| Evstafiy Janushkevich | |
|---|---|
| Datum narození | 26. listopadu 1805 |
| Datum úmrtí | 27. srpna 1874 [1] (ve věku 68 let) |
| Místo smrti | |
| Země | |
| obsazení | spisovatel , nakladatel , esejista , knihkupec |
| Otec | Q112188914 ? |
Jevstafi Januškevič (26. listopadu 1805 – 27. srpna 1874, Paříž) – ruský polský nakladatel, publicista a vlastenec, jeden z vůdců polského povstání v letech 1830-1831 proti carským úřadům. Bratr Adolfa Januškeviče .
Absolvoval Právnickou fakultu Vilenské univerzity . Po porážce povstání v roce 1831 emigroval do Paříže.
Založil a vydával v Paříži noviny „Polský poutník“ ( „Pielgrzym Polski“ ), které od roku 1832 redigoval Adam Mickiewicz . V Paříži založil knihkupectví a nakladatelství literatury v polštině a také emigrantskou organizaci s názvem Společnost litevských a ruských zemí ( Towarzystwo Litewskie i Ziem Ruskich ). Od roku 1856 byl členem redakční rady Historicko-literární společnosti v Paříži. Shromáždil bratrovy cestovní zápisky, které F. Wrotnovskij vydal pod názvem „Život A. Januškeviče a jeho dopisy z Kirgizských stepí“ (Paříž, 1861, knihy 1-2). Autor memoárů.
Hlavní díla: "Stan nauk i literatury we Francji za panowania Ludwika XIV-go" (Vilna, 1825); "Kilka słów o Drukarni Polskiej" (Paříž, 1835); "Ostatnie chwile Joachima Lelewela" (Poznaň, 1861, 2. vydání - Paříž, 1862, 3. vydání - Poznaň, 1863); "Krotki wykład historii i jeografii polskiej" (Paříž, 1866); "Wspomnienia z czasu oblężenia Paryża" (Krakov, 1871).
Zemřel v Paříži a je pohřben na hřbitově v Montmorency .