Azonalita (z - negativní a řecké zóna - zóna) ve fyzické geografii je souhrnný termín, který zahrnuje všechny jevy v krajinné sféře Země , které jsou přímo důsledkem energie zemského nitra (endogenní procesy). Základní vnitrozemské procesy: radioaktivní rozpad některých chemických prvků, gravitační diferenciace pozemské hmoty, změna poloměru Země, interakce atomů v minerálech a tak dále.
Přímo azonální jevy zahrnují především vertikální a horizontální tektonické pohyby bloků zemské kůry a s nimi spojené rozsáhlé geologické a geografické důsledky: trvalé formování kontinentálně-oceánského vzoru zemského povrchu, velké morfostrukturní formy terénu na pevnině a oceánu patro atd. Také v pojmu azonalita zahrnuje magmatismus (především výpotek ), endogenní seismismus a částečně metamorfismus , který má nepřímý vliv na tvorbu geosystémů.
Někteří výzkumníci pod azonalitou znamenají dva výrazné vzory geografického obalu :
1) důsledná změna fyzických a geografických procesů, složek a komplexů od oceánských pobřeží po centrální části kontinentů (sektorová nebo meridionální zonalita);
2) změna struktury a vlastností krajiny podél hypsometrického gradientu (tzv. vrstvení nebo vertikální (nadmořské) zónování );
Takové typy prostorové diferenciace epigeosféry je zřejmě třeba považovat za exogenní důsledky azonality v rámci šířkovo -zonální struktury, neboť tyto geografické vzorce mají každopádně atmosférické ( klimatické ) předpoklady, jejichž spouštěcím mechanismem je např. je známá interakce toku slunečního záření s geomorfologicky nerovným denním povrchem.
Geografické rozložení azonálních jevů, na rozdíl od zonálních , není matematicky správné, protože azonální procesy a složky ve svém rozložení na povrchu zeměkoule nezávisí na vnějších (kosmických) zdrojích energie .
Fyzickí geografové na základě azonálních vzorců provádějí krajinnou zonaci země především podle schématu kontinent → fyzická a geografická země → fyzická a geografická oblast .
![]() |
---|