Teologická škola univerzity v Aténách
Teologická škola Athénské univerzity ( řecky θεολογική σχολή του πανεπιστημίου αθηνών , athénská jednotná teologická škola , řec . Θεολογιθλλογιλλο Teologická fakulta byla jednou ze čtyř fakult, které v době svého vzniku působily jako součást Athénské univerzity [1] . „Kolébka řecké školské teologie, kde se postupně formovala ve vědní disciplínu“ [2] . Jedna z předních ortodoxních teologických vzdělávacích institucí na světě.
Název
Úplný oficiální název se měnil podle změny názvu univerzity v Athénách: Od počátku se fakulta jmenovala Teologická škola univerzity. Оттона ( греч. Θεολογική Σχολή του Οθωνείου Πανεπιστημίου , но в 1862 название изменилось на Богословская школа Национального университета ( греч. Θεολογική Σχολή του Εθνικού Πανεπιστημίου ), с 1911 года именовалась Богословской школой Университета имени Каподистрии ( греч. Θεολογική Σχολή του Καποδιστριακού Πανεπιστημίου ) и, Konečně, od roku 1932 se nazývá " Teologická škola Aténské národní univerzity pojmenovaná po Kapodistrii " ( řecky θεογική σχολή
του εθνικού και κατοδιστριηκονενοστριακονενοστριηακονενοστριακοννύστριακονενοστριακονν
Nejběžnější název pro tuto vzdělávací instituci v řečtině je Theological School of Athens ( řecky: Θεολογική Σχολή Αθηνών ).
V ruštině je „teologická škola“ aténské univerzity často označována jako fakulta, ale bližší analogií je institut, protože od 70. let má dvě fakulty. V ruštině je tedy správné nazývat tuto vzdělávací instituci Teologický institut Aténské univerzity [4] nebo Teologické oddělení Aténské univerzity [2] .
Historie
Friedrich Tiers byl svolán regentským prezidentem hrabětem Armanspergem , aby předložil memorandum o organizaci vzdělávání. Pro zlepšení úrovně vzdělání navrhl vytvoření univerzity se čtyřmi oblastmi („školami“), jednou byla teologická [5] . Doba studia od počátku a v průběhu historie teologické školy v Aténách byla čtyři roky. Škola původně sídlila v domě architekta Stamatise Kleantise . První akademický rok v něm začal v letech 1836-1837. První soubor tvořilo 8 studentů. V prvním úplném akademickém roce na teologické fakultě působili tři profesoři [6] : dva řádní [7] a jeden mimořádný . Jmenování prvního pedagogického sboru školy bylo provedeno bez upřesnění předmětu [8] . Theoclitus Pharmakidis, který působil jako sekretář Svatého synodu, nikdy osobně neučil; Michael Apostolidis vyučoval studenty velmi zřídka, protože byl také zaneprázdněn církevní správou a později se stal metropolitou v Aténách. Veškerá tíha odpovědnosti dopadla na pětadvacetiletého Constantina Kondogonise (1812-1878) [2] . V listopadu 1841, po dokončení univerzitní budovy na University Street v Athéně, se tam škola přestěhovala [3] .
O autoritě vysokoškolského teologického vzdělání mezi lidmi svědčí skutečnost, že v roce 1852, patnáct let po založení teologické fakulty, na ní studovalo pouze sedm studentů. Podle Athanasiose Zoitakise byli učenci z Atén pod bezpodmínečným vlivem protestantské teologie a neprojevovali žádný zájem o moderní a středověké dějiny pravoslaví. Tehdejší univerzitní teologové se ve svých církevních dějinách prakticky nedotýkali aktuálních problémů současnosti a nedávné minulosti, odkazovali především na starověké dějiny církve, biblistiku a archeologii. Myšlenka „hanebnosti“ byzantského období v dějinách Řecka se zase organicky spojila s protestantským popřením tradice a ekumenickými koncily. V prvních sto letech existence teologického oddělení univerzity v Aténách měli všichni učitelé, kteří zde byli jmenováni, postgraduální studium z různých německých univerzit [2] .
V roce 1923 byla na Teologickou školu přijata první studentka [3] . Po 2. světové válce , aby vyhověla zvýšenému přílivu studentů, teologická škola využívala budovy Právnické fakulty podél ulic Solonos a Sina; na Hippokratově ulici atd. Nakonec se škola v září 1976 přestěhovala do nového prostorného univerzitního kampusu na athénském předměstí Ilissia.
