GmbH , v Rakousku GesmbH ( zkratka Gesellschaft mit beschränkter Haftung ) je společnost s ručením omezeným , běžná právní forma podniků v Německu , Rakousku , Švýcarsku . Varianty mbH se také používají, když je součástí názvu společnosti výraz Gesellschaft , a gGmbH ( gemeinnützige GmbH ) pro neziskové společnosti.
Minimální základní kapitál pro GmbH musí být alespoň 25 tisíc eur [1] (v Rakousku 35 000 eur). V případě výlučného vlastnictví musí být základní kapitál splacen v plné výši při registraci, přičemž jeho část může být zajištěna směnkou nebo bankovní zárukou bez skutečného složení finančních prostředků.
U dvou a více zakladatelů musí každý z nich v době registrace přispět minimálně 25 % svého podílu a celkem musí přispět minimálně 12,5 tisíce eur. Druhá polovina je hrazena během prvního roku fungování společnosti.
Minimální podíl v GmbH je 100 eur.
GmbH má třístupňovou řídící strukturu: valnou hromadu členů společnosti, dozorčí radu a výkonného ředitele ( Geschäftsführer ).
Valná hromada rozhoduje o nejdůležitějších otázkách činnosti společnosti. Přijímání některých rozhodnutí na schůzi se provádí většinou hlasů při hlasování. Každých 50 eur akcií společnosti GmbH dává jeden hlas. Každý účastník má tedy minimálně 2 hlasy.
Dozorčí rada by měla být vytvořena pouze v případech stanovených společenskou smlouvou nebo v souladu se zákonem, pokud společnost zaměstnává více než 500 lidí.
Výkonný ředitel řídí běžnou činnost společnosti.
Německý zákon o společnosti s ručením omezeným (GmbHG) vstoupil v platnost v roce 1892. Stejně jako jím vymezené vztahy mezi stranami a účastníky společnosti byl opakovaně podrobován úpravám a přizpůsobování změnám právní reality. Jeho poslední změna v listopadu 2008 výrazně ovlivnila práva a povinnosti majitele a jednatele GmbH.
Zákon o modernizaci zákona o obchodních společnostech ao prevenci zneužívání (MoMiG) má dva hlavní cíle: modernizaci zákona o obchodních společnostech (Mo) a prevenci zneužívání (Mi).
Právě s cílem předcházet zneužívání byly na základě dlouholeté soudní praxe v právu obchodních společností přiděleny majiteli a manažerovi společnosti nové povinnosti a s nimi související odpovědnosti. Se zavedením nového zákona od 1. listopadu 2008 se změnily i požadavky na kvalifikaci vedoucího zaměstnance, který je pověřen řízením záležitostí společnosti. Úmyslem či nedbalostí přitom zcela a v neomezené výši dopadá na bedra členů společnosti přecenění schopností správce záležitostí společnosti vedoucí k následkům se škodou.
Důležité jsou první kroky zakladatelů společnosti při jejím zápisu do soudního rejstříku, a to při zadání poštovní adresy, na kterou mají být doručovány veškerá úřední resortní, soudní a jiná pošta. O procesních důsledcích chyby v adrese nebo chybějící správné poštovní adrese pro zakladatele společnosti se dozvíte v jednacím řádu (ZPO), který stanoví proces a důsledky nemožnosti doručovat úřední zásilky na právnickou osobu. Relevantní jsou i změny týkající se krizové situace, do které se může dostat jakákoliv společnost a s tím související požadavky na její členy či členy, jejich práva a povinnosti v tomto případě. Novinkou je v tomto ohledu povinnost týkající se včasného podání návrhu na prohlášení insolvence nebo konkursu společnosti ve zvláštní situaci v nepřítomnosti nebo nečinnosti jednatele. Právě předčasné plnění těchto požadavků je zakotveno v ustanoveních trestního zákona (StGB), která jsou zvláště často uplatňována na vedení společností s ručením omezeným a na ředitele společností v jiných korporacích. Splnění těchto požadavků je navíc nezbytné pro správné daňové řízení společnosti v souladu s daňovou legislativou.
Pokud by dříve veškerá odpovědnost za včasné zjištění takové situace ohrožující záležitosti společnosti mohla být přenesena na jednatele, pak v situaci s jeho nepřítomností, neochotou podnikat, poté, co rezignoval nebo odvolal, nejen možnost, ale rovněž povinnost takového prohlášení má každý společník společnosti.
Dále jsou stanoveny podmínky, za kterých musí majitelé společnosti takovou povinnost splnit, a to: bez ohledu na počet hlasů nebo podílů, které každý z nich má. Tedy i vlastník minimálního podílu společnosti může nést odpovědnost za své předčasné jednání v tzv. platební neschopnost společnosti.
Loajální se změnou zákona je určeno právo na převod částí vlastnictví společnosti. Pokud tedy dříve prodej vyžadoval souhlas valné hromady nebo pověřeného vedení společnosti, nyní je tato podmínka zrušena. V důsledku toho může být jakákoli část převedena nebo prodána jakékoli třetí straně, i když to není schváleno nebo požadováno ostatními členy-vlastníky společnosti. V tomto ohledu je vhodné zmínit, že taková možnost využití takového práva je dispozitivní, to znamená, že může být stanovena, omezena nebo stanovena v notářsky ověřené zakladatelské listině společnosti.
Aktivní postavení na mezinárodní scéně jakékoli GmbH registrované v Německu a potřeba přilákat německý trh pro zahraniční obchod se promítly i do ustanovení zákona o GmbH. Manažerem společnosti tak může být jmenován každý cizí občan. Přitom je vyžadována jak zvláštní péče při výběru takového zahraničního personálu, tak zajištění všech nezbytných podmínek pro manažera pro úspěšné podnikání, což je v obou případech přímou odpovědností vlastníků. Například právo pracovat v Německu se zahraničním manažerem, pokud to vedení stanoví; dodržování pracovních a daňových zákonů jiných zemí, pokud zahraniční manažer GmbH působí v jiné zemi atd.
