Bhaiband (rozsvícený. “bratrství” [1] ) je podskupina v hindštině Sindhi jati lohana . Pocházejí z míst na území moderní Indie a Pákistánu.
Oblast Sindh byla ovládána různými dynastiemi muslimských vládců od roku 711, byla dobyta Brity v roce 1843 a stala se součástí Bombay presidentství . V té době byli hinduisté/hinduisté [a] významnou menšinou obyvatel regionu, ale je těžké přesně říci, kolik z populace tvořili před indickou nezávislostí v roce 1947. Mark -Anthony Falzon poznamenává , že „kvůli změnám v kategorizačních kritériích a složitosti politiky sčítání lidu obecně, data z desetiletých sčítání lidu vedených koloniálními úřady Sindh před nezávislostí by měla být čtena opatrně“ [2] . Ale mezi hinduisty ze Sindhu té doby většina jasně patřila k jati ( kastě ) lohana , méně z nich byli bhatias nebo brahmins [3] .
Během britské nadvlády byli mezi dědičnými sociálními podskupinami – menší džáti v rámci větší džáti lohan – bhaibandové pro koloniální úřady méně důležití než vzdělanější amilové , kteří měli ve společnosti vyšší postavení, ale bhaybandi byli bohatší díky svému obchodnímu podnikání a mobilitě. Navíc většina Bhaibands, kteří žili v Nawabshah , Tando Adam , Sindh Hyderabad a okolí těchto měst byli dědiční zamindars a jagirdars , vysoce respektovaný ve společnosti během muslimské vlády, přes náboženské rozdíly. Podle Falzona to bylo bohatství vydělané obchodem, co bylo charakteristickým znakem, který odlišoval Bhaibandy od ostatních hinduistů/hindů ze Sindhu [b] [3] .
Ve většině případů si bhaibandové berou bhaibandy. Ale sňatky mezi různými jati lohanas - amils, bhaybandas a sahiti - nejsou vyloučeny, i když jsou mnohem méně časté. Obecně platí, že tradiční sociální izolace mezi varnami/kastami a dokonce i mezi různými džáti téže varny, která zakazuje nejen sňatky, ale i společné náboženské obřady a společné stravování představitelů různých sociálních skupin, která byla přísně dodržována v jižní Indii, nehrál takovou roli v Sindh. velkou roli. Hierarchie tam však existovala a podle Falzona přetrvává dodnes a Amilové stále staví Bhaibandy pod sebe, považují je za neotesané lidi se špatným estetickým vkusem, mající sklon chlubit se svým bohatstvím. Bhaibandové naopak považují Amily za servilní, zcela závislé na vládcích a vládách a pochybují o schopnosti Amilů samostatně dosahovat úspěchu a vydělávat slušné peníze [1] .