Sumer je icumen v (jiné varianty jména jsou Summer Canon , kukaččí píseň , střední angličtina , rozsvícený. “Léto přišlo”) je jeden z nejstarších známých kanovníků, datovat se od asi 1260. Rukopis je uložen v Britské knihovně . Text je psán ve wessexském dialektu střední angličtiny . Autoři textu a hudby nejsou známí.
Kánon je také známý jako "Reading rota", podle místa, kde byl nalezen hudební rukopis ( Reading Abbey ), a rota (lat. kruh , jedno ze starých označení kánonu). „Sumer je icumen in“ je nejstarší známý příklad šesti hlasů: dva hlasy zpívají stejnou melodii, tvoří tzv. „nekonečný kánon“, další dva tvoří harmonický základ pro kánon (v původním rukopise latinsky pes se používá , zde - "noha" ). Jazykem anglického textu veršů je wessexský dialekt střední angličtiny. Druhý (nižší, červená) podtext ( lat. Perspice Christicola ) je kontrafaktem typickým pro středověk „s nárůstem“ textu, který byl původně obsahově „duchovně“ světský.
Rukopis používá menzurální notaci , předchůdce moderní hudební notace .
Vysvětlující text doprovázející rukopis přikazuje zpěvákovi zpívat od začátku; poté, když první zpěvák dosáhne fragmentu melodie označeného červeným křížkem, začne zpívat druhý zpěvák. Podmínky pro zápis „nohy“ do textu rukopisu nejsou stanoveny. Konec „nekonečné“ skladby také není v originále specifikován a představuje určitý problém pro moderní zpěváky, kteří jsou nuceni vymýšlet si vlastní verzi konce (například umělým „roztavením“ dynamiky a postupným vypínáním kanonických hlasů).
V některých moderních interpretacích zpívají kánon až čtyři sólisté. Toto představení je založeno na interpretaci původní ručně psané instrukce hanc rota cantare possunt quatuor socii („tuto společnost mohou zpívat čtyři soudruzi“) jako instrukce, která se vztahuje pouze na kanonické hlasy. Podle jiného výkladu se odkaz na „čtyři soudruhy“ vztahuje na celý kus, tedy na spojení dvou „kanonistů“ a dvou „korepetitorů“ zpívajících pes. Poslednímu výkladu svědčí i to, že rukopis obsahuje pouze jeden znak kanonistova úvodu (červený kříž; viz ilustrace výše), další znaky v „kanonizované“ melodii nejsou.
V dnes používaném notačním systému je přepis rukopisu následující (monofonní přepis; vysvětlující text doprovázející rukopis není v přepisu uveden):