Ve smyslu § 30 Abs. 1. část 1 GmbHG základní kapitál nepodléhá výplatě vlastníkům a v případě takové výplaty za to osobně odpovídá manažer a není omezen. Jedinou výjimkou je případ § 30 Abs. 1 část 2 GmbHG, kdy správce může provádět platby vlastníkům, kteří jsou zajištěni tzv. plný a vratný nárok. Manažer je tedy povinen v zájmu společnosti kontrolovat solventnost (bonitet) vlastníka, zabezpečení návratnosti a stanovení úrokové sazby.
Zejména je nutné dodržet požadavky § 43a GmbHG, které zakazují obhospodařovateli nakládat s prostředky základního kapitálu ve prospěch obhospodařovatelů, zmocněnců a jiných důvěryhodných zástupců.
Zajímavá je v tomto ohledu novinka, která umožňuje praktikovat tzv. Cash-Pooling pro pobočkové společnosti, který umožňuje využít základní kapitál ve formě úvěrů při úspoře nákladů na bankovní financování. Odpovědnost manažera je zajištěna i při využívání Cash-Poolingu a v případě nezajištěných požadavků nebo jiných odchylek ve vratce je rovněž osobně odpovědný v plném rozsahu.
Inovace, které přinesla reforma práva GmbH, lze spatřovat především ve změně samotného slovníku německého právníka podnikového práva. Objevilo se v něm nové označení a podle toho i nová zákonná definice, a to t. zv. společnost s ručením omezeným ( Unternehmergesellschaft haftungsbeschränkt ), zkráceně UG.
Hlavním rozdílem mezi touto firemní formou a její „velkou sestrou“ GmbH je její účel, snadná registrace a obsah základního kapitálu (od 1 eura), díky čemuž je na jedné straně atraktivnější, ale na druhé straně méně právně flexibilní. Druhou rukou. Absolutní novinkou je základní kapitál společnosti, požadavky na něj, jeho údržba a likvidace. Skutečnost, že založení společnosti s ručením omezeným předpokládá přítomnost základního kapitálu ve výši 25 000 eur a že dostupnost využití této sociální formy je často omezena absencí takového základního kapitálu v malých podnicích, je již dlouho známa. předmět diskuse a důvod možností obcházení tohoto požadavku v podnikatelském a právním prostředí.
Tím, že německý zákonodárce definoval novou formu společnosti jako „mini-GmbH“, umožnil použití stejného „mini-autorizovaného kapitálu“ ve výši pouhého 1 eura, přičemž tuto příležitost spojil s různými podmínkami a požadavky, čímž zakladatelé, respektive „mini-práva“.
Jednou z hlavních podmínek je povinná dostupnost kapitálu od 1 eura a jeho použití formou vkladu do základního kapitálu před zahájením registrace a zápisu společnosti do rejstříku. Podle aktuální statistiky za polovinu roku 2010 o průměrném základním kapitálu všech zapsaných PZP však od zavedení této nové formy společnosti činí cca 2 500 eur.
V procesu právního „zrození“ této formy, tedy při její registraci a za účelem úspory nákladů na registraci, je možné využít tzv. vzor protokolu stanov, změn a jednotlivých předpisů, ve kterých jsou vyloučeny (§ 5a GmbHG).
Alternativou k tomu, co je rozpracováno ve zakladatelské listině společnosti s ručením omezeným individuálně s přihlédnutím k potřebám, vlastnostem a přáním zakladatelů takové společnosti, je v případě UG vzorový text zakládací listiny pro UG, který není pouze usnadňuje proces „rozvoje“ základu firmy, ale i související vztahové důsledky.
Příkladem toho, že použití šablonového protokolu má nejen výhody, ale i nevýhody, je nemožnost jednotlivých předpisů, výhrad, článků, které se týkají např. vlastnických podílů nebo omezení pravomocí či jiných práv jednotlivých členů. , to znamená, že není možné jít nad rámec toho, co již stanoví zákon o GmbH a platí pro UG.
Na rozdíl od obecně známého práva zakladatelů GmbH zvolit formu vkladu základního kapitálu ve skutečné, hmotné podobě nebo ve formě kapitálu, může zakladatel UG vložit kapitál pouze ve výši 1. euro. Zákaz vkládání hmotných a věcných vkladů se vztahuje i na všechny dříve obvyklé úkony týkající se kapitálu společnosti GmbH, jako je navyšování kapitálu po celou dobu existence této obchodní formy.
Hlavní podmínkou pro následnou práci a nakládání se ziskem UG je také odpočet jeho části v tzv. akumulační fond pro tvorbu plnohodnotného základního kapitálu poskytnutý pro založení GmbH.
Roční účetní závěrky UG se také liší od již známých pro GmbH a stanoví určitý mechanismus vypořádání, kdy je společnost povinna provádět srážky ze zůstatku zisku do spořícího fondu; je rovněž upraveno použití těchto akumulačních prostředků při reorganizacích, pobočkách, fúzích apod.
Rozhodující pro použití těchto akumulačních fondů je jejich následné jmenování základním kapitálem plnohodnotné GmbH, na kterou se UG reorganizuje bez změny formy společnosti. To znamená, že když tyto srážky dosáhnou požadované výše 25 000 eur, vzniká z nově zavedené formy UG známá GmbH.
| Právní formy organizací a společností v Německu | |
|---|---|
| |