| Alphonse Erle | |
|---|---|
| Němec Alfons Erle | |
| Datum narození | 28. července 1866 |
| Místo narození | Vídeň , Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 7. července 1939 (ve věku 72 let) |
| Místo smrti | Praha , nacistické Německo |
| Afiliace |
Rakousko-Uhersko UNR nacistické Německo |
| Druh armády |
kavalérie (kopiníci) pěchota (stormtroopeři) |
| Roky služby | 1906-1939 |
| Hodnost |
Poručík Ataman Brigadeführer SA |
| Část |
3. pluk kopiníků Hutsulské stovky OSS 1. armádního sboru pobočky UGA SA ve městě Graz |
| Bitvy/války |
První světová válka Ruská občanská válka Polsko-ukrajinská válka |
Alfons Erle ( německy Alfons Erle ; 28. července 1866 , Vídeň - 7. července 1939 , Praha ) - rakouský a německý vojevůdce, během první světové války a občanské války v Rusku jeden z velitelů legie ukrajinských Sich Střelci . Později - Brigadeführer útočných letadel SA.
Syn generálmajora rakousko-uherské armády. Vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii . V roce 1906 byl zapsán do 3. kopiníkového pluku v hodnosti poručíka, koncem roku 1913 byl zařazen do generálního štábu rakousko-uherských vojsk. Za první světové války byl na velitelství, zároveň sloužil jako velitel huculské stovky u ukrajinské legie.
1. listopadu 1918 Erle vstoupil do ukrajinské haličské armády a stal se náčelníkem štábu 1. sboru. Od 1. ledna 1919 v hodnosti majora. Reprezentoval Západoukrajinskou lidovou republiku na pařížské mírové konferenci . Zúčastnil se občanské války proti sovětským jednotkám a bojoval také s Poláky. V listopadu 1919 jednal s Antonem Ivanovičem Děnikinem a Bílým hnutím. V květnu 1920 byl zajat Poláky, 19. prosince téhož roku uprchl z tábora Tukhlya do Rakouska.
Od roku 1923 do roku 1931 Erle pracoval jako bankovní úředník. Koncem 20. let byl jmenován do štýrské pobočky státní bezpečnosti a vedl okres Hetzendorf. 29. října 1930 byl přijat do NSDAP s osvědčením č. 301684 a v listopadu byl zařazen do řad útočných letadel v okrese Meidling. Od května do listopadu 1931 vedl okresní oddíl meidlingských stormtrooperů, 1. listopadu 1931 byl povýšen na Sturmbannführera. 1. července 1933 se stal Obersturmbannführer.
Od 1. září do 14. října 1933 byl Erle v rakouském vězení na základě obvinění ze spolupráce s NSDAP, v lednu 1935 byl nucen odejít do Třetí říše. Od února do října 1935 pracoval na velitelství pro pomoc válečným veteránům na severozápadě země. 20. dubna 1935 byl povýšen na standartenführera stormtrooperů. Od listopadu 1935 do července 1937 působil jako součást rakouské legie v Hagen-Vestfálsku, od srpna 1937 do dubna 1938 v Gonsenheimu u Mohuče. Povýšen do hodnosti Oberführer.
V květnu 1938 se Erle přestěhoval do Vídně, kde pracoval v rakouské pobočce císařské pracovní služby. 9. listopadu 1938 obdržel hodnost Brigadeführer - nejvyšší hodnost zaměstnance útočného letounu SA v té době. Od roku 1939 až do konce svého života byl zástupcem náčelníka Říšské pracovní služby v XXXVI. okrese města Graz. Zemřel náhle v Praze.