| Intermezzo | |
|---|---|
| Žánr | krátký příběh |
| Autor | Michail Kotsiubinskij |
| Původní jazyk | ukrajinština |
| datum psaní | 1908 |
Intermezzo je psychologická autobiografická povídka Michaila Kotsjubinského , napsaná v roce 1908 . Dílo vypráví o duchovním zotavení unaveného mistra při setkání s přírodou.
Italské slovo intermezzo znamená malou hudební skladbu, která slouží jako vložka (přestávka) mezi dvěma úseky díla a má jinou strukturu a jiný charakter [1] . Pro lyrického hrdinu Kotsiubinského povídky znamenala taková přestávka odpočinek mezi poli, hudbou větru a sluncem. V létě 1908 odjel Michail Kotsyubinsky na dovolenou do Kononovky na území moderní Čerkaské oblasti , kam ho pozval Jevgen Chykalenko . Povídka je věnována kononským polím. Intermezzo bylo namalováno po událostech první ruské revoluce , jejíž výsledek ovlivnil mistra. Lyrický hrdina je unavený a zlomený intelektuální myslitel. V Kononovce začíná jeho zotavování, kde je zlomem setkání s pracujícím rolníkem, jehož rozhořčení a hněv probouzejí novou touhu po kreativitě a boji. Úvahy lyrického hrdiny se soustřeďují především kolem tématu místa mistra ve společnosti.
Na obrázku hlavní postavy Michail Kotsiubinsky ukázal inteligentního člověka, demokratického a kreativního. Spisovatel se dotýká problému vztahu mezi umělcem a společností: může mistr uniknout ze života? Intermezzo není jen odpočinkem pro unaveného tvůrce, ale i jeho obrazem v těch kritických, extrémních podmínkách, které následně vyvolaly reakce a znemožňovaly plnohodnotný život či tvorbu.
Tématem díla je pán a společnost. Lyrický hrdina je zcela oddán lidem, snaží se jim i druhým sloužit, ale přepracovanost ze společenského boje ho tlačí k dočasnému odpočinku.
V centru práce je konflikt mezi normálními a abnormálními psychickými stavy. Hrdinovo vědomí je na pokraji rozkolu, děsí ho vlastní lhostejnost k lidem a jejich smutku.
Postavy románu jsou alegorické a nesou určitou sémantickou a emocionální zátěž – symbolický význam.