| Atlantis | |
|---|---|
| Žánr | Beat , Hard rock |
| let | v letech 1961 až 1970 |
| země | Maďarsko |
| Místo vytvoření | Budapešť |
| Jazyk | maďarský |
| Sloučenina |
Bela Nemenyi Laszlo Szanko Bela Radic Istvan Pinter György Rožnjoi Sandor Boronkai Andras Veselinov Zoltan Beke Miklos Cerba Jozsef Kovacs Janos Iranik Gyula Tihanyi Peter Hanka |
" Atlantis " je jednou z předních maďarských beatových kapel poloviny 60. let. [1] [2]
Historie této skupiny se začala psát v roce 1961, kdy se budoucí student Právnické fakulty Univerzity v Budapešti Bela Nemeni (Neményi Béla, nar. 1946) rozhodl vytvořit vlastní hudební tým, který by hrál moderní mládežnickou hudbu. V jeho skupině byli saxofonista Arpad Selmetsi, klávesista Joschka Harzi, bubeník György Neubauer a baskytarista László Sánko (Sánko László, narozen v roce 1947). V roce 1961 mu Shankův přítel poslal e-mailem desky Little Richard z USA a západní hudba se stala jeho hlavním koníčkem. V té době byly v Maďarsku jen dvě kapely - " Illés " a " Metro " - které se snažily hrát něco podobného, takže většinou kluci hráli to, co napsali "Metro" a raný "Illés". Jelikož se Shanko velmi rychle stal tváří týmu, skupina se začala jmenovat „Sánko“, ale Bila Nemenyi zůstal vedoucím souboru. Doma měli Nemenyovi rodiče telefon – na ty roky neslýchaný luxus, který mu následně velmi pomohl k pořádání koncertů a uzavírání smluv o vystoupeních. [3]
Stylově byl jejich soubor napůl dixielandová, napůl rokenrolová kapela. Jejich prvním velkým úspěchem bylo vystoupení v Circus Maximus v roce 1962. Další akcí, při které se jejich skupině podařilo rozsvítit, bylo vystoupení v rybářské vesnici Boglar u Balatonu na setkání hippies v létě 1963. Zpráva o tomto shromáždění se mezi budapešťskou mládeží rozšířila jako lavina, mládež se houfně vrhla k jezeru. Informace se ale dostala ke státním službám, které zakázaly vlakům v Boglaru zastavovat. V důsledku toho byli pořadatelé zabaveni policií, hippies byli rozehnáni a mnoho diváků zůstalo přes noc pod širým nebem. Díky tomuto příběhu se „Sánko“ proslavil, ale na konci srpna tým opustil klávesista a bubeník a první sestava skupiny zanikla. [čtyři]
O něco později Nemenyiho a Shelmecyho napadlo vytvořit nový soubor, ve kterém tentokrát byli varhaník Gellért Péter, kytarista Tasnádi László a baskytarista Bokány Ferenc. Ten byl v té době jedním z mála maďarských hudebníků, kteří studovali klasickou baskytaru. Poté, na podzim roku 1963, přidali do svého repertoáru The Beatles a začali vystupovat v klubu na Tobacco Street (Dohány utca). Pro novou skupinu si kluci vyrobili vlastní vybavení: reproduktory, zesilovače a dokonce kvůli tomu ukradli z továrny 12palcové reproduktory. Na jaře 1964 byl jejich dějištěm klub Építők na ulici Sandor Petőfi. Do poloviny roku 1964 se soubor jmenoval Devils a poté odešel Ferenc Bokan do Metra a tým se opět rozpadl. [5]
V létě 1964 se Nemenyi znovu spojil se Shanko a začali hledat nové hudebníky. Kluci se chystali pozvat na klíčovou pozici kytaristy Tamase Bártu nebo Tamase Mercényiho z Kon-Tiki, ale Bárta se stal členem Syconor , kde nahradil Nemenyiho mladšího bratra Tibora a Mercenyi odešel pracovat do zahraničí. Náhodou jim jejich spolužák Laszlo Kalman doporučil Belu Radic ( Radics Béla , nar. 1946). Radić byl v té době samotářský a nespolečenský chlap, ale jeho otec mu koupil červenou československou kytaru a doma na ni hodně cvičil. Byl zámečníkem, pracoval v loděnici Acélárugyár a hrál v orchestru této firmy. Radic byl pracovitý a zodpovědný a kvůli účasti ve seriózním týmu byl připraven zkoušet 10 hodin denně. Druhý den za Radicem přišli Shanko a Nemenyi a požádali ho, aby hrál, a přestože měl Radic dost slabou herní techniku, přesto ho přijali do svého týmu.
