Schengenský informační systém ( zkr. SIS , angl. Schengenský informační systém , zkr. SIS ) je uzavřená databáze v rámci Schengenské dohody , do které byly dříve vkládány pouze osoby nebo předměty , po kterých je pátráno , osoby nechtěné na území jeden z členských států nebo pohřešované osoby , informace o padělaných a ztracených dokladech a informace související s bezpečností schengenských hranic .
Římská smlouva z 25. března 1957 a dohoda, která 3. února 1958 ustavila Hospodářskou unii zemí Beneluxu , si od samého počátku stanovily za cíl volný pohyb osob a zboží. Země Beneluxu jako menšina dokázaly tuto integraci rychle realizovat. Evropské společenství se zpočátku soustředilo na ekonomické aspekty a teprve poté, co byly 13. července 1984 podepsány dohody ze Saarbrückenu mezi Francií a Německem , došlo k výraznému omezení kontrol osob na hranicích mezi těmito dvěma státy.
Těchto pět zemí, které se připojily ke třem členským státům Beneluxu, podepsalo 14. června 1985 Schengenskou dohodu o postupném přechodu k volnému pohybu osob a zboží mezi nimi. I když se vše zdálo jednoduché, v praxi to představovalo mnoho potíží. Cenou za tuto svobodu bylo, že každý stát musel opustit část své autonomie a důvěřovat svým partnerům, že provedou opatření nezbytná pro jeho vlastní bezpečnost. Zpočátku bylo účastníky a iniciátory Schengenské dohody 5 zemí: Belgie , Německo , Lucembursko , Nizozemsko a Francie .
Aby se v budoucnu omezily vnitřní kontroly na hranicích, aniž by byla ohrožena bezpečnost státu, protože Evropa již čelila skutečné teroristické hrozbě, musela být zavedena kompenzační opatření.
Vypracování textu dohody trvalo pět let. Teprve 19. června 1990 se pět předchozích států, které předtím podepsaly Schengenskou dohodu 14. června 1985 (SAAC), začalo postupně připojovat ke Španělsku , Portugalsku , Itálii , Řecku , Rakousku a pěti zemím Severní pasové unie : Dánsku , Finsko , Island , Norsko a Švédsko .
Od ustavení dohody podepsaly a připojily se ke společnému vízovému prostoru : Rakousko , Maďarsko , Řecko , Dánsko , Island , Španělsko , Itálie , Lotyšsko , Litva , Lichtenštejnsko , Malta , Norsko , Polsko , Portugalsko , Slovensko , Slovinsko , Finsko , Česká republika , Švýcarsko , Švédsko a Estonsko . V současné době využívá Schengenský informační systém 26 zemí. Je třeba poznamenat, že mezi nimi pouze Island , Norsko , Švýcarsko a Lichtenštejnsko nejsou členy Evropské unie .
Irsko a Spojené království , které nejsou signatáři Schengenské dohody, se účastní schengenské spolupráce podle Amsterodamské smlouvy , která začlenila Schengenskou dohodu do práva Evropské unie , což těmto zemím umožňuje účastnit se celého schengenského práva nebo jeho části. Irsko a Spojené království používají SIS k vymáhání práva. Nemají však přístup [1] [2] k údajům o státních příslušnících třetích zemí, kterým byl odepřen vstup (článek 96 schengenského zákona [3] ). Přístup do systému bez vstupu do schengenského prostoru mají také Bulharsko a Rumunsko (od října 2010 [4] ), stejně jako Chorvatsko (od června 2017 [5] ) . Po přechodu zemí Schengenu na SIS druhé generace získaly přístup do vízového modulu nového systému Bulharsko a Rumunsko (od října 2017 [6] ).
Od dubna 2013 všechny země schengenského prostoru zcela přešly na nový systém SIS druhé generace, který obsahuje údaje o všech státních příslušnících třetích zemí (mimo Schengen a/nebo EU), kteří pobývají v zemích Schengenu, překračují jejich hranice nebo dostávají schengenská víza. .
