Sírius | |
---|---|
Žánr | Progresivní rock , jazz rock |
let | v letech 1962 až 1977 |
země | Maďarsko |
Místo vytvoření | Budapešť |
Jazyk | maďarský |
Sloučenina |
Baronité Zsolt Molnár Ákos Rákosi László Pápai Faragó László Varga Dénes Orszáczky Miklós Pataki László Veszelinov András Ráduly Mihály Tátrai Tibor Friedrich Károly Sipos Endre |
Syrius je maďarská jazz-rocková kapela, která hrála progresivní hudbu v letech 1970 až 1973. Bohužel celé ty tři roky skupina působila v zahraničí. [1] [2]
Jedná se o jednu z prvních maďarských hudebních skupin, byla založena v roce 1962 saxofonistou Zsoltem Baronitsem (Baronits Zsolt, narozen v roce 1944). Zpočátku v jeho skupině byli i druhý saxofonista Molnar Akos, kytaristé László Rákosi (Rákosi László) a Istvan Pastor (Pásztor István), pianista Gulyás Pál, baskytarista Todoroff Péter a bubeník Ferenc Nemeth. Stejně jako mnoho jiných mládežnických skupin, Syrius v té době hrál taneční a beatovou hudbu se zaměřením na takové západní skupiny jako The Beatles a podobně. V roce 1965 Pápai Faragó László, Pápai Faragó László, varhaník Pápai Faragó László, Varga Dénes na basu a Fehér Lajos na bicí kapelu opustili v roce 1965. V roce 1966 dosáhl „Syrius“ prvního většího úspěchu se skladbou „Fekete patkány“, načež dostali jeho členové první zahraniční pozvání – na IX. Světové setkání mládeže do Polska. V roce 1967 byla „Syrius“ pátou nejoblíbenější písní mezi mladými lidmi po „ Illés “, „ Omege “ , „ Metro “ a „Liversing“. Jejich singl „Tranzisztori“, který napsal Papai, byl #3 na Táncdalfesztivál'67. V roce 1968 se „Syrius“ s „Így mulat egy beates magyar úr“ probojoval do semifinále Táncdalfesztivál a získal Cenu diváků. Ani v tomto složení však skupina dlouho nevydržela: v roce 1968 se tým rozpadl a někteří jeho členové (Papai, Varga) vytvořili vlastní skupinu „ Juventus “. A Zsolt Baronits, se kterým zůstal jen Laszlo Rákosi, byl nucen hledat do svého týmu nové muzikanty. [3]
Mezi obnovené Syrius patřil varhaník Laszlo Pataki (Pataki László) z "Liversing", baskytarista Miklos Orsacky (Orszáczky Miklós, narozen v roce 1948) a kytarista Laszlo Modyoroshi (Mogyorósi László) z rozpadlé jazzové kapely "Rákfogó") a "Crab" bubeník Andras Veselinov (Veszelinov András, nar. 1946) z legendární rockové skupiny Metro. Ve stejném roce odešel Laszlo Modyoroshi do Metra a na jeho místo v Syrius nastoupil Tamás Barta (Barta Tamás, nar. 1948) ze skupiny Syconor . Do roku 1969 skupina nahrála již 9 skladeb a pravidelně cestovala do zahraničí, navštěvovala Polsko, Československo a SSSR, mimo jiné společně s vystoupením Kiriho Ambrushe a Petera Poora. Zúčastnili se i dalšího Táncdalfesztiválu s písní „Fáradt a nap“. Na konci roku 1969 však Tamás Barta odešel do Hungária , druhý kytarista Laszlo Rakosi opustil kapelu a Syrius zůstal bez kytaristů. V tomto okamžiku se ke skupině připojil saxofonista Mihaly Raduy (Ráduly Mihály, nar. 1944), kultovní hudebník z legendárního Pege Jazz Quartet, které v roce 1970 vyhrálo Maďarskou rozhlasovou jazzovou soutěž, a poté převzal cenu nejlepší jazzový sólista na festivalu v Montreux a šest měsíců studoval na Boston School of Music . V důsledku toho se ve skupině objevila výbušná směs talentovaných jazzových hudebníků, což vedlo k progresivnímu tvůrčímu průlomu.