Radić s sebou přivedl bubeníka Istvána Pintera (Pintér István) a varhaníka Györgyho Roznyóiho (Rozsnyói György), kteří s ním v té době hráli v amatérské kapele Nautilus. Rožnjův otec byl zámožný muž a muzikanty všemožně podporoval: pronajímal jim místo na zkoušení, kupoval dobré vybavení, financoval pořádání koncertů (reklama, plakáty, kostýmy) a tak dále. (Pro srovnání, zpěvák Zoran z Metra byl nucen v roce 1961 prodat svůj kabát, aby zaplatil za pronájem prostoru pro zkušebnu.) Ve stejné době se Shanko a Nemenyi rozešli se saxofonistou Shelmetsim, který nebyl zdaleka tak dobrý jako Zoltan Elekes. z "Metro", načež se hudebníci rozhodli konečně přejít na beatový styl a za vzor si vzali skupinu Scampolo . Kluci se soustředili na hity "The Beatles" a " Rolling Stones ": "Už je po všem", "A hard days night", "Měl jsem to vědět líp", "Hollies" a další.
První koncert obnoveného týmu měl velký úspěch 15. listopadu 1964 v Univerzitním divadle. Muzikanti se dlouho nemohli rozhodnout, jaké jméno napsat na plakát: chtěli, aby jejich soubor měl anglický název srozumitelný všem Evropanům, něco jako „ Omega “ nebo „Metro“. Tak vznikla skupina „Atlantis“ („Atlantis“, v maďarském přepisu „Atlantisz“). Efektní společné vystoupení Radica a Shanka nadchlo dav posluchačů, sál byl naplněn povznesenou náladou. O hudebnících se říkalo, že v té době byli nejlepšími interprety The Beatles v Maďarsku. Po tomto úspěchu se dějištěm vystoupení skupiny stal Palác kultury Ganz-MÁVAG (Palác kultury závodů Ganz a MÁVAG vagónů a lokomotiv).
O přestávce koncertu je oslovil Istvan Juhas, zástupce nahrávací společnosti MHV, a nabídl jim, že budou nahrávat ve studiu na Rottenbiller Street v 7. budapešťském obvodu. A na začátku roku 1965 skupina nahrála své první mini-album se čtyřmi písněmi. Tato deska byla nahrána v hrozných podmínkách: soubor dostal jen 2 hodiny studiového času, nebyl přístup k technikům, hudebníci byli od sebe odděleni přepážkami, navíc jeden z nich měl zpoždění. Zpěvák Nemenyi navíc uměl velmi špatně anglicky a nevěděl, jak ta slova správně vyslovit. Ale debutové album "Atlantis" se stalo hitem a na jaře 1965 skupina zahájila sezónu v prestižním klubu Bosch na Balzac street. V tomto klubu kluci vystupovali v neděli, také v sobotu občas vystupovali v jiných klubech a ve všední dny zkoušeli. Bosch Club se později stal hlavním dějištěm Illés a Syconor. Celkem v roce 1965 skupina nahrála tři taková minialba, která obsahovala především covery západních interpretů a beatové fantazie na díla klasiků. Pouze dvě skladby byly jeho vlastního autorství: „Atlantis Rock“ a „Miért Vagy Szemtelen“.
