| Viktorie Andrejevová | |
|---|---|
| Datum narození | 21. ledna 1942 |
| Místo narození | Omsk , SSSR |
| Datum úmrtí | 11. února 2002 (60 let) |
| Místo smrti | Moskva , Rusko |
| Země | |
| obsazení | básník , spisovatel |
Viktoria Alekseevna Andreeva (Rovner) ( 21. ledna 1942 , Omsk - 11. února 2002 , Moskva ) - ruská básnířka a spisovatelka , překladatelka , literární kritička .
Narodila se 21. ledna 1942 v Omsku . Vyrůstala v Moskvě , kde v roce 1965 absolvovala střední školu a poté Filologickou fakultu Moskevské státní univerzity , kde obhájila diplomovou práci. Studoval v magisterském programu na Columbia University v New Yorku na katedře srovnávací literatury.
Victoria Andreeva, formovaná v atmosféře ruských šedesátých let, poznamenaných duchovním vzestupem a objevováním nových vrstev domácí i zahraniční kultury, začala psát poezii od počátku 60. let. V roce 1969 se provdala za spisovatele a básníka Arkadije Borisoviče Rovnera . Zároveň se připojila k neoficiálnímu trendu v literatuře, který zahrnuje takové básníky jako Leonid Aronzon , Ilja Bokshtein , Stanislav Krasovitsky , Leonid Ioffe, Dmitrij Avaliani , Valentin Nikitin, Anri Volochonskij , spisovatelé Arkady Rovner, Jurij Mamlejev , Nikolaj Bokov, Venedikt Erofeev , umělec Boris Kozlov, spisovatel a umělec Vladimir Kovenatsky . V roce 1974 emigrovala do USA. V New Yorku vytvořila spolu s Arkady Rovnerem nakladatelství Gnosis Press, které vydávalo dvojjazyčný nábožensko-filozofický literární časopis Gnosis (č. 1-12, 1978-2006), věnovaný syntéze duchovních tradic a nových trendů v literaturu, dětský dvojjazyčný časopis "A to a to" (New York, 1978-1980), stejně jako knihy poezie a prózy ruských a amerických básníků a spisovatelů. Na Západě objevila Victoria Andreeva vzácné vrstvy ruské emigrace, zejména ruské spisovatele a básníky v Paříži 30. let 20. století, stejně jako evropskou a americkou literaturu a umění, a psala o nich literární články publikované v časopise Gnosis a také v emigrantských a amerických periodikách. Setkala se a spřátelila se s autory, jako je spisovatel Vasily Yanovsky, básníci Eugene Daniel Ritchie, Rosana Wasserman, Stephen Sartarelli, Daniel Gabriel, Kathleen Rein, Richard McCain, Jeffrey Godbert a Elizabeth Ritchie, a překládala jejich básně z angličtiny do ruštiny. Kromě toho přeložila do ruštiny básně takových básníků, jako jsou Rainer Maria Rilke a Georg Trakl (z němčiny), Edgar Allan Poe , Ezra Pound , Robert Graves , Emily Dickinson , Christina Rossetti a William Butler Yeats (z angličtiny).
V letech 1980-1983 vydala společně s Arkady Rovnerem a dvěma newyorskými básníky Eugenem Danielem Ritchiem a Stephenem Sartarellim The Gnosis Antology of Modern Russian and American Literature and Art ve dvou svazcích ve dvou jazycích, která vyšla v New Yorku v letech 1982-1983. . Vyučovala kurzy ruské literatury a současných trendů v literatuře a umění na New School for Social Research v New Yorku. V roce 1987 v New Yorku vydalo nakladatelství Gnosis Press její knihu básní The Dream of the Firment. O dva roky později, v roce 1989, byla kniha přetištěna s paralelními překlady do angličtiny londýnským básníkem a překladatelem Richardem McCainem jako The Dream of the Firment. Zároveň vznikl její „Telefonní román“, román s experimentální formou, sestávající především z telefonických rozhovorů osamělého ruského spisovatele, emigranta v New Yorku. "Telephone Romance" byla následně vydána v roce 1997 ve Vilniusu Gerou Dienou; rýsuje se zvláštní charakter a tragický osud hlavní hrdinky v kombinaci s její odvahou a hrdinstvím tváří v tvář zvráceným životním okolnostem. V roce 1989 napsala spolu s Arkadijem Rovnerem hru „P. Ya. Chaadaev, vydané v roce 1989 vydavatelstvím Gnosis Press ve spojení s Alternate Currents. Hra napsaná v modernistickém stylu představuje kritiku stavu moderního světa z pohledu Čaadajevových myšlenek.
Od roku 1989 vycházejí básně Victorie Andreevy v domácích periodikách. Od roku 1994 opět žila v Moskvě. Byla jednou z editorek a sestavovatelek Encyklopedie symbolů, znaků a emblémů (Moskva, nakladatelství Lokid-Mif 1997, druhé vydání 1998), řady raně křesťanské literatury Učitelé nerozdělené církve (nakladatelství Ecclesia Press), a také cyklus rezonanční poezie na kompaktních discích „Antologie moderní ruské poezie“ (projekt Alexandra Babuškina). V rámci poslední řady vyšlo CD s jejími básněmi „The Dream of the Firmament“ (2001) a také CD Konstantina Vaginova (2000) a Leonida Aronzona (2003) v jejím čtení. Victoria Andreeva se aktivně podílela na vytvoření duchovního směřování „Školy států“ a „Institutu pro kulturu států“, založeného Arkadijem Rovnerem, založeného na tradici spolupráce se státem, založeném na rozvoji vertikální paměti a vědomé přítomnosti v podmínkách každodenního života, spojující prvky různých tradic. Zemřela 11. února 2002, byla pohřbena na hřbitově Nikolo-Arkhangelsk .
V roce 2002 byla v nakladatelství Library of Publishing House Comments posmrtně vydána její kniha básní The Dream of the Firment, která je rozšířenou verzí edice v New Yorku. Její básně jsou publikovány v mnoha ruských a zahraničních literárních časopisech a na stránkách poezie.
Hudební díla skladatelů Marka Belodubrovského („Světlé sny“ pro dětský sbor, 1998) a Antona Rovnera („Večer ratolesti“, melodeklamace pro čtenáře a klavír, 2003), „Skrze ponurý klid“ pro soprán, flétny a housle", 2004)