V SIS-1 byly informace uchovávány v souladu s legislativou každé země. Obsahoval více než 15 milionů záznamů obsahujících následující informace:
Datová struktura v SIS-2 byla rozšířena a zahrnuje informace o dokladech, vízech, adresách, kontaktních údajích cizinců, jejich pohybu přes hranice zemí Schengenu. Součástí jsou také informace o přestupcích všech těchto osob a jejich pokutách. Zavedení SIS-2 umožnilo např. upustit od razítkování značek hraničních přechodů do pasů cizinců trvale pobývajících v zemích Schengenu a zkrátit na minimum dobu potřebnou ke kontrole platnosti povolení k pobytu cizinců na hranice.
Druhou technickou verzi systému (SIS II) spravuje IT agentura Evropské unie, která začala pracovat 1. prosince 2012 a sídlí v estonském Tallinnu [7] .
Plánuje se přidání nových členských států EU do databáze. Systém by mohl být otevřen více institucím, jako jsou civilní orgány, Europol a bezpečnostní služby. Osobní údaje bylo možné číst na jednom zařízení osobního asistenta (jedná se o futuristický pohled, ale tento typ provedení zůstává v odpovědnosti a technických možnostech každého členského státu) v celé Evropě , a to policií a celníky při kontrolách totožnosti.
Někteří by rádi využili těchto technických změn a proměnili systém ve vyšetřovací systém, ale více členských států chce, aby systém zůstal policejním systémem a ponechal Europolu primární roli v oblasti vymáhání práva v EU.
Vízový modul SIS-2 se nazývá Vízový informační systém (VIS-I). Doba uložení dat v tomto systému je 5 let.
Od března 1995 do 25. března 2001 patnáct států přistoupilo k Schengenské úmluvě z roku 1990 a zrušilo hraniční kontroly na vnitřních hranicích. Vyrovnávací opatření tvoří jádro dohody a úmluvy, včetně zřízení společného informačního systému v signatářských státech: Schengenského informačního systému (SIS). Pokud jde o policejní spolupráci, je tento systém inovativní, jak technicky, tak právně:
Za tímto účelem státy přistoupily k schengenské legislativě, která zaručuje správnost, zákonnost a včasnou aktualizaci integrovaných údajů, jakož i použití těchto údajů pouze pro konečná opatření považovaná za vhodná v rámci článků podepsané smlouvy.
Údaje vkládané do SIS se týkají: hledaných osob za účelem jejich předání orgánům činným v trestním řízení nebo vydání do země původu; cizinci, kteří mají zákaz vstupu do zemí Schengenu; pohřešovaní nebo hledaní lidé; svědci vyhýbající se kontaktu s orgány činnými v trestním řízení; obviněný; odsouzení; osoby podléhající skryté nebo zvláštní kontrole.
Do SIS lze zadávat tyto údaje o osobě: příjmení a jméno; jeho zvláštní trvalé fyzické vlastnosti; první písmeno druhého jména; Datum a místo narození; státní občanství; informace o tom, zda je ozbrojen a zda se může bránit zatčení; zdroj informací o této osobě; metoda, která bude použita, když bude zadržen.
SIS nemůže obsahovat následující údaje o osobě: rasa; Politické názory; náboženství nebo jiné osobní údaje popisující přesvědčení; informace o zdraví a sexuální orientaci.
Osoba může přijímat informace obsažené v SIS, které se jí osobně týkají, pokud to neodporuje platné právní úpravě.
Údaje o osobě lze zadávat do systému jiné země, na kterou se vztahuje Schengenský informační systém. V tomto případě musí odpovědný pracovník celostátní ústřední policejní stanice před vydáním těchto údajů získat stanovisko ústředního orgánu odpovědného za domácí část SIS příslušného státu.
V každém případě musí být odmítnutí poskytnutí údajů požadovaných osobou písemně odůvodněno.
Zbývá dodat, že SIS není veřejný rejstřík. K údajům SIS mají přístup pouze oprávnění zaměstnanci. Údaje z registru mohou být použity pouze pro účely vyplývající ze Schengenské úmluvy. Maximální doba, po kterou lze údaje v SIS uchovávat, je deset let. Každý má právo požadovat, aby údaje, které se ho týkají, byly opraveny nebo vymazány ze SIS, pokud jsou podle jeho názoru nesprávné nebo zanesené do registru nezákonně.