Ale už na jaře 1965 měl Nemenya konflikty s ostatními členy souboru. S Roznyem měl boj o vedení: protože varhaníkův otec skupinu finančně podporoval, chlápek věřil, že má právo rozhodnout, kterým směrem se má skupina ubírat. A s Radicem měl Nemenya rozdíly v hudebních názorech: Radic nechtěl hrát The Beatles, ale Ventures, což by podle jeho názoru přineslo více peněz. Neményi však neustále zdůrazňoval, že je vedoucím orchestru, a názor těch, kteří přišli po něm, ho nezajímal. Ve výsledku to muzikanti dlouho nevydrželi a odešli a nechali Nemenyiho s jedním Shankem, který nechtěl hrát bez svého kamaráda. 21. března 1965 vytvořili Radic, Roznjoi a Pinter tým Atlantis č. 2. Rožnjoi se však brzy vrátil do Atlantidy a místo Radica a Pintera se ke skupině připojili kytarista Sándor Boronkai (Boronkay Sándor) a bubeník Andras Veszelinov (Veszelinov András), který byl v té době považován za jednoho z nejlepších bubeníků v Maďarsku.
26. listopadu 1965 vstoupil Šanko do armády, kde sloužil s Reže Hoenigem a Lajosem Chouhou a v rámci Atlantidy ho nahradil Beke Zoltán. O něco později Sandor Boronkai dezertoval a Bela Radic se vrátil na své místo. Ve výsledné sestavě kapela nahrála taneční singl "Csak fiataloknak" pro Martu Bence a doprovodila Vilmošta Horvatha s písní "Gitárom pengetem" na Táncdalfesztivál '66. V roce 1966 byla skupina na vzestupu: hudebníci natočili šest nových singlů, objevili se ve dvou filmech („Közbejött apróság“ a „Fény a redóny mögött“), měli vlastní televizní show a uskutečnili dvě turné ORI. V té době jim byly konkurenty pouze Metro a Illés, protože Omega ještě nebyla široce známá a Scampolo a Syconor už byly na konci své oblíbenosti.
Koncem roku 1966 došlo v týmu k dalšímu konfliktu: hudebníci využili Shankovy nepřítomnosti a chtěli opět pokračovat ve vystupování bez Bély Nemenyi, ale ten u soudu hájil jméno "Atlantis", takže ostatní účastníci museli odejít. Výsledkem bylo, že Bela Radic, György Rožnjoi a Zoltan Beke vytvořili vlastní beatový soubor Pannónia a Andras Veselinov odešel do Scampola. Atlantis dále přidal baskytaristu Sipose Pétera ze Syconor, kytaristu Miklóse Cserbu (Cserba Miklós), bubeníka Kovácse Józsefa, varhaníka Janose Iranika (Iránik János) a saxofonistu Istvana Elekese (Elekes István). Začátkem dalšího roku odešel Peter Šipoš do Hungária a baskytaristou se stal Gyula Tihanyi z Nivramu. Tato sestava nahrála singl „Ásó-kapa“, který se stal prvním v řadě desek s novým továrním nátěrem. Se skladbou „Drága bakter úr“ v létě 1967 se skupina zúčastnila Táncdalfesztivál'67 a dostala se do finálové části soutěže a Nemenyi se zúčastnil také prvního maďarského Pol-Beat Fesztivál, kde přednesl píseň „Ki ölte meg Kennedyt?". Tento festival se konal v Divadle Komedie dva týdny před Táncdalfesztivál'67 a moderoval ho S. Nagy István. Píseň "Who Killed Kennedy?" získal Cenu diváků.
V listopadu 1967 byl Sánko demobilizován a spolu s bubeníkem Reže Hoenigem, basistou Lajosem Chuhou a rytmickým kytaristou Jozsefem Herzegem založili Sánko Beat Group. Jejich první vystoupení se odehrálo v klubu Danuvia a Shanko ho odehrál ještě v armádní uniformě. Kluci doslova vyhodili do povětří hudební komunitu v Budapešti, když se pokusili hrát " Led Zeppelin " a Jimi Hendrix , když jiné kapely ještě hrály "The Beatles" a "Rolling Stones". Po nějaké době se kytaristou stal Gabor Ujheyi a začátkem roku 1968 Bela Radic. Ale v té době už Radic začal trochu pít: potřeboval sklenku koňaku, aby se před představením uvolnil a cítil se volně na jevišti. V důsledku toho se Shanko rozhodl vrátit do Atlantidy místo Gyuly Tihanyi, který byl nucen odejít do Szivárvány , a Radic vytvořil vlastní skupinu Sakk-Matt , do které patřili mimo jiné Rezho Hoenig a Lajos Chuha. Téhož roku Janos Brody z Illés, jehož matka pracovala jako kulturní sekretářka ve vládě, aby mařila konkurenty, prosadil zákon, který kapelám zakazoval pořizovat nahrávky v angličtině.
