Apokrisarius nebo poklisar ( řecky ἀποκρισιάριος - přinášející odpověď; lat. Apocrisarius ) - velvyslanec, vyslanec, právník pro církevní záležitosti, diplomatická pozice v Římské říši . V církevním a správním smyslu je apokrysiář zplnomocněný zástupce biskupa nebo opata kláštera na dvoře císaře a vyšších občanských či církevních institucích. Apokrisiary byl prostředníkem mezi vyšším duchovenstvem a císařem. Apokrysiáři doprovázeli své biskupy, když navštívili jejich císařský dvůr. Církevní apokrysiáře jsou v Byzanci známy již od 5. století. Císař Justinián Ijim v 1. polovině 6. století udělil právo finančního a disciplinárního dohledu nad hlavami místních církevních správ. [1] . Místní církve (římská, alexandrijská, antiochijská, jeruzalémská), metropole a arcidiecéze měly v Konstantinopoli stálé apokrysiary. Jejich prostřednictvím se stýkali s císařem, přinášeli své prosby a přijímali od císaře rozkazy. Pozici Apokrysiáře zastávali: Anatolij (konstantinopolský patriarcha) , Anastasius I. (antiochijský patriarcha) , Vigilius (papež) , Jan III. Scholastic , Řehoř I. (papež) , Anastasius Apokrisiary, Metoděj I. (konstantinopolský patriarcha) , Demetrius II Chomatian . Patriarcha Philotheus poslal svého apokrysára, protodiakona George Perdiku, do Ruska ve 14. století.
V současné době neexistuje v pravoslavné církvi žádná pozice apokrysiáře, ale titul byl zachován v anglikánské církvi (jako vyslanec arcibiskupa); v katolické církvi, v blízkosti apokrysie, je v současné době úřad nuncia .