V únoru 1970 se během vystoupení Syrius v jazzovém klubu na Csanádi ulici zrodil nový jazzrockový zvuk. Tohoto experimentálního koncertu se zúčastnilo pouze 60 jimi pozvaných soudruhů, z nichž většina nedokázala jejich práci ani ocenit. Naštěstí mezi pozvanými byl producent Charles Fisher, který spolupracoval s australskými koncertními promotéry a nahrávacími společnostmi. Díky němu „Syrius“ podnikl úspěšné koncertní turné po Austrálii a byl tam vyhlášen nejúspěšnějším jazzovým orchestrem roku. V roce 1971 vyšlo v Austrálii prostřednictvím téhož Fischera debutové album skupiny "The Devil's Masquerade" ("The Devil's Masquerade"), které bylo později znovu vydáno v Maďarsku pod názvem "Az ördög álarcosbálja “ a byl č. 3 ve výročních albech Slágerlistá'72 TOP10. V roce 1972 skupina napsala hudbu pro Australian Jazz Ballet. Hudebníci byli dokonce pozváni hrát na otevření opery v Sydney na začátku roku 1973, nicméně z neznámých důvodů neprodloužili smlouvu a byli nuceni se vrátit do Maďarska. V Maďarsku se hudebníci zúčastnili dvou festivalů: získali 1. cenu na jazzovém festivalu v Lublani a stali se zakladateli prvního rockového festivalu v Miskolci na stadionu DVTK. Maďarský časopis pro mládež (Ifjúsági Magazin), který na konci roku 1973 vytvořil svou virtuální „superskupinu“, jmenoval jako součást tři hudebníky ze Syrius: Pataki, Raduy a Orsacki. V té době však mezi členy kapely nastaly třenice, v jejichž důsledku se Raduy a Orsacki rozhodli opustit kapelu do jazzového týmu Új Rákfogó (Nový krab) ao pár měsíců později definitivně odjeli do zahraničí.
Místo toho přidali zbývající hudebníci Syrius do svého týmu kytaristu Tibora Tatraiho (Tátrai Tibor, nar. 1952) z Juventusu. Baskytaristou a zpěvákem na částečný úvazek se stal Lajos Miklóska (Miklóska Lajos) ze skupiny "Korong" a saxofonistou se stal opět Akos Molnar. Skupina získala i vlastního trombonistu Friedricha Károlyho. V novém složení se skupina zoufale snažila udržet si status předního jazzrockového týmu, ale nedařilo se. V roce 1974 odešel Lajos Mikloska do týmu Beatrice a byl nahrazen zpěvákem Turai Tamásem z týmu Non-Stop, plus byl přidán trumpetista Endre Sipos (Sipos Endre). Skupina se zúčastnila rozhlasové soutěže Tessék választani! “ se skladbou „Ha meghallod ezt a dalt“ a v „ Made in Hungary “ se skladbou „Sápadt fényű ablak“. V roce 1975 se varhaník Otto Schökk stal členem Syrius, poté se skupina zúčastnila Tessék választani! se skladbou „Egy ember a mesékből“ a další rok se skladbou „Újra szól a dal“. Kvůli neustálým změnám v sestavě a návratu k tanečnímu stylu provedení však autorita "Syrius" prudce klesla a jejich nové album "Széttört álmok" (1976) se ukázalo jako nevyzvednuté. Po sérii neúspěchů Zsolt Baronicz v roce 1976 kapelu znovu reorganizoval a přidal varhaníka a zpěváka Jánose Haláse (Halász János) a baskytaristu Ottu Ullmanna (Ullmann Ottó). V roce 1977 se skupina opět zúčastnila "Tessék választani!" s písní "Állj meg egy szóra" a na televizním festivalu "Metronóm'77" se skladbou "Szép az élet" však tyto kroky nepřispěly k růstu obliby skupiny a ve stejném roce Zsolt Baronic oznámila svůj rozpad. [čtyři]
1967 - Kettőnk Közül Egynek Mennie Kell / Árnyak Az Éjben
1967 -
Tranzisztori
1968 - Slepá ulice / Nikdo to neví / Black Is Black / Help Me Girl
/ Beat-ballada
) I've Been Down This Before / Koncert (část 2) (Austrálie)
1974 - Sápadt Fényű Ablak (druhá strana - Scampolo : "Nem Tudom Miért")
1971 - Ďáblova maškaráda (Austrálie)
1972 - Az ördög álarcosbálja
1976 - Széttört álmok
1994 - Most, Múlt, Lesz 1970-1972