Maličkost
Bagatelle ( francouzsky bagatelle - malá elegantní věc, cetka) je malá, snadno proveditelná hudební skladba, hlavně pro klavír .
První bagatele
Vůbec první bagatelu pod stejným názvem vytvořil François Couperin ve své druhé sbírce cembalových skladeb, v níž jedno rondo neslo název Les bagatelles (bagately, maličkosti).
Nejznámější bagatele
19. století
Asi nejslavnější bagately napsal Ludwig van Beethoven ( 1770-1827 ) , který vydal tři sbírky: Bagately. Opus 33“, „Bagateli. Opus 119“ a „Bagateli. Opus 126". Napsal také několik podobných děl, které nebyly během jeho života publikovány, včetně hry, která je nejlépe známá jako „ To Elise “ (bagatelle Opus 59, datováno do roku 1810 ).
Další pozoruhodné příklady jsou:
- Bagatela bez tonality Franze Liszta (raná studie atonality ),
- sbírka Antonína Dvořáka pro dvoje housle , violoncello a harmonium (opus 47), sbírka Bedřicha Smetany ,
- Jean Sibelius bagateles .
- Krátce a vesele napsal bagatelu i Anton Diabelli .
- Camille Saint-Saens napsal šest bagatel (opus 3).
20. století
Ve dvacátém století několik skladatelů napsalo sbírky, včetně:
- Belo Bartóka , který napsal sbírku čtrnácti bagatel (opus 6);
- Alexandra Čerepninová .
- Anton Webern napsal šest bagatel pro smyčcové kvarteto (opus 9);
- Gerald Finzi - "Pět bagatel" pro klarinet a klavír.
Kanonickým současným příkladem baget je sbírka György Ligetiho , který původně složil šest baget pro klavír a později je v roce 1953 předělal na žesť ("Šest baget pro dechový kvintet").
William Walton také napsal " Pět bagatel " pro sólovou kytaru, kterou našli v repertoáru takových prominentních klasických kytaristů jako Julian Brim , Christopher Parkening a Ana Vidovic .
Americký skladatel Charles Wuorinen napsal bagatelu pro klavírní sólo, kterou později orchestroval.
Australský skladatel Carl Vine také napsal pět bagatel pro klavír ( 1994 ), které jsou poměrně často uváděny na klavírních soutěžích, zejména v Austrálii.
Z ruských skladatelů je znám Edison Denisov , který v roce 1960 napsal sedm bagatelových her .
V nejnovějších skladbách Valentina Silvestrova se hlavní formou stává bagatele. Pro Silvestrova je v tom hluboký smysl - přímé, spontánní sebevyjádření, improvizační vyjádření. „Podstata se často skrývá v maličkostech,“ říká skladatel. - V maličkosti je zrnko výsosti, když se slunce odráží v kapce rosy. Najdeme ji v Bachových vynálezech , Chopinových preludiích , kde vidíme stejnou výšku jako ve velkých skladbách, ale koncentrovaných v daném okamžiku."
Viz také
 Slovníky a encyklopedie |
|
|---|---|
| V bibliografických katalozích |