| Den Taťány | |
|---|---|
| URL | taday.ru |
| Komerční | Ne |
| Typ webu | online magazín pro mládež Moskevské státní univerzity |
| Registrace | není požadováno |
| jazyky) | ruština |
| Účast |
( statistiky Рейтинг@Mail.ru ) |
| Umístění serveru | Moskva ( Rusko ) |
| Majitel | Kostel mučednice Tatiany na Moskevské státní univerzitě |
| Autor | Vladislav Tomačinskij a Alexandr Jegorcev |
| Hlavní editor | Anastasia Proshchenko |
| Začátek práce | leden 1995 (jako tištěné vydání), duben 2007 [1] (jako samostatná stránka) |
| Aktuální stav | funguje a rozvíjí se |
| Země | |
Tatyana's Day ( Taday.ru ) [2] je online magazín pro mládež, který založila domácí církev mučednice Tatiany na Moskevské státní univerzitě Lomonosova . Byly založeny v lednu 1995 jako první studentské ortodoxní noviny v Rusku [3] , od ledna 2006 vycházejí na internetu .
Publikace vypráví o všem, co je pro mladého člověka zajímavé: hledání sebe sama, studium, kariéra, společenský, vědecký a kulturní život. Portál založený na křesťanských hodnotách se snaží být platformou pro dialog, kde se mohou navzájem slyšet lidé s různými názory [4] .
S nápadem vytvořit studentské noviny přišli na podzim roku 1994 dva studenti Filologické fakulty Moskevské státní univerzity , Vladislav Tomačinskij a Alexander Egorcev [5] . V této době se studentské divadlo Moskevské státní univerzity aktivně bránilo rozhodnutí převést historicky patřící budovu na ulici Bolšaja Nikitskaja do univerzitního kostela mučednice Tatiany . Konfrontace, o které se široce psalo v tisku, přivedla mladé lidi k myšlence, že pravoslavní studenti potřebují vlastní média. Dalším důvodem, který podnítil vznik novin, byla touha po dialogu s nevěřícím a pochybujícím současníkem v jazyce, kterému rozuměl. Těch několik pravoslavných publikací té doby bylo určeno hlavně církevním lidem. Podle vzpomínek Archimandrita Simeona (Tomachinského) „v té době neexistovaly prakticky žádné církevní publikace, snad kromě „ pravoslavné Moskvy “ a „ Moskevského církevního bulletinu “, což byly publikace uzavřeného typu s oficiálními informacemi, které nepřitahovaly ani mladé lidi. lidé nebo sekulární lidé obecně“ [5] .
Zakladatelem novin byla univerzitní církev [6] , v redakční radě byli studenti a postgraduální studenti Moskevské státní univerzity. Prvním šéfredaktorem se stal Vladislav Tomačinskij [5] a jeho zástupcem Alexandr Egorcev [4] . První číslo novin vyšlo 25. ledna 1995 na Tatianin den , ve stejný den se konala první bohoslužba v navráceném kostele [6] [7] . Publikace vycházela maximálně jednou za měsíc, přesto přitahovala větší pozornost publika než oficiální tištěný orgán Moskevské státní univerzity – noviny „Moskevská univerzita“ [8] . Téměř od samého počátku nebyl respektován formát novin ve své čisté podobě: „ bulvární “ uspořádání, nejasná periodicita, množství rozsáhlých analytických materiálů, proto od ledna 1998 do března 2004 vycházely s označením „ Jako časopis“ [9] .
Kromě vlastních dopisovatelů měly noviny spoustu nezávislých [10] . V úzké spolupráci s Tatiana's Day v roce 1996 vyšel ve studentském časopise MDAiS " Vstrecha " MGIMO "časopis pro pochybovače" "Foma ". Od roku 1997 jako příloha Taťányho dne vycházejí studentské noviny semináře sv
Den Taťány se dotkl otázek kultury, vědy, umění, sociálních, politických a náboženských problémů. Publikace se snažila vyhnout pokrytí vnitřních církevních problémů. Zaměření deníku na dialog mu umožnilo prezentovat různé úhly pohledu, včetně těch neortodoxních. Jedním z nejdůležitějších úkolů publikace bylo „odhalit čtenáři bystrou osobnost, která by spojovala pravoslavnou víru, inteligenci a lásku k vědě“ [6] . Den Taťány věnoval zvláštní pozornost problémům „mládeže“ [6] . Jedním z hlavních témat byl boj proti šíření netradičních kultů , pro který bylo v novinách vytvořeno informační a misijní centrum „Sektor“, shromažďující a zveřejňující informace o jejich působení v Rusku, především na univerzitách [6] . Za aktivní účasti Taťányina dne byla uzavřena jídelna Hare Krišna na Moskevské státní univerzitě a také „Čítárna Rona Hubbarda “ . V reakci na to zástupci Moskevské společnosti pro vědomí Krišny pohrozili, že budou noviny žalovat [12] . Noviny se aktivně zabývaly vydavatelskou činností, připravily k vydání několik knih: „Světlo Kristovo osvěcuje každého (sv. Tatiana a Moskevská univerzita)“; „Babylonská věž („Nové náboženské vědomí“ v moderním světě)“; "Totalitní sekty: svoboda od svědomí"; "Moderní medicína a pravoslaví"; "Člověk a nemoc"; „Osud a víra (Rozhovory s vědci, kněžími, tvůrčí inteligencí)“ a další [6] .
