Pavel Rubenovič Arzumanjan | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Datum narození | 21. prosince 1923 [1] | ||||||||||||||
Místo narození | |||||||||||||||
Datum úmrtí | 20. května 2010 (ve věku 86 let) | ||||||||||||||
Země |
SSSR → Rusko [2] |
||||||||||||||
Vědecká sféra | vinařství a ovocnářství | ||||||||||||||
Alma mater | |||||||||||||||
Akademický titul | doktor zemědělských věd [1] ( 1971 ) | ||||||||||||||
Akademický titul | profesor , akademik VASKhNIL | ||||||||||||||
Ocenění a ceny |
|
Pavel Rubenovič Arzumanyan (21. prosince 1923, Chardzhou - 20. května 2010) - doktor zemědělských věd (1973), profesor, místopředseda Státního plánovacího výboru Arménské SSR (1974-1981), ředitel Arménského výzkumného ústavu vinařství (1981-1995). Byl zástupcem Nejvyšší rady a předsedou stálé zemědělské komise Nejvyšší rady Arménie. Jeden z předních odborníků v oboru zahradnictví a vinařství, člen korespondent Italské akademie zemědělských věd, od roku 1988 - akademik Všeruské akademie zemědělských věd .
Pavel Rubenovich se narodil 21. prosince 1923 ve městě Chardzhou v Turkmenské republice.
V roce 1943 absolvoval střední speciální dělostřeleckou školu a byl povolán do armády, kde sloužil do roku 1947. Člen Velké vlastenecké války.
Po ukončení vojenské služby v roce 1947 vstoupil do Arménského zemědělského institutu. V roce 1949 byl přeložen ke studiu na Moskevskou zemědělskou akademii pojmenovanou po K. A. Timiryazevovi , kterou absolvoval v roce 1952. Studium na akademii spojil s prací agronoma v Tambovské oblasti.
Po absolutoriu v roce 1952 byl poslán do stranické školy při ÚV KSČ jako učitel základů zemědělství.
10 let pracoval v ÚV Komunistické strany Arménie jako instruktor, zástupce vedoucího a poté vedoucí zemědělského oddělení.
V roce 1963 byl jmenován ředitelem Arménského výzkumného ústavu vinařství, vinařství a ovocnářství, kde prováděl aktivní výzkumnou činnost.
V roce 1965 obhájil kandidátskou a v roce 1973 doktorskou disertační práci. V roce 1983 byl P. R. Arzumanyanovi udělen akademický titul profesor.
V roce 1974 byl nominován do funkce místopředsedy Státního plánovacího výboru Arménské SSR, kde působil až do roku 1981.
V letech 1981 až 1995 byl ředitelem Arménského výzkumného ústavu vinařství, vinařství a ovocnářství a poté hlavním konzultantem.
P. R. Arzumanyan prováděl rozsáhlé práce v oblasti organizace a vývoje zemědělských produktů. Zvláštní pozornost byla věnována vinařství, vinařství a potravinářskému průmyslu.
Výzkumné práce Arzumanyana P. R. jsou věnovány komplexnímu studiu environmentálních podmínek Arménie pro racionální umístění hroznů a ovocných plodin, odrůdovému studiu a problémům průmyslové specializace. P. R. Arzumanyan věnoval zvláštní pozornost problémům stanovení efektivnosti a možnosti dalšího rozvoje ovocnářství, vinařství a na tomto základě i vinařství a konzervárenského průmyslu. Vědecko-výzkumné práce P. R. Arzumanyana byly uznávány v zemích SNS i v zahraničí.
Významný je vývoj P. R. Arzumanyana v oblasti likvidace odpadních produktů zpracování hroznů a ovoce na krmivo pro zvířata.
Za léta působení ve funkci ředitele Arménského vědecko-výzkumného ústavu vinařství, vinařství a ovocnářství byl ústav za dosažené úspěchy vyznamenán Řádem čestného odznaku a také četnými certifikáty, diplomy, certifikáty, zlatem a stříbrné medaile.
Díky jeho aktivní pomoci a každodenní práci s personálem bylo prostřednictvím uchazečů a postgraduálního studia obhájeno 45 doktorských a 80 diplomových prací. Arzumanyan P.R. projevil velké obavy o vesnici Mertsavan, kde se institut nachází.
Arzumanyan P. R. se aktivně účastnil veřejného života republiky. Byl zástupcem Nejvyšší rady a předsedou stálé zemědělské komise Nejvyšší rady Arménie, řadu let členem prezidia zemědělských pracovníků odborového svazu Arménie, členem předsednictva Arménské společnosti pro Kulturní vztahy se zahraničím, člen redakční rady Arménské encyklopedie a četných časopisů.
Výsledky mnohaletého výzkumu jsou shrnuty ve dvou monografiích a obdrženo více než 160 vědeckých článků, 10 autorských certifikátů.
Byl vyznamenán dvěma Řády Rudého praporu práce a Řádem čestného odznaku, Řádem vlastenecké války, mnoha medailemi, včetně čtyř zlatých a šesti stříbrných medailí VDNKh, jakož i četnými certifikáty, diplomy a certifikáty.