Koncerty Atlantidy se pak skládaly ze dvou částí: v první vystoupilo trio Miklos Cerba - Jozsef Kovacs - Laszlo Sanko s Hendrixem a ve druhé se k nim přidal zpěvák Janos Kralich (Králich János), který dočasně nahradil Nemenyiho a nebyl příliš dobrý . Miklóse Cerbu brzy vystřídala kytaristka Hanka Péter z Nivram. S písní "Kínai fal" vystoupila skupina ve složení Nemenyi-Sanko-Honka-Kovach na letním Táncdalfesztivál'68. V létě 1968 pak jejich tým staré vybavení prodal, ale kvůli dluhům a hospodářské krizi v zemi nemohl rychle získat nové. Teprve začátkem roku 1969 se vše začalo znovu točit. Do té doby polovina jeho členů opět odešla a na jejich místa přišli kytarista Nagy Tamás a klávesista Attila Chiba (Csiba Attila). Do týmu Juventusu se přesunul Peter Honka, kterého nahradil Tamas Nagy ; později byl uznán jako nejlepší kytarista Atlantis, nepočítaje Radica.
Konec roku 1969 byl však koncem Atlantidy. Bela Nemenyi se rozhodl opustit svět hudby a vstoupit na College of Foreign Trade. "Beatová hudba je samozřejmě zábava, ale je čas to brát vážně," řekl. V roce 1970 Nemenyi upustil od jména Atlantis a práva na něj převedl na baskytaristu Attilu Dagniho ze Scampola, který do kapely přibral klávesistu Matthiase Warkonyiho, bubeníka Gabora Feketeho a kytaristu Gyulu Feketeho, který předtím hrál v Zé-Gé. a saxofonista Gyula Juhas z Memphisu . Jejich tým však vydržel jen asi rok, poté Attila Dani oznámil kolaps Atlantidy. Matthias Varkonyi odešel ke generálovi a bratři Feketeové do Maďarska. Laszlo Szanko vystoupil u Balatonu v roce 1972 s klávesistou Metro Otto Schökkem, poté také zcela opustil svět hudby. V roce 1977 prodal Attila Dagny práva na jméno „Atlantis“ Imre Luckovi a pod tímto jménem se doma i v zahraničí pokusili působit zcela noví hudebníci. V roce 2012 popsal historii skupiny Atlantis z let 1963-67 ve své knize „Radics Béla a beatkorszakban“ slavný maďarský hudební publicista Csaba Balint.
1965 - Should Have Known Better / Shakin' All Over / Hindu dal / Atlantis Rock
1965 - Rock and Roll Music / Trubadúr parafrázis / What Do I Say / A dongó
1965 - Wooly Bully / Don Quijote / Hold Me /
Szöcske (s Hóember)
1966 - Csak fiataloknak / Cowboynadrág (s Bencze Mártou)
1966 - Jindřich VIII / Michelle
1966 - Jól érzem magam / Gitárom pengetem (s Horváthem Vilmostem)
1966 - Do You Want Dance To / Little Honda / Bits And Pieces / Mierte
1966 - Inside Looking Out / At The Scene
1966 - Banjo Girl (se Zalatnay Saroltou)
1967 - Holnap délután ötkor / Múló nyár / Álomvilág / Ásó-kapa
1967 - Nem Értem A Fiúkat / Lett
on the Maxi Bakter (Dr. druhá strana - Szécsi Pál: "Édes öregem")
1967 - Anynyi a fájdalom (spolu s Dékány Sarolta) (na druhé straně - Magay Klementina & Atlasz: "Kettő, egy, fél")
1967 - Nem vagyok én Ivanhoe / Kislán gyere velem setalni
1967
1968 Kínai fal / Sírva és nevetve
1969 Nem vagy te nagyúri dáma / Dupla
vagy semmi 1969 Visszajössz Te meg? / Haho
1970