Brežněv (televizní seriál)

Brežněv je ruský televizní seriál z roku 2005 režírovaný Sergejem Sněžkinem , věnovaný biografii sovětského vůdce Leonida Brežněva . Premiérové ​​promítání seriálu se konalo od 28. do 31. března 2005 na Channel One. Opakovalo se to v prosinci 2006 (ke 100. výročí sovětského vůdce), 27. března 2011, prosinci 2016 (ke 110. výročí Brežněva) a 14. srpna 2022.

Děj

1982 Poslední dny života generálního tajemníka ÚV KSSS . Leonid Iljič se snaží užít si poslední radosti, které mu život dává - chodí na lov, komunikuje s podřízenými, tráví čas s ošetřovatelkou, která se o něj stará, snídá s manželkou, hodiny sleduje týdeníky. Před depresivními myšlenkami se mu ale podaří uniknout pouze ve snu, který také nepřináší úlevu. Ve vzácných hodinách bdění Brežněv vzpomíná na své mládí, na seznámení s manželkou, na začátek své kariéry. Zvláště bolestivé jsou vzpomínky na spiknutí proti prvnímu tajemníkovi ÚV KSSS N.S. Chruščov , který svého času sblížil mladého Brežněva a pomohl mu vyšplhat po hierarchickém žebříčku. V paměti generálního tajemníka se vynořují hlavní, jak se mu zdá, události jeho života a života země, klade si otázky, zda všechna rozhodnutí a činy byly správné, a snaží se na ně odpovědět. Pomýšlí i na rezignaci, ale nakonec je nucen ve funkci generálního tajemníka zůstat .

Obsazení

Filmový štáb

• Režie: Sergey Snezhkin
• Scénář: Valentin Chernykh za účasti S. Sněžkina
• Kamera: Andrey Zhegalov , Vladimir Klimov , Viktor Novozhilov , Vadim Alisov
• Skladatel: Svyatoslav Kurashov
• Umělec: Viktor Ivanov , Vladislav Orlov
• Zvuk: Igor Terekhov, Sergej Kornilov
• Producent (moderátor): Sergey Melkumov
• Producenti: Anatoly Maksimov , Konstantin Ernst

Kritika

Televizní seriál vyvolal řadu kritických recenzí. Tvůrci televizního seriálu a vůdci Channel One byli obviněni ze zkreslování historických faktů – navíc jak v antisovětismu, tak v přikrášlování sovětské reality.

Andrej Brežněv , vnuk Leonida Iljiče Brežněva:

Myslím, že film je slabý jak umělecky, tak dokumentárně. Spousta dohadů a fikcí. Leonid Iljič podle filmu pouze spí a pije léky. To není pravda. Jediné, co je pravda, je, že v roce 1978 chtěl Leonid Iljič skutečně opustit svá místa. Ale v té době nebyl tak nemocný. Všechny ty rysy řeči a vzhledu, které jsou ve filmu zdůrazněny, se objevily později kvůli nemoci. Muž je ukázán, rozumně uvažující, rozumí všemu. A vnější detaily neodpovídají jeho vnitřnímu stavu ... [1]

Grigory Romanov (bývalý 1. tajemník Leningradského regionálního výboru KSSS, člen politbyra):

Brežněv nebyl tak bezmocný, jak je ukázáno ve filmu. A zbytek obrázků má k originálům daleko. Gromyko, Andropov, Ustinov si také nejsou podobní - Gromyko má pouze podobná ocenění, která měl. I když Andropov, herec hrál dobře. Bohužel je ve filmu spousta karikatur, přitažených za vlasy. Myslím, že takové filmy nejsou potřeba, protože jsou daleko od historické pravdy ... [1]

Filmový kritik G. Assikritov:

V seriálu je retrospekce, ale ponechává mnoho přání. Zejména její část týkající se války, z níž lze pochopit, že na frontě mladý Brežněv nedělal nic jiného, ​​než že spal s ošetřovatelkami, a kromě toho s přístupy k nepřátelským akcím (k vyloďovacímu člunu, aby si nenamočil nohy) byl přiveden v náručí a odtud byl lehce raněný vynášen v náručí obyčejných vojáků. Rozsah historických lží je ohromující. Taková prý byla celá Brežněvova Malajská zemlja. Tady prý vypadá, starý senilní Victory Parade, ale on sám si není na co vzpomínat, kromě hloupého polootřesu mozku. Nevím jak o nikom jiném, ale mně to připadá jako darebáctví vůči jakémukoli veteránovi, vůči jakémukoli starému muži, který prošel nejhorší z válek, jaké kdy byly. Zápletka se navíc v žádném případě nezakládá na spolehlivých faktech... [2]

Televizní kritička Slava Taroshchina poznamenala, že negativní aspekty Brežněvovy vlády byly ve filmu zamlčeny, ale vysoce ocenila hereckou práci Sergeje Shakurova:

Vidíme chlápka, jeho vlastní v radě, sympatický, veselý. Nikdy nám však nebyla ukázána čára, za níž se chlapec promění v „milé Leonida Iljiče“, který vtáhl jednu šestinu země do trychtýře svého vlastního šílenství. Ve světě Brežněva na plátně není místo pro české události , Afghánistán , tábory , psychiatrické léčebny , klobásové vlaky , což vyvolává pocit totální lži. Umělecká pravda je přesvědčivější než historická pravda pouze v jednom případě – když je talentovaná. Ředitel Sněžkin, bohužel, není Dziga Vertov nebo Ejzenštejn . Oslavovali podlý režim, ale jak kouzelně to dělali! V seriálu je však jeden nepochybný úspěch - okouzlující Shakurov v roli Brežněva. Takovou výkonovou sílu, bouři významových odstínů, nuance nálad, přehršel dobrých a ošklivých současných TV ještě nepoznala. Herec pronikavě rozehrává jak drama odcházejícího vůdce, tak jeho lidské, intimní drama, onu beznadějnou mužskou impotenci, kterou prožívá při pohledu na svou poslední naději – plnokrevnou mladou zdravotní sestru [3].

Poznámky

1. ↑ 1 2 Fedor Razzakov. Lesk a chudoba ruské televize. - S. 134.
2. ↑ Literaturnaya Gazeta , 6. dubna 2005.
3. ↑ Sláva Taroščina. Milý Leonide Iljiči Brežněv je opět s námi . Novaya Gazeta (13. listopadu 2012). Získáno 8. října 2016. Archivováno z originálu 9. října 2016. (neurčitý)

Tematické stránky	ČSFD Internetová filmová databáze