Slavia Orthodoxa (lit. "pravoslavná Slavia" [1] ) je název literární obce pravoslavných jižních a východních Slovanů od 9. století do počátku novověku (u Čechů a Poláků do 12. století). Termín zavedl v roce 1958 italský slavista R. Picchio a převzalo jej mnoho moderních slavistů [2] . Paralelně se Slavií Orthodoxa existovala komunita Slavia romana , která zahrnovala Západa část jižních Slovanů. Po rozdělení v roce 1054 byla Slavia Christiana v posledních letech 11. - počátek 12. století rozdělena na Slavia Orthodoxa a Slavia Romana [3] .
podstatné jméno lat. Slavia označuje etnolingvistické společenství Slovanů, neboť v germánské a románské filologii se používají výrazy lat. Germania a lat. Rumunsko . Přídavné jméno lat. orthodoxa označuje typ kultury Slovanů [4] . Teorii R. Picchia potvrzuje koncept jednotného staroslověnského jazyka ruského slavisty N. I. Tolstého . Ruský akademik D.S. Lichačev měl obecně blízko ke konceptu R. Picchia, ale preferoval koncepty se stejným obsahem: „intermediální kultura“ a „staroslovanská intermediální literatura“, které měly jednotný jazyk a literární fond. Věda dlouho studovala především původní literaturu: kroniky, životy a další žánry psané v národní verzi církevněslovanského jazyka. Teorie Slavia Orthodoxa přesouvá těžiště z národní literatury na nadnárodní [5] .
Vznik dvou historických a kulturních světů Slovanů - Slavia Orthodoxa (řecko-slovanský svět) a Slavia Latina (latinsko-slovanský svět) se podle N. I. Tolstého datuje do doby vyhnání žáků Cyrila a Metoděje z r. Morava a Panonie, jakož i odluka církví v roce 1054. Následně se tyto světy často protínaly: zejména při obnově slovanské liturgie v pražském Emauském klášteře v roce 1344 působením Jurije Križaniče v ruském státě v letech 1659-1676. Slovanský spisovný jazyk, společný světu Slavia Orthodoxa , prošel v průběhu své historie reformami, které směřovaly k udržení nebo obnovení tradice: činnost tarnovské školy ve 14. století, resavské školy v 15. století, první (XI. století) a druhý jihoslovanský vliv (XIV. století) v Rusku, knihkupectví vpravo v Rusku 17. století. Jestliže jazyky Slavia Latina vznikly nezávisle na sobě na základě nějakého dialektu nebo jazyka koiné , pak se jazyky Slavia Orthodoxa od jednotného církevního slovanského jazyka zpočátku rozcházely ve formě jeho vydání (úryvků). V moderní době srbské, bulharské, makedonské, ukrajinské, běloruské jazyky přerušily spojení se starověkou církevně slovanskou tradicí [6] .