Eltzův spor ( německy Eltzer Fehde ) je vojenská konfrontace, která trvala v letech 1331 až 1336/37 mezi 21 císařskými ministry z Mosely a arcibiskupem Baldwinem z Trevíru .
Trevírský arcibiskup a kurfiřt Baldwin Lucemburský (1307-1354), rozšiřující oblast dominance své diecéze, čelili odporu 21 ministrů: panovníků Ehrenburgu, Eltzu , Schönecku, Waldecku , kteří vstoupili do spojenectví proti arcibiskup. V dokumentech týkajících se konfrontace říšských rytířů s Balduinem se nejčastěji objevují bratři Heinrich starší a mladší von Ehrenberg, Johann von Eltz, Konrad Rudý von Schöneck, Johann, Rudolf, Wilhelm a Winand von Waldeck a Hertwin von Winningen.
Ideovým inspirátorem a vůdcem moselských rytířů se s největší pravděpodobností stal vládce Eltzu Johann von Eltz, který měl již zkušenosti s bojem s Balduinem během tzv. Kempenchského sporu (1330/31), a proto zřejmě konflikt dostal své jméno od jména jeho hradu.
Arcibiskup Baldwin zpočátku zaútočil na hrad Eltz. Hrad se však vzhledem ke své poloze a opevnění ukázal jako nedobytný. Balduin pak před hradem narychlo v roce 1331 postavil obléhací pevnost ( Trutzeltz ), které dal své jméno - Baldenelts (užívá se i jméno Trutzeltz).
Z Baldenelz byl hrad Eltz bombardován kameny s katapultem a byla také použita raná forma střelných zbraní (Pfeilbüchsen). Hrad nebyl dobyt.
Za účelem ovládnutí hradů jiných rytířů a komunikace mezi nimi v roce 1332 postavil Balduin obléhací pevnost Rauschenburg.
V roce 1333 byli rytíři, kteří se účastnili rozbrojů, nuceni požádat o mír. Nicméně mírová smlouva byla podepsána až v roce 1336. Pouze Johann von Eltz pokračoval v odporu a podrobil se v roce 1337.
Balduinovi se podařilo podmanit si vládce Eltzu a Schönecku a jmenovat je purkrabími volebních pevností Truzelz a Rauschenburg.