Warenne, John, 6. hrabě ze Surrey

John de Warenne ( Eng.  John de Warenne ; kolem srpna 1231 – 29. září 1304, Londýn , Anglické království ) – anglický aristokrat, velkostatkář, od roku 1240 6. hrabě ze Surrey . Člen války se Skotskem , velel v bitvách u Dunbaru v roce 1296 a u Stirlingu v roce 1297.

Životopis

Raná léta

John de Warenne patřil do šlechtické a bohaté anglické rodiny francouzského původu. Jeho dědeček byl Gamelin , nevlastní bratr anglického krále Jindřicha II . , který se oženil s dědičkou rodu Warenne. John se narodil kolem srpna 1231 Williamu de Warenne, 5. hraběti ze Surrey , a Maud Marshal. Po smrti svého otce v roce 1240 zdědil rozsáhlé majetky v Surrey , Sussex , Norfolk , Yorkshire a Lincolnshire . Tyto země prošly předtím, než John přišel do věku pod kontrolou Pierra Savojského , a mladý dědic byl vychován na královském dvoře [1] .

V roce 1246 chtěl král Jindřich III . oženit Varennes s jednou z dcer hraběte Amadea IV. Savojského (sestřenice jeho manželky), ale tento záměr zůstal nenaplněn. O rok později se John oženil s Alicí de Lusignan, královskou nevlastní sestrou. Jeho vyvolená neměla velké věno, proto byl tento sňatek v Anglii vyhodnocen jako misaliance; vztahy mezi Varennes a královskou rodinou se však díky tomu sblížily. V roce 1248 dostal Jan část rodového majetku, v roce 1252 se plně dostal do svého. V té době byl součástí dvorní „party“, ke které patřil korunní princ Edward a Lusignanovi (královští bratři) [1] .

Warenne byl pasován na rytíře spolu s princem Edwardem v roce 1254. Doprovázel prince na jeho cestě do Kastilie za Eleonorou , v roce 1255 se zúčastnil výpravy do Francie s Williamem de Valens, 1. baronem Wexfordem a Gilbertem de Clare, 7. hrabětem z Gloucesteru , mimo jiné doprovázel skotského krále Alexandra III . z Edinburghu do Work-an-Tweed, na setkání s Jindřichem III. V 1257 sir John byl v doprovodu Edmunda Cornwalla , kdo cestoval do Aachen pro jeho korunovaci jako svatý římský císař [1] .

Ve vnitropolitickém boji

V roce 1258 se v Anglii vytvořila baronská opozice, vedená Simonem de Montfortem , který prosazoval reformu a vyhnání cizích královských poradců. To byl začátek dlouhého a dramatického zápasu, ve kterém Warenne několikrát změnil strany; celkově podporoval korunu častěji díky výchově a rodinným vazbám. V roce 1255 byl sir John mezi barony, kteří požadovali, aby král vyhnal cizince. O dva roky později byl však v družině syna panovníka prince Edwarda (pozdějšího krále Eduarda I. ) a sblížil se se svým švagrem Williamem de Valens, rodákem z Francie. V roce 1258 byl Warenne mezi dvanácti barony zastupujícími Jindřicha III. ve výboru, který pracoval na textu Oxfordských ustanovení . Sir John přísahal, že podpoří reformy, a když byli Lusignané (příbuzní jeho manželky) vyhnáni z Anglie, doprovodil je do Doveru [1] .

Až v roce 1263, kdy konflikt přerostl ve válku , hrabě ze Surrey podpořil krále. Bitva u Lewes , ve které Montfort vyhrál úplné vítězství, se konala poblíž hradu Varennes; Sám Jan na útěku z bojiště prchal dále – do Francie. Vrátil se o rok později a zúčastnil se bitvy u Eveshamu , kde byl Montfort poražen a zabit.

Na schůzi parlamentu v Northamptonu dne 24. června 1268 přijal John de Warenne kříž spolu se svým synovcem princem Edwardem I. a mnoha dalšími členy šlechty. S princem však do Svaté země neodešel.

Za Edwarda I.

Za vlády Edwarda I. se Varennes aktivně účastnil válek ve Walesu (1277-1283), za což získal řadu majetků na dobytých územích. V pozdějších letech bylo jeho jméno spojeno s královou skotskou politikou: hrabě ze Surrey byl mezi barony, kteří podepsali smlouvy se Skotskem v Salisbury v roce 1289 a v Birghamu v roce 1290, a v roce 1296 doprovázel krále na jeho velkém tažení na sever. V bitvě u Dunbaru 27. dubna velel Warenne anglické armádě a dosáhl úplného vítězství, v jehož důsledku bylo dočasně dobyto Skotsko.

Král jmenoval Varennese svým místokrálem ve Skotsku. O několik měsíců později odešel na jih, prchal z drsného skotského klimatu a kvůli své nepřítomnosti zareagoval příliš pozdě na povstání Williama Wallace . V září 1297 Wallace porazil Varennesovu přesilu u Stirlingu , což změnilo průběh války. Poté se hraběti ze Surrey podařilo dobýt Berwick zpět od rebelů a obléhat Roxborough, ale král Edward na začátku roku 1298 přesto převzal velení. V bitvě u Falkirku , kde byl Wallace poražen, byl Warenne pouze jedním z několika vojenských vůdců.

John de Warenne zemřel v roce 1304 ve zralém věku. Protože jeho jediný syn zemřel v roce 1286, stal se dědicem jeho vnuk, také Jan.

Rodina

Manželkou Johna de Warenne byla Alice de Lusignan, dcera Hugha X de Lusignan a Isabelly z Angouleme , v jejím prvním manželství manželka Johna Landlesse . Toto manželství přineslo tři děti:

• Eleonora (zemřela kolem roku 1282); Manžel: Henry de Percy, 7. baron Percy
• Isabel; Manžel: John Balliol , skotský král
• William (zemřel 1286), otec Jana 7. hraběte ze Surrey

Předci

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 Waugh, 2004 .

Odkazy

• Scott L. Waugh. Warenne, John de, šestý hrabě ze Surrey (hrabě ze Surrey a Sussex, hrabě Warenne) (1231-1304), magnát . Oxfordský slovník národní biografie . Oxford University Press (23. září 2004). (neurčitý)

Tematické stránky	šlechtický titul
Slovníky a encyklopedie	Britannica (online) Slovník národní biografie Oxfordský životopisný
Genealogie a nekropole	WikiStrom Máme zpoždění