Lupin angustifolia | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
Doména:eukaryotaKrálovství:RostlinyPodříše:zelené rostlinyOddělení:KvetoucíTřída:dvoudomá [1]Objednat:LuštěninyRodina:LuštěninyPodrodina:MolKmen:DrokovyeRod:LupinaPohled:Lupin angustifolia | ||||||||||||||||
Mezinárodní vědecký název | ||||||||||||||||
Lupinus angustifolius L. | ||||||||||||||||
|
Lupina úzkolistá ( lat. Lupinus angustifolius ) je rostlinný druh z rodu Lupin z čeledi bobovitých .
Lupin angustifolia se stále více pěstuje v Rusku a dalších zemích SNS jako krmná plodina . Tento druh vlčího bobu je nejranější . Barva semen se liší od tmavě šedé (téměř černé) se světlými skvrnami a tečkami různých velikostí , šedohnědé, hnědé až světle šedé a bílé. Semena s barevnými skvrnitými slupky korelují s modrými a růžovými květy . Podle těchto dvou znaků (markerů) je pozorována homologická variabilita b. Nebarevná (bílá) semena se nacházejí v bělokvětých a šeříkově kvetoucích rostlinách . V důsledku dlouhodobého pozorování v plodinách bylo nalezeno 13 odrůd podle barvy semen a korun .
Podle barvy kotyledonů , vegetativních orgánů a špičky lodi bylo identifikováno dalších 12 pododrůd. Jako formy bylo popsáno 5 různých mutantů se selekčně hodnotnými rysy ( Kurlovich , Stankevich, 1990 ).
I. var. angustifolius
I. subvar. angustifolius
Li. angustifolius
2. subvar. viridulus Kurl. et Stankev.
2. var. albipunctatus Kurl. et Stankev.
3. var. griseomaculatus Kurl. et Stankev.
2. f bělorussicus Kurl. et Stankev.
4. var. chalybens Kurl. et Stankev.
5. var. corylinus Kurl. et Stankev.
3. f. Žukovskij Kurl. et Stankev.
6. var. purpureus Kurl. et Stankev.
3. subvar. purpureus
4. f. deramosus Taran. et Busch.
4. subvar. rhodanthus Kurl. et Stankev.
7. var. rubidus Kurl. et Stankev.
5. subvar. rubidus
6.subvar. maissuriani (Atab.) Kurl. et Stankev.
5. f. eoigonalus Taran. et Busch.
8. var. atabekovae Kurl. et Stankev.
9. var. sparsiusculus Kurl. et Stankev.
10. var. Brunneus Kurl. et Stankev.
11. var. albosyringeus Taran.
7.subvar. albisyringeus
6 f. kloczkovii Kurl. et Stankev.
7f. confertus Kloczko et Kurl.
8.subvar. polonicus Kurl. et Stankev.
9.subvar. lilacinus Kurl. et Stankev.
12.var. albidus Kurl. et Stankev.
8.f. kuptzovii Kurl. et Stankev.
13.var. candidus Kuptzov. et Kurl.
10.subvar. candidus
11.subvar. virescens Kuptzov. et Kurl.
12.subvar. violaceus Kuptzov. et Kurl.
Počet odrůd, pododrůd a forem se bude dále zvyšovat, jak bude studována biologická rozmanitost plodiny.
Zhukovsky P.M. K poznání rodu Lupinus Tourn.//Tr. podle aplikace bot., gen. a posadil se. 1929. svazek 21, vydání 1. str. 16-294.
Kurlovich B. S. , Nazarova N. S., Rybnikova V. A. et al. Studium vzorků světové sbírky lupiny: (Guidelines). L.: VIR, 1990. 34 s.
Kurlovich B.S. , Stankevich A.K. Vnitrodruhová diverzita tří ročních druhů lupiny (Lupinus L.) //Sb. vědeckých prací podle aplikace bot., gen. a posadil se. 1990. T.135. str. 19-34.
Kurlovich B. S. a kol., 1995. Lupin // v knize. Teoretické základy šlechtění " Genový fond a šlechtění obilných luštěnin" (Editoval B. S. Kurlovich a S. I. Repyev), Petrohrad, 430 stran.
Kurlovich, B.S. (ed.). 2002 Lupins . Geografie, klasifikace, genetické zdroje a šlechtění. "Intan", 468p.
Maisuryan N. A. , Atabekova A. I. Lupin. M .: Kolos, 1974. 463 s.
Gladstones, JS 1974. Lupinus středomořské oblasti a Afriky. Býk. Západ. Austr. Oddělení. z Agr. 1974. č. 26. 48 s.