prusko. Vystudoval historii a filologii na univerzitě v Königsbergu, v letech 1842-1846 byl učitelem na reálné škole v Berlíně, od roku 1847 žil v Lipsku, věnoval se literární tvorbě. Spolupracoval a v letech 1848-1861 vydával spolu s Gustavem Freytagem časopis Grenzboten. Jako kritik byl proti romantismu a prosazoval realismus; jako politik se již v éře revoluce vyznačoval umírněností svého liberalismu. Z obou úhlů pohledu měl negativní vztah k „Mladému Německu“ a zejména k Heinrichu Heinemu, choval se k němu stejně jako Berne, s krajním despektem. Jeho články tvořily základ knihy "Geschichte der deutschen Nationallitteratur im XIX Jahrh." (Lipsko, 2. sv., 1853) a „Gesch. der französischen Litteratur seit der Revolution "(2 svazky, Lipsko, 1857; 2. vydání - 1873; "Dějiny francouzské literatury od revoluce 1789", ruský překlad, 2 svazky, - Petrohrad, 1863-1864), z s nimiž se obě, a zejména ta první, setkala německou veřejností i kritikou velmi sympaticky a vytvořila autorovi význačné postavení v literatuře. V nich, stejně jako ve většině svých pozdějších historických a literárních prací, je Schmidt mnohem méně historikem než kritikem s politickým sklonem; v jeho spisech nejsou žádné historické myšlenky, historický výzkum, historická perspektiva nebo jen velmi málo. První z těchto děl byla v roce 1855 doplněna o nový svazek nazvaný „Jena und Weimar“ a následně vyšla v přepracované podobě pod názvem „Gesch. d. deutschen Litteratur seit Lessings Tod“ (5 vydání, 3 svazky, Lipsko, 1865-1867).
V roce 1861 Schmidt opustil redakci Grenzboten a Lipsko a přestěhoval se do Berlína, kde se jménem staré liberální strany (Finke) stal šéfem Berliner Allgemeine Zeitung a redigoval jej až do jeho zániku v roce 1863. „Militantní“ pozice, kterou v těchto novinách zaujal, proti němu vzbudila nepřátelství jak ze strany extrémních konzervativců, tak ještě více z levé strany. Nepřátelský postoj k němu se projevil ve vtipném, sžíravém, i když ne vždy zcela svědomitém citování jeho děl (což uznává i vydavatel Lassallových děl Bernstein) „Herr Julian Schmidt, der Literarhistoriker mit Setzerschollen herausg. von F. Lassale“ (Berlín, 1862, zařazen do 3. dílu Lassales „Reden und Schriften, herausg. von Bernstein“, Berlín, 1893). V letech 1861-1863 vydal Schmidt dvousvazkový Geschichte des geistigen Leben Deutschlands von Leibnitz bis auf Lessings Tod, 1681-1781 (Lipsko). Před svou smrtí se pustil do nové revize svých děl o dějinách německé literatury, které po jeho smrti vyšly v konečné podobě v 5 svazcích pod novým názvem: „Gesch. der deutschen Litteratur von Leibnitz his auf unsere Zeit“ (Berlín, 1886-95). Schmidtovo dílo se v této revizi velmi liší od předchozích, mimo jiné tím, že nejde pouze o soubor jednotlivých charakteristik, ale o dílo historické.
Z dalších Schmidtových kritických děl jsou nejznámější: „Přehled anglické literatury 19. století“ (1859; ruský překlad – Petrohrad, 1864); "Schiller und seine Zeitgenossen" (Lipsko, 1859). Z politických pamfletů se jako samostatná kniha objevila Ueber die Notwendigkeit einer neuen Parteibildung (Berlín, 1866), která byla obranou Bismarcka a jeho politiky; bylo to jedno z děl, které připravilo cestu ke vzniku Národní liberální strany. Schmidtovy eseje, literární i politické, nezahrnuté do předchozích spisů, byly shromážděny v "Bilder aus dem geistigen Leben unserer Zeit" (Lipsko, 1870-1874) a "Porträts aus dem XIX Jahrh." (Berlín, 1878). Obsahují talentované, byť jednostranné charakteristiky současných německých i zahraničních spisovatelů (mimo jiné Turgeněva) a různé články. Z nich Schmidt v článku „Der Krieg gegen Frankreich“ horlivě obhajuje Bismarckovu politiku vůči Francii a předpovídá, že Francie nikdy nepřijme porážku, požaduje, aby byla Francii zasazena rána, z níž by se dlouho nevzpamatovala. V roce 1878, kdy bylo Schmidtovi šedesát let, mu německý císař Wilhelm I. udělil doživotní penzi ve výši 1500 marek ročně.
Odkazy
- Článek v Nové mezinárodní encyklopedii.
Literatura
- Vodovozov V. V. Schmidt, Julian // Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 doplňkové). - Petrohrad. , 1890-1907.
- Tento článek (sekce) obsahuje text převzatý (přeložený) z jedenáctého vydání Encyclopædia Britannica , které přešlo do veřejného vlastnictví .
 Slovníky a encyklopedie |
| |||
|---|---|---|---|---|
| ||||