V roce 1999 Vladislav Tomachinsky absolvoval postgraduální studium, vstoupil do řad noviců Sretenského kláštera a opustil post šéfredaktora. Jeho nástupcem se stal Alexej Sagan , absolvent Literárního institutu [13] . Věřil, že při vydávání misionářsky orientovaných novin je hlavní „neflirtovat, nepředstírat, že jste misionáři, protože v novinovém formátu nelze mluvit o vážných věcech, ale stačí ukázat na církev všemožným způsobem dostupným novinám a vzbudit ve čtenáři touhu ji poznat.“ bližší život.“ Redakce se navíc snažila, aby noviny byly zajímavé pro církevní mládež [14] .
V důsledku reorganizace publikace v květnu 2000 ji vedl Grigorij Pruttskov , docent na Fakultě žurnalistiky Moskevské státní univerzity [13] , který zůstal ve funkci až do roku 2003 [15] . Podle něj noviny v tomto období neměly ani zdroj financování, ani stálé přispěvatele. „Neměl jsem redakční zkušenosti ani tým, v redakčním portfoliu nezbyly téměř žádné materiály, musel jsem se dlouho ponořit do všech jemností – nejen novinářských, ale i technických, které se týkaly layoutu a typografie. <...> Každé číslo pro nás bylo jako to poslední, protože jsme nikdy nevěděli, jestli budou peníze na další číslo, - poznamenal později Pruttskov. — Došli jsme k závěru, že se musíme obrátit na autory, kteří umí psát, kteří mají co říct, kteří dokážou získat dobrý rozhovor od zajímavého, těžko dostupného partnera. Takovým autorům by ale měly být vypláceny honoráře. Ve skutečnosti na to utratíme téměř všechny výnosy z prodeje oběhu“ [14] .
Čtvrtým šéfredaktorem Taťányina dne od března 2003 do dubna 2004 byl absolvent Historické fakulty Moskevské státní univerzity Maxim Bolšakov. Díky jeho úsilí se v publikaci objevila nejostřejší témata – od postmoderny v moderní kultuře po rockovou hudbu a filmy „Matrix“ a jedno z vydání vyšlo s Masyanyou na obálce (hrdinka animovaného seriálu uspořádala vrba v jejích rukou) [16] . Poté redakci vedla pracovnice katedry obecné a srovnávací historické lingvistiky Filologické fakulty Moskevské státní univerzity Ljubov Makarova. Během jejího působení došlo k trendu přechodu na webový prostor, který poskytoval velké možnosti pro rozvoj médií [13] . Koncem ledna 2003 byly otevřeny stránky kostela mučednice Tatiany na Moskevské státní univerzitě ( st-tatiana.ru ), kde byla zveřejněna elektronická verze novin [17] .
V roce 2006 bylo rozhodnuto o zastavení vydávání tištěné verze a jejím úplném převedení do internetové publikace [18] . V březnu téhož roku převzala funkci šéfredaktorky Yuliana Godik, studentka Fakulty žurnalistiky Moskevské státní univerzity [13] . Zpočátku byla publikace publikována na webu Církve mučednice Tatiany a poté na novém webu Taday.ru (doména byla zaregistrována 29. listopadu 2006 [19] ). Prezentace nového webu proběhla 19. dubna 2007 v kostele Tatiana [1] . Zdroj se na tři roky proměnil v denně aktualizovaný portál, který pohotově reagoval na dění v církevním, společenském a kulturním životě [13] , kde byl hlavním čtenářem mladý muž, student, přemýšlející o sobě a svém místě ve světě [1] . Později Yuliana Godik vysvětlila, že stránka měla potíže s určováním cílového publika – „na jedné straně bylo nutné„ cílit “ na studenty a postgraduální studenty, na druhé straně být církevní a „bezpeční “. V praxi se ukázalo, že hlavním publikem publikace byli její autoři, studenti a postgraduální studenti Moskevské státní univerzity: „Při tvorbě publikace jsme odpovídali na otázky, které jsme sami chtěli objasnit“ [20] .
