| Timoleon Vassos | |
|---|---|
| Datum narození | 1836 |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 1929 |
| Místo smrti | |
| Druh armády | Řecké pozemní síly |
| Hodnost | generálmajor |
| Bitvy/války | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Timoleon Vassos ( řecky Τιμολέων Βάσσος ; 1836 , Atény - 1929 , Atény ) je generálporučík řecké armády, který se proslavil a své jméno zapsal do historie po vojenských a diplomatických událostech na ostrově Kréta v roce 1897. Syn hrdiny řecké revoluce a pozdější generál řecké armády, Černohorec Vassos Mavrovouniotis naturalizovaný v Řecku .
Timoleon Vassos se narodil v Aténách v roce 1836 . Pokračoval v rodinné tradici a vstoupil do Aténské důstojnické školy (řecky Σχολή Ευελπίδων). V armádě od roku 1855. V roce 1860 získal hodnost poručíka. V květnu 1861 byl Vassos spolu s plukovníkem Koroneosem a 9 dalšími důstojníky obviněn z „nedostatku respektu k tváři krále“ Otty a byl uvězněn [1] .
Po sesazení bavorského Otta se Vassos účastnil práce Národního shromáždění v roce 1862 [2] . Později byl poslán do Francie, aby pokračoval ve vojenských studiích. Po svém návratu do Řecka a s vynikající znalostí francouzštiny a angličtiny byl jmenován pobočníkem nového řeckého krále Jiřího I. [3] . V roce 1890 byl povýšen na plukovníka [4] .
V předvečer řecko-turecké války roku 1897 vedl plukovník Vassos narychlo sestavenou expediční sílu vyslanou 29. ledna ( 10. února 1897 ) na ostrov Kréta , který byl pod osmanskou kontrolou , s cílem poskytnout pomoc. a ochrana ortodoxní řecké populace, vystavené turecké perzekuci, masakru a ničení (viz krétské povstání v letech 1897-1898 ). Sbor se skládal z 1500 stíhaček a 1 jediné dělostřelecké baterie [5] [6] .
Po příjezdu Vassose a jeho sboru na Krétu ( 1. (13.) února) byl ostrov již pod záštitou „Velkých mocností“, které zde vylodily svá vojska [7] . Sbor Vassos přistál 24 km západně od města Chania , v zálivu Kolymbari , kde ho radostným výkřikem přivítalo asi 5 tisíc Kréťanů. Následujícího dne zahájil Vassos ofenzívu a obsadil klášter Gonies severně od zálivu. Vassos z kláštera vydal Kréťanům své provolání „ve jménu krále Helénů“ a prohlásil, že Krétu osvobodila řecká armáda [8] .
Když Vassos postupoval směrem k Chanii, objevil se před ním italský důstojník jako zástupce 5 evropských admirálů a oznámil mu, že město je pod ochranou „Velkých mocností“. Vassosovi bylo zakázáno zaútočit na Chaniu. Mezinárodní okupace města prakticky přerušila řecký zásah na Krétě a „krétská otázka byla touto akcí vržena zpět do slepého labyrintu diplomacie“ [9] . Vassos měl zakázáno provádět vojenské operace v okruhu 6 km kolem města a řeckým lodím bylo zakázáno zasahovat do vylodění tureckých jednotek [10] .
Vassos měl svázané ruce, ale nezůstal nečinný. 6. února dobyl jeho sbor s podporou 8 000 krétských rebelů pevnost Vukoli na cestě do Chanie. Následujícího dne, 7. února, se sbor Vassos utkal se 4000 Turky u Livadie a dosáhl „slavného vítězství“. Turci ztratili 500 zabitých a 107 zajatých. Zbytek uprchl, pronásledován k hradbám Chanie, kde našel ochranu před evropskými jednotkami. Řečtí historici zároveň charakterizují Pyrrhovo vítězství, ale ne kvůli řeckým ztrátám. Vítězství Vassos a snadnost, se kterou bylo vyhráno, poskytlo v samotném Řecku podporu politickému křídlu požadujícímu vyhlášení války Osmanské říši. "Pokud jediný sbor vyhraje tak snadná vítězství, co se stane, když do bitvy vstoupí celá armáda?" [11] .
Řecko směřovalo k „podivné válce, která byla hrou královského dvora se západoevropskými finančními kruhy a stala se národní zradou“ [12] . Perris Land ve svém díle The Eastern Crisis v roce 1897 napsal: „... válka z roku 1897 byla pseudoválkou, virtuální diplomatickou válkou, především s cílem nastolit mezinárodní ekonomickou kontrolu nad Řeckem... Že tato pseudoválka byla předem plánované je zřejmé ze . Zásah evropských mocností na Krétě se neomezoval pouze na demarše Vassosu. Evropské lodě včetně ruských střílely na krétské rebely na poloostrově Akrotiri u Chanie [14] .
Během svého pobytu na Krétě se Vassos vyznamenal i na diplomatickém poli, účastnil se tajných jednání. Postoj evropských monarchií vyjádřil zejména velvyslanec Ruské říše v Paříži: „Kréta se za současných okolností v žádném případě nemůže spojit s Řeckem“ [15] a bylo doslovně opakováno v ultimátu Evropské mocnosti řecké vládě 2. března 1897: „Kréta se za současných okolností v . 9. května symbolické malé formace evropských mocností obsadily hlavní města Kréty. To vzbudilo pohoršení Kréťanů a pouze přítomnost sboru Vassos přispěla ke klidu řeckého obyvatelstva [17] .
Pod diplomatickým tlakem a po začátku války v roce 1897 byly řecké lodě staženy. Sbor Vassos zůstal neaktivní. Další povstání Kréťanů skončilo bez výsledku [18] . Francouzský spisovatel Henri Thureau, který se s Vassosem na ostrově setkal, charakterizuje jeho chování k vězňům a muslimskému obyvatelstvu jako „humánní“ [19] .
Po zastavení nepřátelských akcí v Thesálii nová řecká vláda v dubnu 1897 stáhla sbor z ostrova [20] .
Později se Vassos, který získal hodnost generálporučíka, stal velitelem aténské divize.
Generálporučík Vassos zemřel v Aténách v říjnu 1929 ve zralém věku.