Asclepiades stanza - jméno několika sloek ve starověké verzi . Sloky jsou pojmenovány po starověkém řeckém básníkovi Asclepiades , ale systémy podobného metrického složení se nalézají již dříve, v Sapfó a Alcaeu . V římské lyrické poezii Asclepiades, sloku si vypůjčil hlavně Horace .
Asclepiades sloka jedna, čtyři malé Asclepiades verše; formálně to není sloka, rozděluje báseň, složenou malým asklepiádským veršem, na sloky podmíněně:
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || —UU— | UX
Ēxēgī monumēnt[um] āere perēnniūs
rēgālīque sitū pỹramid[um] āltiūs,
quōd nōn īmber edax, nōn aquil[o]
īmpotāmersēns…ru
(Horatius, Carmina III 30, 1-4)
Bronzy jsou stabilnější, postavil jsem pomník.
Je pánem mrtvých, vznešenější
pyramidy, ani žíravý déšť, ani jeho zlý
Aquilon, ani nekonečný řetěz let nezničí ...
(Horác, Ódy III 30, 1-4; přel. Sever G.M.)
Asclepiades sloka dva, tři malé Asclepiades verše + glykon:
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | —UU— | UX
Quīs dēsīderiō sīt pudor aūt modūs
tām cārī capitīs? prāecipe lūgubrīs
cāntūs, Mēlpomenē, cuī liquidām patēr
vōcēm cūm citharā dedīt.
(Horatius, Carmina I 24, 1-4)
Je na tom nějaká hanba nebo míra zármutku, kdo
byl nám všem tak drahý? Veď mě smutně,
Melpomene, veršovanou písní, jemuž Otec
dal zvučný hlas citharou.
(Horác, Odes I 24, 1-4; přel. Sever G.M.)
Asclepiades sloka tři, dva malé Asclepiades verše + ferektratei 2nd + glykon:
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || —UU— | UX
-X | —UU— | X
-X | —UU— | UX
Ō fōns Bāndusiāe, splēndidiōr vitrō,
dūlcī dīgne merō nōn sine flōribūs,
crās dōnāberis hāedō,
cuī frōns tūrgida cōrni
(Horatius, Carmina III 13, 1-4)
Ó Banduzio, klíči, křišťálově čistší sklo,
sladká vína a květiny hodné daru,
zítra přijmeš dítě jako oběť , s
prvními rohy...
(Horác, Ódy III 13, 1-4; přel. Sever G.M.)
Čtvrtá sloka Asklépiády, glyconeum + malý Asklépiádský verš:
-X | —UU— | UX
-X | -UU- || —UU— | UX
Dōnēc grātus erām tibī
nēc quīsquām potiōr brācchia cāndidāe…
(Horatius, Carmina III 9, 1-2)
Když jsem ti byl drahý
a ani jeden bílý mladý muž se neodvážil ...
(Horace, Carmina III 9, 1-2; přel. Sever G.M.)
Asclepiades sloka pátá, čtyři velké Asclepiades verše; formálně to není sloka, rozděluje báseň, složenou velkým asklepiádským veršem, na sloky podmíněně:
-X | -UU- || -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || -UU- || —UU— | UX
-X | -UU- || -UU- || —UU— | UX
Tū nē quāesierīs, scīre nefās, quēm mihi, quēm tibī
fīnēm dī dederīnt, Lēuconoē, nēc Babylōniōs
tēmptārīs numerōs. ūt meliūs, quīdquid erīt, patī.
sēu plūrīs hiemēs sēu tribuīt Iūppiter ūltimām…
(Horatius, Carmina I 11, 1-4)
Nesnaž se to vědět, to není možné vědět, je to hřích, já a jaký konec ty,
Levkonoyo, bohové pošlou konec, ale babylonský ty,
žádná čísla, nemuč. Je lepší všechno zbourat, odnést,
Jupiter je náš úděl, je mnoho zim, nebo poslední den,
(Horace, Carmina I 11, 1-4; přel. Sever G.M.)