Stolotermes

Stolotermes  (lat.)  - rod termitů . Asi 10 druhů.

Popis

Délka vojáků je 5-11 mm. Hlava, pronotum a břicho dospělých jsou pokryty dlouhými chlupy. Antény se skládají z 15-17 segmentů (vojáci mají 14-18 segmentů). Aroly ne. Tarsi 4-segmentový. Océlie u dospělých jsou redukované, oči jsou oválné, střední velikosti. Jižní Afrika . Austrálie , Nový Zéland [2] [3] .

Systematika

Existuje asi 10 druhů. Taxon Stolotermes byl původně popsán jako podrod v rámci rodu Hodotermes Hagen, 1858 . Postavení rodu Stolotermes je v rámci Termopsidae poněkud kontroverzní. Může být poněkud blíže čeledi jako Rhinotermitidae nebo Termitidae . Rod je samostatnou monotypickou podčeledí Stolotermitidae  Holmgren, 1910 , která byla v roce 2009 vyčleněna do samostatné čeledi Stolotermitidae (Engel, Grimaldi, Krishna, 2009) [3] .

• Stolotermes africanus Emerson, 1942
• Stolotermes australicus Mjoberg, 1920 [4]
• Stolotermes brunneicornis (Hagen, 1858)
• Stolotermes inopinus Gay, 1969 [5]
• Stolotermes queenslandicus Mjoberg, 1920
• Stolotermes ruficeps Brauer, 1865 [6]
• Stolotermes victoriensis Hill, 1921 [7]
• † Stolotermes kupe Kaulfuss, Harris & Lee, 2010 [8]
• † Stolotermes amanoi Fujiyama, 1983 [9]

Poznámky

1. ↑ Hagen, H. 1858. Monographie der Termiten. Linnaea Entomologica 12: 1-342 pls i-iii [101]
2. ↑ Emerson, AE 1942. Vztahy reliktního jihoafrického termita (Isoptera, Hodotermitidae, Stolotermes). Archivováno 13. června 2007 v The Wayback Machine American Museum Novitates, (1187): 1-12.
3. ↑ 1 2 Engel Michael , David A. Grimaldi a Kumar Krishna. Termiti (Isoptera): Jejich fylogeneze, klasifikace a vzestup k ekologické dominanci  // Novitáty Amerického muzea. - 2009. - T. 3650 . — S. 1–27 .
4. ↑ Mjöberg, E. 1920. Výsledky Dr. Švédské vědecké expedice E. Mjöberga do Austrálie 1910-1913. 19. Isoptera. Arkiv för zoologi, 12(15): 1-128, desky 1-6.
5. ↑ Gay, FJ 1969: Nový druh Stolotermes (Isoptera: Termopsidae, Stolotermitinae) z Nového Zélandu. New Zealand journal of science, 12(4): 748-753.
6. ↑ Brauer, F. 1865: Fünfter Bericht über die auf der Weltfahrt der kais. Fregatte Novara gesammelten Neuropteren. Archivováno 3. srpna 2016 na Wayback Machine Verhandlungen des kaiserlich-königlichen zoologisch-botanischen Gesellschaft in Wien, 15: 975-978.
7. ↑ Hill, GF 1921: Noví a vzácní australští termiti, s poznámkami o jejich biologii. Proceedings of the Linnean Society of New South Wales, 46: 433-456, plate xxxvi.
8. ↑ Kaulfuss, U.; Harris, AC; Lee, DE 2010: Nový fosilní termit (Isoptera, Stolotermitidae, Stolotermes) z raného miocénu Otago, Nový Zéland. Acta geologica sinica - anglické vydání, 84(4): 705-709.
9. ↑ Fujiyama, I. 1983: Neogenní termiti ze severovýchodních oblastí Japonska, s odkazy na výskyt fosilního hmyzu v oblastech. Memoirs of the National Science Museum, Tokio, (16): 83-98

Literatura

• Emerson, AE 1947: Imago Stolotermes africanus Emerson. Journal of the Entomological Society of South Africa, 9: 127-129.
• Gay, FJ 1969: Nový druh Stolotermes (Isoptera: Termopsidae, Stolotermitinae) z Nového Zélandu. New Zealand journal of science, 12(4): 748-753.
• Morgan, F. D. 1959: Ekologie a vnější morfologie Stolotermes ruficeps Brauer (Isoptera: Hodotermitidae). Transactions of the Royal Society of New Zealand, 86: 155-195.
• Thorne, B.L.; Lenz, M. 2001: Populace a struktura kolonií Stolotermes inopinus a S. ruficeps (Isoptera: Stolotermitinae) na Novém Zélandu. Novozélandský entomolog, 24:63-70.

Odkazy

• Genus Stolotermes Hagen, 1858  (anglicky)  (přístup 25. září 2011)
• Stolotermes  – Eol.org  ( přístup  25. září 2011)
• Termopsidae  (anglicky)  (nedostupný odkaz) . Strom života. Získáno 18. března 2011. Archivováno z originálu 19. dubna 2012.