Shurka ( Lugovomar. Shurka ; ze shur - „roh“) - stará čelenka Mari vdaných žen. Dříve byl široce rozšířen mezi všechny skupiny Mari .
Po dlouhou dobu byla vysoká rámová čelenka považována za nejstarší ze všech, které mezi Mari existovaly. Moderní archeologové ( T. B. Nikitina ), zkoumající starověká pohřebiště Mari, zaznamenali existenci vysokého tvrdého oděvu mezi Mari až od 17. století [1] . Předpokládá se, že Mari shurka je aishon vypůjčený od Udmurtů , protože nejstarší pokrývky hlavy Mari nalezené v pohřbech se neliší od těch Udmurtů. Shurka se objevuje i v první písemné zmínce o tradičním oděvu Mari, ponechaném S. Herbersteinem v 1. pol. 16. století :
„Když jsem se jich zeptal, jak se v tak vysokých (v šatech) probíjejí mezi stromy a keři, což často musí dělat, odpověděli: „A jak to projde jelen, který má (rohy) na hlavě ještě výš ? "" [2]
Popis těchto šatů zanechal i A. Olearius ( 1636 ) při své cestě po Volze. Předpokládá se, že šurka, stejně jako zbytek vysokých ženských pokrývek hlavy povolžských a permských Finů, byla vypůjčena od Skythů . Pozdní forma shurka by měla být považována za špičatou čelenku na pevném rámu - shimaksh . V současnosti je nejstarší ženská pokrývka hlavy Mari považována za nashmak (spojovací základy s sharpanem ).
Základem šurka je až 40 cm vysoká březová kůra nebo kožený rám potažený vzadu látkou s dlouhou plátěnou čepelí, která byla připevněna k opasku.