Bisura ( Bashk. Bisura , slovo snad sahá až ke starotureckému bičin 'opice') - v baškirské mytologii antropomorfní zlý duch v podobě ženy v červeném; kikimora. Předpokládá se, že příbytkem ducha Bisura v domě je bashk. kөldөksә - šestý (u kamen). "Bisura yә kөldөksәlә, yә ishek tөbөndә ultyr, ti" (BM). - Říká se, že Bisura sedí buď na krbu, nebo u dveří.
V románu baškirského spisovatele Jalila Kiekbaeva „Příbuzní a přátelé“ je rituální akce s vyhnáním bisury.
Dny plynuly, ale Fatima nevstala. Trápily ji závratě - všechno v domě bylo roztřesené, nespolehlivé; strop, stěny se tu a tam začaly divoce otáčet a hroutit... Někdy viděla Sunagata v téhle smršti, pokoušela se s ním mluvit. Když si Fakiha všimla, že se její dcera snaží něco říct, přistoupila k ní a jemně se jí dotkla - říkají, jsem tady, poslouchám. Dívka jen na okamžik otevřela oči a znovu upadla v zapomnění. Ale stalo se, že začala lapat po dechu a zmítat se v posteli. To vedlo Fakihu k úvaze, zda se Bisura usadila s její dcerou, zda si toto stvoření lehlo na dívku a bránilo jí v dýchání. Pro jistotu hodila Fakiha na palandu samostatný polštář na korálky.
— gramotey.com/?page=4&open_file=4891325824Podle přesvědčení může bisura dát člověku nebývalou dovednost. Takže říkají: "Bisura eyalәgәn ҡatyn oҫta tegense, balaҫ һugyusy bula". „Z ženy, která byla posedlá duchem Bisur, se stane dobrá řemeslnice – švadlena, tkadlena koberců.
V tatarském folklóru - Bichura .