V listopadu 2009 Taťánův den opět změnil šéfredaktora. Byla to novinářka Ksenia Luchenko, autorka a sestavovatelka ortodoxní internetové příručky, která měla bohaté zkušenosti s médii. Publikace se rozšířila: redakce začala oslovovat nejen studenty, ale i všechny, kdo se zajímají o život v Rusku a ve světě, křesťanský pohled na problémy naší doby [13] . "Chtěli jsme vytvořit vysoce kvalitní informační a analytické stránky," připomněla Ksenia Luchenko. "Aby neexistoval žádný ortodoxní způsob života, žádná katecheze , aby formát nebyl rozmazaný kvůli klikání a lajkům." Hlavními problémy na cestě se ukázal být nízký rozpočet a „nějaký ideologický a politický rámec“. „Něco málo přes rok se nám dařilo ukazovat směr, kterým se budeme ubírat. Ale „ortodoxní Kommersant “ nevyšel,“ shrnul Luchenko [21] .
Od března 2011 do ledna 2013 stránku vedla Pelageya Tyurenkova, církevní publicistka a badatelka obrazu moderní ženy v pravoslavných ruských médiích [22] . Podle jejího názoru bylo hlavním úkolem „aktivně oponovat “ zdroji „ liberálnímu pravoslaví“ , které se objevilo v letech 2011-2012 . Během tohoto období dosáhl „Tatianin den“ maximální návštěvnosti k květnu 2017 [23] .
Nástupcem Tyurenkové se stal novinář Michail Moiseev [24] , který se snažil posunout stránku „z kategorie ‚církevních médií‘ směrem k ‚prosté žurnalistice‘“. "Chtěl jsem něco jiného, než úzce církevní téma," vysvětlil. "Chtěl jsem zajímavé příběhy - o všem, ale odehrávající se ve známém a pro věřícího srozumitelného systému souřadnic." Následně Mojsejev připustil, že „otočka byla příliš strmá“, takže v důsledku toho sponzoři přestali přidělovat peníze na údržbu redakce. Směr, který nastavil, je přitom stále zachován [25] .
V srpnu 2014 Pelageya Tyurenkova opět nastoupila na pozici šéfredaktorky, kde působila do července 2015 [26] .
V září 2015 byla publikace znovu vydána jako online časopis pro mládež Moskevské státní univerzity. Podle šéfredaktora Daniila Sidorova se Den Taťány v naději, že zachová a rozšíří to nejlepší, co ve své historii bylo, snaží být platformou pro důvěrný dialog, kde se lidé s různými názory (věřící i nevěřící, praví a vlevo, fyzici a textaři) se budou moci navzájem slyšet. Základ - ortodoxní světonázor a křesťanské hodnoty - přitom zůstává nezměněn [4] .
V říjnu 2017 Taťánin den a publikace Stol zahájily společný projekt „Studenti revoluce“ , věnovaný účasti studentů na událostech roku 1917 [27] . Fragmenty pamětí a deníků, skici z Petrohradu a Moskvy jsou prokládány úvahami moderního studenta, rozhovory s rektory univerzit, odbornými komentáři, anketami a statistikami [28] .
V roce 2019 redakce digitalizovala a umístila na internet všechna tištěná čísla Taťányina dne [29] .
Badatelé ruské náboženské žurnalistiky opakovaně nazývali Tatyanův den jedním z nejvýraznějších ortodoxních projektů 90. a 20. století [3] [6] [8] [10] . Olesya Nikolaeva poznamenala, že Vladislav Tomačinskij a Alexandr Jegorcev „prakticky bez peněz, bez technických prostředků, v krátké době <...> dokázali vytvořit tak úžasné, nápadné a vážné noviny, že „dospělá“ média začala reagovat a reagovat na ně. to“. „S ní se vášnivě hádaly studentské noviny, které vytvořilo několik nadšenců improvizovanými prostředky, jak se říká „na koleni“, Nezavisimaya Gazeta , Izvestija , Moskovskie Novosti , MK a další,“ zdůraznila Nikolaeva [30] .
Anna Danilova , šéfredaktorka portálu Ortodoxie and the World , v roce 2011 poznamenala, že „Den Taťány“ pro studenty MSU byly „nepopsatelné stránky, jejichž každé číslo bylo netrpělivě očekáváno“. „A autoři TD psali s humorem, velmi otevřeně, velmi lidsky, o velmi důležitých věcech. Tady je rozhovor s profesorem vaší fakulty (a on, jak se ukázalo, je věřící), a tady novinářská rešerše o práci sekty a tady soutěž o humornou historku o seanci. Podle jejího názoru dnes nikdo nedokázal překonat zkušenost univerzitních ortodoxních novin „Tatyanin's Day“: „Mezi vynikajícími publikacemi pro mládež zůstaly noviny„ TD “ jedinečným rezervovaným - černobílým, ošuntělým z mnoha čtení. , šumivé, svěží, mladé“ [ 5] .