Od poloviny 20. století začal nárůst zájmu o pravoslavnou tradici. Začalo to působením Johna Karmyrise, profesora dogmatické a symbolické teologie na univerzitě v Athénách, který mimo jiné vrátil mystickou teologii na pole historického bádání. V poválečném období se ke studiu pravoslavné tradice obraceli nejen teologové, ale i mnozí filozofové, historikové a filologové. [9] .
Od 70. let 20. století došlo k reorganizaci dříve jednotné Teologické školy. V roce 1974 byla v rámci školy zřízena Pastorační fakulta, ale v roce 1975 byla zřízena Duchovní a pedagogická fakulta s dvouletým studijním programem. V roce 1977 byla tato fakulta opět nahrazena pastorační fakultou se čtyřletým programem a cílem „zvláštního vzdělávání pro služebníky církve, duchovní, laiky a řeholníky“.
V roce 1982 se teologická škola definitivně rozdělila na dvě fakulty – teologickou a pastorační. V říjnu 1994 byla tato fakulta přejmenována na Fakultu sociální teologie, jejímž účelem bylo vzdělávání „teologů schopných sloužit v duchovenstvu a vyučovat teologii“, jakož i „výzkumných pracovníků zabývajících se teologií v jejích různých oborech. "
Děkanové
zdroj [10] [11]
- Misail (Apostolidis) (1837-1848)
- Konstantinos Kondogonis (1848-1857)
- Dionýsios Kleofáš (1857–1858)
- Konstantinos Kondogonis (1858-1860)
- Panagiotis Rombotis (1860-1861)
- Konstantinos Kondogonis (1861-1863)
- Panagiotis Rompotis (1863-1864)
- Konstantinos Kondogonis (1864-1865)
- Alexandros Lykourgos (1865-1866)
- Panagiotis Rombotis (1866-1867)
- Konstantinos Kondogonis (1867-1868)
- Theoklitos Vimbos (1868-1869)
- Panagiotis Rombotis (1869-1870)
- Konstantinos Kondogonis (1870-1871)
- Panagiotis Rombotis (1871-1872)
- Konstantinos Kondogonis (1872-1873)
- Nikolaos Damalas (1873-1874)
- Nikiforos Kalogeras (1874-1875)
- Kyriakos-Anastasios Diomidous (1875-1876)
- Konstantinos Kondogonis (1876-1877)
- Zikos Rosis (1877–1878)
- Kyriakos-Anastasios Diomidos (1878-1879)
- Nikiforos Kalogeras (1879-1880)
- Panagiotis Pavlidis (1880-1881)
- Zikos Rosis (1881-1882)
- Nikiforos Kalogeras (1882-1883)
- Nikolaos Dalamas (1883-1884)
- Kyriakos-Anastasios Diomidus (1884-1885)
- Panagiotis Pavlidis (1885-1886)
- Zakos Rosis (1886-1887)
- Nikolaos Damalas (1887-1888)
- Kyriakos-Anastasios Diomidus (1888-1889)
- Panagiotis Pavlidis (1889-1890)
- Zakos Rosis (1890-1891)
- Nikolaos Damalas (1891-1892)
- Prokopios Iconomidis (1892–1894)
- Emmanuel Zolotas (1894-1895)
- Zakos Rosis (1895-1896)
- Prokopios Iconomidis (1896–1897)
- Kyriakos-Anastasios Diomidus (1897-1898)
- Georgios Dervos (1898-1899)
- Ioannis Mesoloras (1899-1900)
- Ignatios Moshakis (1900-1901)
- Emmanuel Zolotas (1901-1902)
- Zakos Rosis (1902-1903)
- Georgios Dervos (1903-1904)
- Kyriakos-Anastasios Diomidus (1904-1905)
- Ioannis Mesoloras (1905-1906)
