Srnec

Srnec
Samec a samice srnce evropského
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:DeuterostomyTyp:strunatciPodtyp:ObratlovciInfratyp:čelistiSupertřída:čtyřnožciPoklad:amniotyTřída:savcůPodtřída:ŠelmyPoklad:EutheriaInfratřída:PlacentárníMagnotorder:Boreoeutheriesuperobjednávka:LaurasiatheriaPoklad:ScrotiferaPoklad:KopytníciVelký tým:Kopytnícičeta:Kopytníci velrybíPoklad:velrybí přežvýkavciPodřád:PřežvýkavciInfrasquad:Skuteční přežvýkavciRodina:SobPodrodina:CapreolinaeRod:Srnec
Mezinárodní vědecký název
Capreolus Grey , 1821
Druhy
Capreolus capreolus - evropský srnec Capreolus pygargus - sibiřský srnec
Systematika na Wikispecies Obrázky na Wikimedia Commons TO JE   624956 NCBI   9857 EOL   15610 FW   42660

Srnec nebo srnec , případně divoké kozy [1] ( lat.  Capreolus ) je rod jelenů žijící v Eurasii .

Název

Srnčí zvěř své latinské jméno ( lat.  capreolus ) dostal pravděpodobně kvůli nějaké podobnosti s kozou ( lat.  capra ); odtud ruská jména divoká koza , srnec a srnec [2] . Podle jiné verze vděčí srnec za své ruské jméno šikmým zornicím [3] .

Anglický srnec (roe deer) pochází ze staroanglického raha , které zase pochází z protogermánského *raikhon - možná odvozenina od protoindoevropského *rei- , pruhovaný [4] .

Distribuce

Srnec evropský ( lat. Capreolus capreolus ) je běžný v západní části Palearktidy , dále na východ žije srnec sibiřský ( lat. Capreolus pygargus ), který se vyznačuje větší velikostí (výška v plecích je více než 80 cm) a velké, široce rozmístěné, silně tuberkulovité rohy. Srnec je cenné lovecké (na Sibiři komerční) zvíře. Žije v listnatých a smíšených lesích a na volných plochách v křovinách, je typický pro lesostep, v horách vystupuje do pásu věčného sněhu [5] .   

Popis

Malý jelen se štíhlou postavou a dlouhým krkem. Nohy jsou tenké a dlouhé. Hlava je malé velikosti s dlouhými a širokými ušima. Malé dvouramenné rohy, na průřezu zaoblené, mají pouze samci. Obvykle roh nahoře končí třemi procesy. Povrch rohoviny od báze je pokryt mnoha výběžky a tuberkulami [6] .

Zbarvení je v létě tmavě červené, v zimě šedohnědé, s bílou skvrnou v oblasti ocasu; ocas je velmi malý.

• Srnec na biologické stanici Losinoostrovskaja

Taxonomie

Zoologii po dlouhou dobu dominovala představa rodu Capreolus jako monotypického rodu, v jehož dosahu se rozlišuje několik poddruhů nebo geografických ras. Většina klasifikací však do poloviny 20. století vyčlenila evropského srnce Capreolus capreolus capreolus L. jako samostatnou skupinu, poddruh nebo formu, odlišnou od srnce sibiřského [3] [7] [8] .

Pochybnosti o monotypickosti rodu vyvstaly v 70. - 80. letech 20. století po objevení rozdílů v chromozomové sadě srnců evropského a sibiřského [9] , reprodukčních bariérách při jejich hybridizaci [10] a rozdílech v úrovni metabolismu [ 11] . Tyto vlastnosti spolu s geografickou izolovaností umožnily vyčlenit srnce evropského jako samostatný druh. Srnec evropský je přitom podle mnoha morfologických , imunochemických a genetických ukazatelů ve skutečnosti zmenšenou kopií srnce sibiřského.

Poznámky

1. ↑ Srnčí // Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
2. ↑ Srnec evropský a sibiřský: Systematika, ekologie, chování, racionální využití a ochrana / Ed. V.E. Sokolov. — M .: Nauka, 1992. — 399 s. — ISBN 5-02-005417-8 .
3. ↑ 1 2 Flerov K. K. Fauna SSSR. Svazek 55. Savci. Jelen pižmový a jelen. - M . : Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1952. - S. 92-113. — 256 s.
4. ↑ Online etymologický slovník . Datum přístupu: 14. května 2010. Archivováno z originálu 12. července 2014. (neurčitý)
5. ↑ Srnčí // Velká sovětská encyklopedie. - 1. vyd. — M.: Sovětská encyklopedie. - 1926-1947. - T. 34: Konkurence - selská válka. - 1937. - Sloupec 457.
6. ↑ BDT, 2010 .
7. ↑ Savci fauny SSSR. Část 2 / Ed. V.E. Sokolov. - M . : Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1963. - S. 989-993. — 466 s.
8. ↑ Ellerman JR Morrison-Scott TC Kontrolní seznam palearktických a indických savců 1758 až 1946. - Londýn: Bulletin Britského muzea (Natural History), 1951. - 810 s.
9. ↑ Sokolov V. E., Chudinovskaja G. A., Danilkin A. A., Orlov V. N. Chromozomální soubor srnčí zvěře Capreolus capreolus L. // Systematika a cytogenetika savců: sborník z celosvazového sympozia. - M .: Nauka, 1975. - S. 45-46 .
10. ↑ Stubbe G., Bruchholz 3. Pokusy o hybridizaci evropského a sibiřského srnce (Capreolus capreolus L. (1758) X Capreolus pygargus Pall. (1771) // Zoological Journal. - 1979. - V. 58 , č. 9 - S. 1398-1403 .
11. ↑ Graevskaya B. M., Zolotareva N. N., Danilkin A. A., Elfimova S. S. Srovnávací studie metabolismu evropských (Capreolus capreolus L.) a sibiřských (Capreolus pygargus Pall.) srnčí zvěře // Fauna kopytníků SSSR. - M. , 1980. - S. 332-333 .

Literatura

• Srnec  / N. A. Shchipanov // Kongo - Epiphany [Elektronický zdroj]. - 2010. - S. 489. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 15). - ISBN 978-5-85270-346-0 .
• Timofeeva E. K. Kosulya . - L . : Nakladatelství Leningrad. un-ta, 1985. - 224 s. - (Život našich ptáků a zvířat. Vydání 8). — 25 000 výtisků.

Slovníky a encyklopedie	Velký Rus Brockhaus a Efron Britannica (online)
Taxonomie	EOL Fosilní díla GBIF iPřírodovědec NCBI ITIS TSN