Šéfredaktor časopisu Foma Vladimir Legoyda v roce 2011 vzpomínal, že se mu s Vladislavem Tomachinským nepodařilo vytvořit společnou publikaci, ale on sám je za to rád. „Protože ve výsledku se místo jednoho špatného média – v případě, že bychom pokračovali ve společném kreativním hledání, které zjevně nedopadlo dobře – ukázalo, že jsou to dvě zdaleka nejhorší. Vlad udělal Taťánův den a byl podle mého názoru jeho nejlepším šéfredaktorem, aby se na mě všichni následující a hodní šéfredaktorové této nádherné publikace neurazili (mluvím především o éra papíru "TD"). A po krátké době jsme udělali "Foma"" [31] .
Archimandrite Simeon (Tomachinsky) vysvětlil, že v „Thomasovi“ byl zpovědní začátek tím hlavním („mnoho dopisů od čtenářů, lyrické odbočky, mnoho příběhů, poezie, žádná politika“) a „Den Tatiany“ byl více „dloubací“, student : „snažili jsme se člověka něčím upoutat“ [5] .
V roce 2007 označil rektor Moskevské státní univerzity Viktor Sadovničy noviny za „velmi zajímavé, čtou je studenti a učitelé Moskevské univerzity“ a jejich přechod na internet zhodnotil jako správné rozhodnutí [32] a v lednu 2008 redaktor v- šéf katalogu Ortodox Christianity.ru Ivan Mazurenko uvedl, že portál Tatiana's Day patří mezi nejzajímavější stránky, které byly otevřeny v roce 2007 [33] .
Mediální manažerka Natalya Loseva , která se podílela na spuštění webu Taday.ru [20] , jej v roce 2017 označila za „stylový, důležitý a ambiciózní styčný bod mezi akademickou vědou a pravoslavím“ [34] a v roce 2020 hovořila o Den Taťány jako „jedna z nejchytřejších křesťanských publikací“ [35] .
Hodnocení ideologické orientace Taťányina dne se přitom liší. V únoru 1996 tedy arcikněz Ruské pravoslavné církve na volné noze Vjačeslav Polosin (v roce 1999 konvertoval k islámu ) uvedl Den Taťány jako příklad nacionalistických tendencí mezi pravoslavnou mládeží a poznamenal, že publikace „vypadá ještě hůř než jakékoli klášterní letáky“; podle pořadí, noviny oznámily Polosin jako vítěz soutěže o nejlepší nadávkovou recenzi [36] . Korespondent deníku Segodnya Maxim Gureev v září téhož roku vyjádřil názor, že „mladí novináři Taťányho dne, se vším jasně pozitivním nadšením svého původního plánu <...> nemohli nebo nechtěli následujte „úzkou“ cestu, upřednostňujte před ní klanovou uzavřenou cestu „spacey““ [37] .
Sociologové Sergej Filatov a Ljudmila Voroncovová v roce 1998 poznamenali, že noviny hrají roli „neoficiálního orgánu konzervativních ortodoxních intelektuálů“ [38] . V témže roce nadpočetný opat Innokenty (Pavlov) nazval Den Taťány „chuligánskými novinami“ [39] a novinář Moskovskie Novosti Alexander Soldatov zdůraznil, že novinám „je těžké dát jakoukoli definici: „pravá“, levá “ , „liberální“, „konzervativní“. Všechno je tady…“ [40] . Noviny také popsal jako „nejodpornější ortodoxní publikaci v moderním Rusku, alespoň mezi těmi, které byly vydány s požehnáním patriarchy“. Toto hodnocení bylo reprodukováno bez komentáře v č. 25 dne Taťány [41] .
Publicista Michail Sitnikov v roce 2005 prohlásil, že noviny jsou populární „mezi aktivní ortodoxní fundamentalistickou mládeží“, formuloval směr publikace jako „výchovu mladé generace v duchu náboženského izolacionismu a netolerance vůči heterodoxii“ [42] . Naopak projekt Antimodernism.ru v roce 2012 nazval Tatyana’s Day „ modernistickou stránkou“ [43] a portál Two City vydávaný stejnou redakcí v roce 2018 obvinil publikaci z oddanosti myšlenkám reformy církve a „ Pravoslavné světlo“ [44] .