| Encyklopedie vojenských a námořních věd | |
|---|---|
| Titulní strana svazku VI | |
| Žánr | vojenská encyklopedie |
| Původní jazyk | ruština |
| Originál publikován | 1883 |
| Uvolnění | 1883-1897 |
| Předchozí | Vojenský encyklopedický lexikon |
Encyklopedie vojenských a námořních věd (EVMN) je oborová ruská encyklopedie. Sestaveno pod vedením šéfredaktora generálporučíka G. A. Leera , váženého profesora Nikolajevské akademie generálního štábu.
V polovině 19. století vyšel „ Vojenský encyklopedický lexikon “ (1. vydání editoval generálporučík baron L. I. Zeddeler v letech 1837-1852, 2. doplněné vydání editoval generálporučík M. I. Bogdanovich v letech 18852-1855 .
Na počátku 80. let 19. století považovalo ministerstvo války za vhodné Lexikon revidovat, protože byl v nejdůležitějších taktických a technických částech značně zastaralý. Touto prací byl pověřen velký tým zaměstnanců, někdy dosahující až 70 lidí, v čele s G. A. Leerem . Jádro osazenstva tvořili profesoři z akademií generálního štábu, dělostřelectva a strojírenství, Petrohradské univerzity a zaměstnanci Ermitáže , Veřejné knihovny , Dělostřeleckého muzea . Mezi nimi N. P. Glinoetsky , N. F. Dubrovin , P. O. Smolensky , L. N. Sobolev , P. M. Albitsky , N. E. Brandenburg , V. A. Suchomlinov , A. F. Roediger , F. F. Martens .
Proklamovaným cílem „Encyklopedie“ bylo kompletní pokrytí všech vojenských fenoménů v oblasti vědy, techniky a bojové praxe za 25 let, které uplynuly od vydání „Lexikonu“, a na druhé straně značně redukované , formou případného snížení ceny, aby byla publikace cenově dostupná pro každého úředníka.
Tento druh úkolu zadalo redakci ministerstvo války; zároveň bylo navrženo nahradit Lexikon (sestávající ze 14 svazků, o celkovém nákladu 630 tištěných listů) novým vydáním tak, aby objemem nepřevyšoval předchozí.
Na základě této základní, vůdčí podmínky se redaktoři rozhodli uvést v navrhované Encyklopedii vojenských a námořních věd, poskytnout každému vojákovi, pokud možno zkráceně, ve stručné referenční formě všechny informace, které mohou být požadovány od ho jak ve služební činnosti, tak v pracích ve vojensko-vědní oblasti, ve formě obecných informací a pokynů pro další samostatný rozvoj té či oné problematiky.
Aby ale shora stanovený redukční požadavek nepoškodil vnitřní obsah publikace, řídili se redaktoři následujícími úvahami.
Také redakce byla nucena opustit kresby, plány a mapy i drobné články, jejichž informace měly být obsaženy ve větších článcích o problémech spojujících související pojmy. Bylo rozhodnuto použít značný počet zkratek .
Původně měla „Encyklopedie“ vycházet v pěti svazcích, každý svazek po 40 tištěných listech. S ohledem na naprostou nemožnost vměstnat požadované pole informací do daných parametrů však již po vydání prvního dílu bylo rozhodnuto o navýšení publikace na osm svazků.
První díl vyšel v roce 1883 , osmý v roce 1897 . Každý svazek se skládal ze čtyř čísel; vydání některých svazků se protáhlo na dva roky.
Budoucí ministr války A.F. Rediger připomněl svou práci na Encyklopedii:
Začátkem roku 1880 jsem se ujal soukromé literární práce. Náš profesor generál Leer zahájil vydávání „Encyklopedie vojenských a námořních věd“, redaktorem vojenského správního oddělení byl Gazenkampf , který veškerou práci se sestavováním článků přenesl na mě a sám je pouze prohlížel. Při absenci písemností o tehdejší historii naší armády jsem se musel prohrabávat knihovnou a archivem generálního štábu v těch nejprázdnějších otázkách. Pokračoval jsem v této práci (s přerušeními) až do roku 1897 a napsal jsem nejméně 250-300 článků. Tato práce byla placena překvapivě mizerně (sto rublů za list sto tisíc písmen stručné prezentace s redukcí téměř všech slov) a generál Demjanenkov měl pravdu , když jednou řekl Leerovi, že Encyklopedie „dokazuje ochotu Důstojníci generálního štábu pracovat bez zájmu." Za celou dobu jsem v Encyklopedii vydělal asi devět set rublů.