Ipse dixit

Ipse dixit (z  latiny  -  „řekl to sám“) je latinská fráze .

Používá se při odkazu na obecně uznávanou autoritu v určitém oboru, často ironicky [1] .

Poprvé se nachází v díle Cicerona „O povaze bohů“ (I, 5, 10). Takto podle něj vysvětlovali žáci řeckého filozofa Pythagora základ všech svých výroků.

Ve středověku používali tento výraz jako rozhodující argument scholastičtí filozofové , kteří považovali učení a autoritu Aristotela za nesporné .

Výraz se nachází v latinském překladu Bible Vulgáta .

Ať se celá země bojí Hospodina; ať se před Ním chvějí všichni, kdo žijí ve vesmíru, neboť On řekl ( lat.  Ipse dixit ), a stalo se; Přikázal a objevilo se. ( Ža  32:8 , 9 )

Na konci 18. století použil Jeremy Bentham slovo ipse-dixitismus, odvozené od tohoto výrazu, a aplikoval jej na všechny neutilitární politické argumenty [2] [3] [4]

Poznámky

  1. ↑ Tsybulnik Yu. S. Okřídlené latinské výrazy. - M. : LLC " Nakladatelství AST ", 2003. - S. 442. - 830 s. - 5000 výtisků.  — ISBN 5-17-016376-2 .
  2. ↑ Chicherin B.N. Historie politických doktrín. Část třetí. Nový čas (pokračování) .
  3. ↑ Bentham, Jeremy. (1834). etika; nebo, Nauka o morálce, sv. 1, str. 323 Archivováno 28. června 2014 na Wayback Machine ; úryvek, „ipsedixitismus ... k nám přichází od antické a vysoké autority, -- je to princip uznávaný (jak nás informuje Cicero) Pythagorovými žáky. Ipse {on, pán, Pythagoras), ipse dixit , - řekl to; mistr řekl, že je to tak; proto říkají učedníci slavného mudrce, proto je to tak."
  4. ↑ Bentham, Jeremy. (1838). Díla Jeremyho Benthama, s. 192 Archivováno 28. června 2014 na Wayback Machine ; úryvek, "...není to pouhá ipse dixit , která nás opravňuje připisovat zásluhy za užitečnost institucím, ve kterých není patrná ani nejmenší stopa užitečnosti."