Kbelík

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 24. prosince 2018; kontroly vyžadují 34 úprav .

Kbelík  je nádoba pro skladování tekutých a sypkých materiálů a jejich přepravu na krátké vzdálenosti.

Kbelíky (nosiče vody) jsou zmíněny v Bibli ( 1. Královská  18:34 )

Dometrická jednotka měření - vědro  - byla čtyřicátá část sudu , která se přibližně rovná 12,3 litru .

Možnosti

Kbelíky se dodávají v objemech od 3 do 30 litrů . Běžné jsou plechové kbelíky o objemu cca 12 litrů .

Forma a účel

Nejběžnější kbelíky jsou ve formě komolého kužele se širokým vrcholem. Tento formulář vám umožňuje ukládat prázdné kbelíky jejich vnořováním do sebe, abyste ušetřili místo. Pro usnadnění nalévání tekutiny mohou mít kbelíky v horní části sklopné hrdlo, které je typické pro pailery - kbelíky pro sběr mléka při ručním dojení.

Válcové kbelíky jsou stabilnější, což je předpokladem pro jejich použití pro balení, skladování a přepravu barev a dalších chemických materiálů a činidel. Takové kbelíky mají zpravidla utěsněné víko a tvar dna a víka umožňuje jejich uložení v několika řadách.

Studniční vědra mají tvar vysokého úzkého válce, který umožňuje snadné procházení vědra poklopem v horní konstrukci studny a usnadňuje vyklápění vědra při ponoření do vody. Kbelíky veřejných studní ve venkovských oblastech by podle hygienických norem měly být pokryty sítí, což vylučuje možnost použití kbelíku na napájení koní.

Požární vědra

Pro kompletaci protipožárních štítů se používají kónické plechové kbelíky, které jsou vhodné pro nasypání písku a stříkající vody nahoru a dopředu. Kónický tvar navíc znemožňuje použití požárních věder pro domácí účely [1] . Také kónický tvar požárního vědra umožňuje prorazit tenký led na požární nádrži. . Koncem 19. - počátkem 20. století byly hasičské sbory vyzbrojeny kbelíky, které měly tvar komolého kužele nebo nepravidelného komolého jehlanu, s otvorem umístěným v úzké části (klínovitého tvaru), který činil možné omezit nadměrné rozlití vody, protože při hašení požáru běžnými kbelíky se z kbelíku dostane pouze ¼ vody pro zamýšlený účel a zbývající ¾ způsobí poškození majetku vodou [2] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Rusakov, Ivan Ivanovič. Požární praxe: Stručný průvodce pro hasičské sbory a dobrovolnické organizace . - M . : Nakladatelství Nar. com. vnitřní záležitosti RSFSR, 1930. - 121 s. Archivovaná kopie (nedostupný odkaz) . Získáno 14. července 2015. Archivováno z originálu 14. července 2015. 
  2. ↑ Požární taktika: Pravidla pro hašení požárů v otázkách a odpovědích / Sestavili E. E. Lund a P. A. Fedotov. — 2. vyd., opraveno. a doplňkové .. - M . : Izd-vo Nar. com. vnitřní záležitosti RSFSR, 1928. - 64 s.
  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích