Borodina, Alexandra Grigorjevna
| Alexandra G. Borodina | |
|---|---|
| Datum narození | 25. října ( 6. listopadu ) 1846 [1] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | nejpozději 10. (23. března 1915 ) [1] |
| Místo smrti | |
| Země | |
| obsazení | překladatel , publicista |
| Otec | Perec, Grigorij Grigorjevič |
| Manžel | Borodin, Ivan Parfenievich [2] |
 Pracuje ve společnosti Wikisource | |
Alexandra Grigorievna Borodina (1846-1915) - ruská překladatelka , publicistka , spisovatelka - memoáristka.
Životopis
Dcera G. G. Peretze , sestřenice filologa V. N. Peretze . Vystudovala internátní školu Zalivkina (1861). V roce 1862 složila na Petrohradské univerzitě zkoušku na titul domácí učitelka. V roce 1865 se stala manželkou S. N. Stepanova , syna karikaturisty N. A. Stepanova , v jehož domě se seznámila s A. S. Dargomyžským a N. A. Nekrasovem [3] . V nepublikovaných memoárech Borodiny „N. A. Stepanov a okruh satirického časopisu "Budík"" - historie časopisu . Koncem 70. let 19. století se po odloučení od svého prvního manžela stala manželkou botanika I. P. Borodina , pozdějšího akademika. Studovala na verbálním oddělení Vyšších ženských (Bestuževských) kurzů . V 10. letech 20. století Borodina je aktivní členkou Ženské vzájemné charitativní společnosti [4] .
Borodinův literární debut se datuje do 60. let 19. století. Překládá pro noviny Severnaja Pochta ; v novinách " Sankt Peterburg Vedomosti " (1864-1865, 1868-1870) a v časopise "Budík" (1868-1870) publikuje články a fejetony (pseudonym Yorick ). V roce 1873 byl publikován v novinách Novoye Vremya jako autor bibliografických recenzí. Občas působí jako kritik. Píše články: „ Heinrich Murger a jeho kruh“ („Moskevská revue“, 1877), negativní recenze příběhu V.P. Avenariuse „Pushkin's Youth“ („Filologická knihovna“, 1894). V roce 1870, společně s A. N. Engelhardtem Borodinou, poprvé přeloženo do ruštiny „Sentimentální výchova“ ( „Výchova citů“ ) od G. Flauberta a „Vyznání syna věku“ od A. Musseta , „Frederick a Werneret “ od A. Musseta, „Dvě historie“ A. Leo . Překlady si všimli kritici; jazyk prvního z nich byl prý „téměř bezúhonný“. Kromě toho Borodina přeložila pohádky E. Zoly „Ten, kdo mě miluje“ (1875), „Pohádková láska“ (1875), „Krev“ (1894 [5] ), „Sestra chudých“ (1894) . Koncem 70. let 19. století. Borodina pracuje na překladu z německých pohádek pro děti: "Bird Tales" od A. Baldamuse (1879), "Fantastic Tales" od Amálie Godinové (1880; spolu s O. A. Grimmem ). V roce 1879 uveřejnil Borodina v časopise Mirskoy Tolka (č. 5–10, 12, 13) povídku Drama v blázinci , v níž se téma volné lásky rozvíjí na „umělecké úrovni“ bulvárního románu [4]. .
Jiné překlady. Romány: Meisner A. "Babylonská pandemie" (1871); Gontran B. "Pařížští zaháleči" (1872).
Poznámky
- ↑ 1 2 3 4 Ruští spisovatelé 1800-1917: Biografický slovník (ruský) / ed. P. A. Nikolaev - M . : Velká ruská encyklopedie , 1989. - T. 1. - 672 s.
- ↑ Borodina, Alexandra Grigorievna // Encyklopedický slovník - Petrohrad. : Brockhaus - Efron , 1905. - T. ad. I. - S. 300-301. — 956 s.
- ↑ „Moje vzpomínka na A. S. Dargomyžského“ (1916) a „Vzpomínky na Nekrasova“ .
- ↑ 1 2 Ruští spisovatelé, 1989 , s. 315.
- ↑ Samostatné vydání knihy bylo zničeno cenzurou
Literatura
- Loseva M. K. BORODINA Alexandra Grigorievna // Ruští spisovatelé, 1800-1917 : Biografický slovník / kap. vyd. P. A. Nikolajev . - M . : Sov. Encyklopedie, 1989. - T. 1: A-G. - S. 315. - 672 s. - (Ser. biogr. slovníky: Ruští spisovatelé. 11-20 století). — 100 000 výtisků. — ISBN 5-85270-011-8 .
- Borodina, Alexandra Grigorievna // Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
 Slovníky a encyklopedie |
|
|---|