| Temir-Bulat Beibulatov | |
|---|---|
| Datum narození | 1879 |
| Místo narození | Nizhne Kazanishche , Dagestánská oblast , Ruská říše |
| Datum úmrtí | 1942 |
| Místo smrti | Karaganda , SSSR |
| Státní občanství |
Ruské impérium SSSR |
| obsazení | básník |
| Roky kreativity | 1920 - 1937 |
| Směr | Romantismus , realismus |
| Žánr | báseň, báseň |
| Jazyk děl | Kumyk , Rus |
Temir-Bulat Beybulatov ( bum. Temirbolat Biybolat , 1879 , vesnice Bet-aul (nyní čtvrť Nižnij Kazanišče ), Dagestánská oblast - 1942 , Karlag ) - Kumyk básník , překladatel , folklorista , dramatik , režisér , skladatel a herec .
Za první světové války bojoval v hodnosti kapitána velitelství proti vojskům Rakousko-Uherska v rámci „ Divoké divize “. Po únorové revoluci se vrátil do vlasti , v červenci 1917 T.-B. Beybulatov inicioval vytvoření „Společnosti divadla a literatury dagestánských muslimů“ ( Kumyk . „Daghystan busurmanlany theatre va adabiyat zhamiyaty“ ) a stal se jejím prvním předsedou. V srpnu 1917 založil a vedl redakci prvního dagestánského ilustrovaného časopisu „Tang Cholpan“. V roce 1918 - začátek roku 1919. pracoval jako zástupce redaktora ruskojazyčných novin „Dagestan“, ve kterých publikoval články a příběhy s protibolševickým obsahem. Jak píše M. Gadžiev ve své knize, v roce 1919 se k okraji Nižního Kazanišče přiblížilo 800 Denikinitů vedených plukovníkem Zajcevem, důstojníci T. Beibulatov, S. Surkhaev, předák obce J. Tonaev , jim vyrazili vstříc z vesnici se jim podařilo přesvědčit Zajceva, že ve vesnici nejsou žádní bolševici a jiní socialisté . Po úspěšných jednáních zachránili vesnici před úplným zničením. [1] . Ve druhé polovině roku 1919 sloužil jako důstojník Dobrovolnické armády A. I. Děnikina . V roce 1920 byl uvězněn v sovětském koncentračním táboře pro zajaté bělogvardějce. Po návratu do Dagestánu se T-B. Beibulatov ujal vědecké a vzdělávací činnosti.
Stal se organizátorem a učitelem (spolu s N. T. Shatrovem a B. P. Baikovem) první národní divadelní vysoké školy. Od zřízení Státního činoherního divadla Kumyk (1930) - byl hudebním režisérem a šéfem literární části divadla, projevil se jako multitalent. Psal divadelní hry, hudební díla, inscenoval představení a hrál v nich. Na konci 20. let XX století. Hrál ve filmu "Two Keys". V roce 1935 vytvořil společně s T. Muradovem a Ch. Khanukaevem Soubor písní a tanců z Dagestánu. V roce 1926 vyšla první kniha T. Beibulatova "Sbírka básní a písní", která obsahovala básně a básně, stejně jako díla A. Puškina , M. Lermontova , M. Kolcova , I. Nikitina a revoluční básníci Eugene Pottier, D. Poor , A. Bezymensky a další. V těch letech přeložil do Kumyku internacionálu, Marseillaisu, Varšavujanku, Směle, soudruzi, v kroku, Jsme kováři a řadu ruských lidových písní. Peru T. Beybulatov dále vlastní historické básně „Kazi-Mulla“, „Šamil“, „Černé dny“, historicko-revoluční báseň „Velká revoluce v Dagestánu“, vydanou jako samostatná kniha v roce 1928 a také báseň „Putin v rybářství“ a „Dobyvatel hor“ o socialistických proměnách v Dagestánu. T. Beibulatov zavedl do kumykovské literatury žánry psychologické a krajinářské lyriky. Napsal řadu článků o vývoji literatury, divadelního umění a dramatu v Dagestánu, libreta oper Tang-Cholpan a Shamil. T. Beybulatov dosáhl velkých výšin v oblasti literárního překladu. Do Kumyku přeložil zejména básně A. S. Puškina , M. Yu. Lermontova , Shakespearovu tragédii „Othello“ a „Romeo a Julie“, Lope de Vega „Ovčí jaro“, „Kabinu strýčka Toma“ G. Beecher-Stowe , drama A. S. Puškina „Ubohý rytíř“, A. Korneichuk „Smrt eskadry“, N. Pogodin „Aristokraté“ a další. Napsal také hudbu k mnoha představením. Přeloženo z kumyku do ruštiny „Historie Dagestánu během revoluce a občanské války“ M.-K. Dibirov a "Adata of the Kumyks" od M. Alibekova . V letech 1920-1930. pro Hudební a dramatické divadlo Kumyk založené za jeho aktivní účasti přeložil do kumyčtiny hry V. Shakespeara, Lope de Vega, A. Puškina. Překládal také básně ruských a evropských básníků. Tyto překlady jsou dodnes považovány za vrchol básnické dovednosti. V roce 1937 T.-B. Beibulatov, přes jeho nepopiratelné služby pro sovětskou kulturu, byl potlačován. Zemřel v táboře pro invalidy Karaganda.