- Emmanuil Zolotas (1906-1907)
- Nikolaos Papayannopoulos (1907-1908)
- Georgios Dervos (1908-1909)
- Kyriakos-Anastasios Diomidus (1909-1910)
- Konstantinos Rallis (1910-1911)
- Ioannis Mesoloras (1911-1912)
- Christos Andrutsos (1912-1913)
- Nikolaos Papayannopoulos (1913-1914)
- Georgios Dervos (1914-1915)
- Chrysostomos Papadopoulos (1915-1916)
- Ioannis Mesoloras (1916-1917)
- Christos Andrutsos (1917-1918)
- Emmanuil Zolotas (1918-1919)
- Nikolaos Papayannopoulos (1919-1920)
- Georgios Dervos (1920-1921)
- Christos Andrutsos (1921-1922)
- Ioannis Mesoloras (1922-1923)
- Nikolaos Papayannopoulos (1923-1924)
- Grigorios Papamichail (1924-1925)
- Amilks Alivisatos (1925-1926)
- Konstantinos Diovuniotis (1926-1927)
- Amilks Alivisatos (1927-1928)
- Grigorios Papamichail (1928-1929)
- Dimitrios Balanos (1929-1930)
- Vassilios Stefanidis (1930-1931)
- Nikolaos Louvaris (1931-1932)
- Grigorios Papamichail (1932-1933)
- Georgios Sotiriou (1933-1934)
- Panagiotis Braitsiotis (1934-1935)
- Amilx Alivisatos (1935-1936)
- Konstantinos Diovuniotis (1936-1937)
- Nikolaos Louvaris (1937-1938)
- Georgios Sotiriou (1938-1941)
- Nikolaos Louvaris (1941-1942)
- Vasilios Vellas (1942-1943)
- Panagiotis Braitsiotis (1943-1944)
- Panagiotis Trembellas (1944-1945)
- Leonidas Philippidis (1945-1946)
- Vassilios Stefanidis (1946-1947)
- Ioannis Karmyris (1947-1948)
- Amilks Alivisatos (1948-1949)
- Panagiotis Braitsiotis (1949-1950)
- Vassilios Vellas (1950-1951)
- Panagiotis Trembelas (1951-1952)
- Nikolaos Louvaris (1952-1953)
- Ioannis Karmyris (1953-1954)
- Leonidas Philippidis (1954-1955)
- Vasilios Ioannidis (1955-1956)
- Konstantinos Bonis (1956-1957)
- Gerasimos Konidaris (1957-1958)
- Panagiotis Bratsiotis (1958-1959)
- Leonidas Philippidis (1959-1960)
- Andreas Fitrakis (1960-1961)
- Ioannis Karmyris (1961-1962)
- Dimitrios Moraitis (1962-1963)
- Vasilios Ioannidis (1963-1964)
- Konstantinos Bonis (1964-1965)
- Gerasimos Konidaris (1965-1966)
- Markos Siotis (1966-1967)
- Andreas Fitrakis (1967-1968)
- Athanasios Hastoupis (1968-1969)
- Konstantinos Bonis (1969-1970)
- Athanasios Hastoupis (1970-1973)
- Evangelos Theodorou (1973-1974)
- Savvas Aguridis (1974-1975)
- Konstantinos Muratidis (1975-1976)
- Nikolaos Nisiotis (1976-1977)
- Andreas Theodorou (1977-1978)
- Nikolaos Bratsiotis (1978-1979)
- Vasileos Dendakis (1979-1980)
- Joias Ikonomou (1980-1981)
- Vlasios Fidas (1981-1983)
- Anastasios Yiannoulatos (1983-1987)
- Vassilios Tsakonas (1987-1989)
- Ilias Ikonomou (1989-1992)
- Vasilios Tsakonas (1992-1994)
- Christos Voulgaris (1994-2000)
- Konstantinos Skuteris (2000-2004)
- Georgios Metallinos (2004-2007)
- Eleni Papakosta-Christinaki (2007-2011)
- Marios Begzos (2011-2018)
Poznámky
- ↑ Εθνικό και Καποδιστριακό Πανεπιστήμιο Αθηνών - Θεολογική Σχολή . old.uoa.gr _ Získáno 20. dubna 2020. Archivováno z originálu dne 21. února 2020. (neurčitý)
