Eupteleea multistamens

Eupteleea multistamens

botanická ilustrace
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:RostlinyPodříše:zelené rostlinyOddělení:KvetoucíTřída:dvoudomá [1]Objednat:RanunculaceaeRodina:Eupteleaceae ( Eupteleaceae K.Wilh. , nom. cons. )Rod:EupteleiaPohled:Eupteleea multistamens
Mezinárodní vědecký název
Euptelea polyandra Siebold & Zucc.

Euptelea polyandra ( lat.  Euptelea polyandra ) je strom , vzácně keř , druh rodu Euptelea ( Euptelea ) z monotypické čeledi Eupteleaceae ( Eupteleaceae ) .

Půvabný strom s krásným podzimním listím.

V přírodě pokrývá druhový rozsah Japonsko . Do Ruska zavlečena na konci 19. století .

Botanický popis

Strom až 15 m vysoký a s kmenem až 40 cm v průměru, v pěstování často roste keřovitě. Kůra je hnědá; výhony jsou hnědošedé, se světlými lenticelami; větve jsou holé.

Ledviny asi 1 cm dlouhé, s lesklými, jakoby nalakovanými černofialovými šupinami, po okraji se světlými řasinkami. Listy jsou okrouhle vejčité, 5-14 cm dlouhé, na vrcholu špičaté, s široce klínovitou nebo téměř zaoblenou bází, zhruba nestejně zubaté; v mládí pýřitý, později obnažený, dospělci jen s tenkými vousy dole v rozích žil, svrchu jasně zelený, zespodu světlejší, na jaře kvetoucí načervenalý, na podzim žlutý. Řapíky 1-5 cm dlouhé.

Květy dvoudomé, stopkaté; tyčinky s rudimenty pestíků a s mnoha tyčinkami, se špičatými červenými prašníky; pestík s mnoha volnými pestíky.

Plodem je složený perutýn .

Taxonomie

Druh Eupteleya multistamen je zahrnut do rodu Euptelea ( Euptelea ) monotypické čeledi Eupteleaceae ( Eupteleaceae ) řádu Ranunculales .


  9 dalších rodin (podle systému APG III)  
     
  řád Ranunculaceae     druh
Eupteleia polystamens
         
  oddělení Kvetoucí, neboli Angiospermy     monotypická čeleď Euptelaceae   rod Eupteleus    
           
  44 dalších objednávek kvetoucích rostlin (podle systému APG III)   až pět typů
   

Poznámky

  1. Podmínky uvedení třídy dvouděložných rostlin jako vyššího taxonu pro skupinu rostlin popsanou v tomto článku naleznete v části „Systémy APG“ v článku „Dvojděložné rostliny“ .

Literatura