Estonská národní architektura je tradiční lidová architektura Estonska , zosobněná ve vesnicích, farmách a statcích. [1] Nejstarší písemné prameny popisující estonské vesnice pocházejí ze 13. století, kdy je zmiňuje kronikář Heinrich z Lettie [2]
Vesnické styly se liší podle geografických oblastí, z nichž každý má své vlastní odlišné vlastnosti. Na rovinatých pláních severního Estonska a Saaremaa jsou zastoupeny nejstarší formy vesnic, které jsou shromážděny v kompaktních skupinách domů. Různorodější typy vesnic se nacházejí v horských oblastech jižního Estonska. Na východě, na pobřeží jezera Peipus a východní části Setomaa , převládaly klasické vesnice pouličního typu a vesnice tohoto typu najdete ve všech koutech země.
Estonský statek má jedinečný architektonický styl, který se zásadně liší od podobných staveb v sousedních zemích. Jeho vývoj je spojen s hlavním estonským potravinářským produktem - černým chlebem a agrární tradicí starou asi 4000 let, kdy se mlat i obydlí nacházely pod jednou střechou pokrytou rákosím nebo žitnou slámou.
Tvar tradičního statku z 19. století je dlouhá budova bez komínů s nízkými srubovými zdmi a vysokou doškovou střechou. Srubové stěny tvoří jednu třetinu a střecha dvě třetiny celkové výšky domu. Objekt byl rozdělen na tři části: mlat, místnost s pecí a obývací pokoj a sloužil jako hlavní stanoviště v zimním období. Sušárna byla jedinou vytápěnou místností a prováděly se v ní všechny domácí činnosti. Na podzim sloužila k sušení obilí. Od léta do podzimu se vařilo v letní kuchyni, spalo se na půdě a ve spížích.
| Estonci | |
|---|---|
| kultura |
|
| Postoj k náboženství | |
| diaspora | |
| Smíšený | |