- ↑ 1 2 3 4 Athanasius Zoitakis . Zkušenosti s výukou teologických disciplín a patrologických studií v řeckých veřejných vzdělávacích institucích. Část 1 . VELKÉ ANALYTICKÉ CENTRUM ST BASILY (16. prosince 2016). Získáno 21. dubna 2020. Archivováno z originálu dne 24. října 2020. (neurčitý)
- ^ 1 2 3 ΕΚΠΑ : Κοσμητεία Θεολογικής Σχολή - Η Θεολογική Σχολή . deantheol.uoa.gr _ Získáno 20. dubna 2020. Archivováno z originálu dne 4. května 2020. (neurčitý)
- ↑ ΣΗΜΕΙΩΣΕΙΣ ΙΣΤΟΡΙΑΣ ΤΗΣ ΟΔΟΝΤΙΑΤΡΙΚΗΣ Ε. leden _ _ _ _ —C.9
- ↑ Ηλίας Καρκάνης , Στοιχεία από τη θέσπιση της ανώτερης εκπαίδευσης στο ελληνικό κράτος (1833—1862), Διπλωματική εργασία Εθνικό και Καποδιστριακό Πανεπιστήμιο Αθηνων, τμήμα Μεθοδολογίας Ιστορίας και Θεωρίας της Επιστήμης/Εθνικό Μετσόβιο Πολυτεχνείο, Αθήνα, 1999, σελ. deset
- ↑ Παναγιώτης Κιμουρτζής , Πανεπιστήμιο Αθηνών (1837–1860): οι πρώτεΉιγττσςγαενεςγαενεςςςτσσςςσενεςςπιστήμιο Αθηνών (1837-1860): Διδακτορική διατριβή, Εθνικό και Καποδιστριακό Πανεπιστήμιο Αθηνών-Σχολή Νομικών,Οικονομικών και Πολιτικών Επιστημών, τμήμα ΠολιτικήςΕπιστήμης και Δημόσιας Διοίκησης, Αθήνα, 2001, σελ. osm
- ↑ Παναγιώτης Κιμουρτζής, Πανεπιστήμιο Αθηνών (1837-1860): οι πρώτεςγτνεέςςτνεσςςότνεϭςςπιστήμιο Αθηνών (1837-1860): Διδακτορική διατριβή, Εθνικό και Καποδιστριακό Πανεπιστήμιο Αθηνών-Σχολή Νομικών, Οικονομικών και Πολιτικών Επιστημών, τμήμα Πολιτικής Επιστήμης και Δημόσιας Διοίκησης, Αθήνα, 2001, σελ. 151
- ↑ Παναγιώτης Κιμουρτζής , Πανεπιστήμιο Αθηνών (1837–1860): οι πρώτεΉιγττσςγαενεςςςτσςςςσσσστήμιο Αθηνών (1837-1860): Διδακτορική διατριβή, Εθνικό και Καποδιστριακό Πανεπιστήμιο Αθηνών-Σχολή Νομικών, Οικονομικών και Πολιτικών Επιστημών, τμήμα Πολιτικής Επιστήμης και Δημόσιας Διοίκησης, Αθήνα, 2001, σελ. 153
- ↑ Athanasius Zoitakis. Zkušenosti s výukou teologických disciplín a patrologických studií v řeckých veřejných vzdělávacích institucích. Část 2 . VELKÉ ANALYTICKÉ CENTRUM ST BASILY (18. prosince 2016). (neurčitý)
- ↑ οδηγος σπουδων ακαδημαϊκο ετος 2011–2012 π ε δ ρ α kαθηγητριαυteβεαλοςβεαλοςβεαλοςβεαλοςκο - ΑΘΗΝΑ, 2011. - S. 25-28.
- ↑ ΕΚΠΑ: Κοσμητεία Θεολογικής Σχολή - Διατελέσαντες Κοσμήτορες (nedostupný odkaz ) deantheol.uoa.gr _ Získáno 20. dubna 2020. Archivováno z originálu dne 14. března 2016. (neurčitý)
Odkazy
- http://www.theol.uoa.gr oficiální stránky Teologické fakulty Teologické školy Univerzity v Aténách
- http://www.soctheol.uoa.gr oficiální stránky Fakulty sociální teologie Teologické školy Univerzity v Aténách
- Φύλλας, Μιχάλης (Ιούλιος-Αύγουστος-Σεπτέμβριος 2019). „Αντικομουνισμός, πιστοποιητικά κοινωνικών φρονημάτων από το 1938 τ r000 πανεν μ π πανεν π π πανεν π π πανvali. Η περίπτωση της Θεολογικής Σχολής του Πανεπιστημίου Αθηνών”. Νέα Παιδεία (171): 71-79. [jeden]