Elvíra Bavorská

princezna Elvira Bavorská ( celým jménem: Elvira Alexandrina Maria Cecilia Clara Eugenia , it.  Elvira Alexandrina Maria Cecilia Clara Eugenia , 22. listopadu 1868 [1] , Mnichov - 1. dubna 1943 [1] , Vídeň ) - bavorská princezna z rod. dynastie Wittelsbachů , dcera knížete Adalberta Bavorského a španělské infantky Amélie Filipínské , manželka hraběte Rudolfa Vrbna-Kaunitz-Rietberg-Kostenberg a Frodenthal.

Životopis

Elvira se narodila 22. listopadu 1868 v Mnichově . Byla čtvrtým dítětem a druhou dcerou bavorského prince Adalberta a jeho manželky Amelie Filipínské Španělky . Dívka měla starší bratry Ludwiga Ferdinanda a Alphonse a sestru Isabellu . Následně se narodila mladší sestra Clara.

Její otec zemřel, když bylo dívce sedm.

Všechny děti v rodině byly vychovávány v duchu přísné katolické nauky. Alespoň jedna z dcer musela zasvětit svůj život Bohu. Elviru si během dětství a dospívání oblíbila její teta Aldegunde z Modeny , vášnivá katolička, která doufala, že Elvira bude ta, která se stane jeptiškou. Tento nápad se však dívce nelíbil. Využila vlivu své tety, aby získala povolení k nerovnému sňatku. Duchovní život si vybrala její sestra Clara.

Elviriným vyvoleným byl 27letý rakouský říšský hrabě s českými kořeny Rudolf Vrbna-Frodenthal . Ženich byl mladý, bohatý a pohledný. Princezna na tehdejší poměry nebyla žádná velká kráska, ale o svůj zevnějšek pilně pečovala [3] .

Sňatky princezen z bavorského královského rodu upravovaly § 1 a 2 Listiny přijaté v roce 1819. Bylo přijato schválení bratrů nevěsty a také otce ženicha. Společně se svým synem se zavázali dodržovat svatební smlouvu, sepsanou s významnými výhodami pro nevěstu. Elvíře byl zaručen pravidelný finanční příspěvek, kromě obecného příjmu manželů. Na oplátku se vzdala práv na trůn pro sebe a budoucí děti. 21. prosince 1891 byla podepsána svatební smlouva.

Svatba se konala 28. prosince 1891 v paláci Nymphenburg . Pár měl tři děti:

• Rudolf (1892-1936) - byl ženatý s Berthou Wiedemannovou;
• Isabella (1894-1964) - byla provdána za hraběte Carol Esterhazy de Galata, později - se svým mladším bratrem Gezou Esterhazy de Galata, měla z obou manželství sedm dětí;
• Alphonse (1896-1976) byl ženatý s Josephine Kellnberg.

Rodina žila v létě na panstvích v Golešově a Jaroměřici, v zimě o plesové sezóně ve Vídni. Hraběnka měla ráda zvířata, zejména francouzské buldočky . V roce 1893 jako první v Rakousku-Uhersku adoptovala francouzské buldočky, do té doby neznámé plemeno psa. Jejich rodokmen je dodnes uložen na zámku Jaromírec. O čtyřnohé mazlíčky se starali speciální služebníci. Vznikl dokonce i psí hřbitov. Téměř na všechny výlety s sebou Elvira brala svého psa [4] [5] .

Přestože ztratila svá práva na trůn, titul „Její královská výsost“ zůstal nezměněn. I tato skutečnost přispěla k navázání vazeb s vládnoucím rodem Habsburků v Rakousku-Uhersku. S manželem byli předvedeni na císařský dvůr ve Vídni. Jejich prestiž v Rakousku vedla k právnímu vítězství o dědictví rodu Kaunitz-Rietberg-Kostenberg. Na počátku 20. století se z jejich příjmení Vrbna-Frodenthal stala plná verze Vrbna-Kaunitz-Rietberg-Kostenberg a Frodenthal, často zkrácená na Vrbna-Kaunitz.

Po rozpadu říše a vzniku Československé republiky bylo používání šlechtických titulů v zemi přísně zakázáno. Hraběnka odmítla uznat takové společenské devalvace. Po roce 1918 nadále trvala na respektu ke své královské linii.

Přepychový životní styl, údržba několika zámků a skromné ​​příjmy vyčerpaly rodinné bohatství. Po smrti jejího manžela v prosinci 1927 musel být zámek Jaromírec položen. Elvira tam od té doby trvale žije. Aby nedošlo k úpadku, byl majetek zámku prodán. Sluhové neměli hraběnku rádi, protože se vždy chovala s aristokratickou arogancí a chladem. Neuměla ani český jazyk, který se nesnažila naučit.

K finančním potížím Elviry se přidali příbuzní. Nejstarší syn Rudolf se proti její vůli oženil s prostou Berthou Wiedemannovou a v roce 1936 zemřel po pádu z koně a nezanechal po sobě žádné mužské potomky.

Hraběnka uvítala vstup německých vojsk na území ČSR. Podle své služebné Elvira poté, co slyšela tuto zprávu v rádiu, krátce řekla: "Konečně!" Protože mezi věřiteli byli Židé, hraběnka využila situace a obrátila se na gestapo. Ti byli zatčeni a jejich nároky na Elvíru byly odmítnuty.

Hraběnka zemřela 1. dubna 1943 ve Vídni. Její tělo bylo pohřbeno v kostele svatého Michaela v Mnichově. Zámek Jaromírec byl prodán v prosinci 1943 Říšské dráze.

Rodokmen

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 Lundy D. R. Elvira Prinzessin von Bayern // Peerage 
2. ↑ 1 2 https://archive.org/details/hofundstaatshan00landgoog/page/n35
3. ↑ „Excentrická hraběnka z Jaromického zámku milovala luxus a francouzské buldočky“. Článek zpravodajského portálu iDNES.cz ze dne 04.06.2013 [1] Archivní kopie z 20. května 2013 na Wayback Machine  (česky)
4. ↑ Francouzští buldočci na výstavě v zámku Jaromice [2] Archivováno 22. listopadu 2015 na Wayback Machine  (česky)
5. ↑ Rozhovor se služebnictvem jaromického zámku [3]  (nepřístupný odkaz)  (česky)

Odkazy

• Profil na Geneall.net Archivováno 17. prosince 2013 na Wayback Machine  (německy)
• Profil na Thepeerage.com Archivováno 12. února 2013 na Wayback Machine 
• Genealogie Elviry Bavorské Archivováno 9. června 2012 na Wayback Machine 

Tematické stránky	šlechtický titul
Genealogie a nekropole	WikiStrom Máme zpoždění
V bibliografických katalozích	GND : 105047144X NKC : jcu2011630615 VIAF : 169696848 Světová kočka VIAF : 169696848