Vesky, William de, 1. baron Vesky

William de Vesci ( narozený  William de Vesci ; 19. září 1245  – 19. července 1297 ) byl anglický aristokrat, 1. baron Vesci . V mládí se účastnil druhé baronské války na straně opozice, ale později dostal milost. Po smrti svého staršího bratra Jana v roce 1289 zdědil rozsáhlé pozemky v severní Anglii a Skotsku , k nimž v roce 1290 přibylo dědictví maršálů v Anglii a Irsku . V letech 1290-1294 byl lordem Justiciarem Irska, v letech 1290-1292 si během „ velkého soudního sporu “ nárokoval skotskou korunu . Účastnil se dobytí Walesu Edwardem I. .

Životopis

William de Vesci patřil ke staré a vlivné rodině. V mužské linii byl pra-pravnukem Eustace Fitz-Johna , jednoho z největších magnátů severní Anglie za vlády Henryho Beauclerka , a jeho příbuznými byli hrabata z Lincolnu z mladší větve rodu Lacy. . V ženské linii byl William potomkem ve třetí generaci krále Williama Lva ze Skotska . Byl druhým synem Williama de Vesca a jeho druhé manželky Lady Agnes de Ferrers, dcerou Williama de Ferrers, 5. hraběte z Derby [4] a narodil se 19. září 1245 [5] . Po smrti svého otce v roce 1253 zdědil nejstarší z bratrů John rodinné majetky, které zahrnovaly feudální baronství v Northumberlandu s centrem na hradě Alnwick a rozsáhlé pozemky v Yorkshiru . V roce 1260 je známo, že William mladší založil františkánské opatství v Kildare v Irsku . Během druhé baronské války se přidal k opozici a v roce 1265 bránil hrad Gloucester proti princi Edwardovi (pozdějšímu králi Edwardu I. ). Později de Vesci přešel na stranu krále a dostal milost. Vilém se v letech 1277 a 1282 účastnil tažení ve Walesu , v roce 1285 byl jmenován dozorcem nad lesy severně od Trentu [6] [5] .

Po smrti svého bezdětného bratra Jana v roce 1289 zdědil Vilém rodové statky v Anglii a Skotsku a po smrti své matky 11. května 1290 rozsáhlé pozemky v Irsku, včetně hrabství Kildare s hrady Kildare a Ratangan, a množství panství v Anglii (toto bylo dědictví jeho praděda William Marshal, 1. hrabě z Pembroke ). Mezi 1289 a 1292 byl jmenován konstáblem hradu Scarborough , v roce 1289 se stal jedním ze dvou (spolu s Anthonym Becem, biskupem z Durhamu ) velvyslanci Edwarda I. ve Skotsku. V roce 1290 založil de Vesci u Kildare další opatství, tentokrát pro karmelitány [6] [5] .

V této době začala ve Skotsku dynastická krize. Po smrti krále Alexandra III . (1289) a jeho vnučky, královny Markéty Norské (1290), nebyl uznán žádný dědic. Své nároky na korunu přihlásilo čtrnáct lidí – páni Anglie a Skotska a vládci z kontinentu; mezi nimi byl William de Vesci, protože jeho babička Margaret byla nemanželskou dcerou krále Viléma Lva . O osudu skotského trůnu se mělo rozhodnout v procesu, který vešel ve známost jako „ velký soudní spor “. Baron však zřejmě nevkládal velké naděje na úspěch, proto se sám ke dvoru neobrátil a v roce 1292 své nároky stáhl. Nakonec se králem stal John Baliol [6] [5] .

12. září 1290, krátce po obdržení irského dědictví, se William stal lordem Justiciarem z Irska. V této funkci měl pobírat plat 500 liber ročně a odklad splátek na všechny staré dluhy. Místní baroni si na de Vesci stěžovali u krále [7] , kvůli čemuž byla v prosinci 1293 vytvořena zvláštní komise; William musel cestovat do Anglie, aby se ospravedlnil. V roce 1294 došlo ke konfliktu se sirem Johnem Fitzthomasem, 4. lordem Offalym kvůli nárokům dvou baronů na vliv v Connaughtu . Podle sira Johna de Vesci obvinil krále ze zbabělosti během obléhání hradu Kenilworth v roce 1266 a připravoval vzpouru. William přivedl lorda Offalyho k soudu v Dublinu za urážku na cti. Edward I. pozval oba do Westminsteru, sir John se nedostavil a případ byl předán parlamentu, který byl svolán v srpnu 1295. Tam se Offaly zcela podřídil vůli krále. V důsledku tohoto příběhu ztratil de Vesci pozici lorda Justiciara (v červnu 1294), ale udržel si důvěru panovníka. Osobně byl pozván na sněm v roce 1295 a tato událost je považována za počátek historie barona z Vesky [8] [6] [5] .

William převzal jeho starou práci lesního správce za Trenta. Jeho pozice v Irsku nebyla nikdy obnovena; navíc de Vesci dal králi své pozemky v Kildare výměnou za odpuštění dluhů a dostal je zpět jako doživotní držbu (1297) [9] . Jeho majetek v Yorkshiru byl rovněž převeden na biskupa z Durhamu a přijat zpět. V prosinci 1295 odešel William sloužit do Gaskoňska . V roce 1296 se vrátil do Anglie a krátce nato zemřel v rámci přípravy na další tažení na kontinent [6] [5] .

Rodina a dědictví

William de Vesci byl ženatý s Isabellou Peryton, dcerou Adama Perytona a vdovou po Robertu de Wells. V tomto manželství se narodil pouze jeden syn John, který zemřel ještě za života svého otce v roce 1295. William měl nemanželského syna, který nesl stejné jméno. V posledních letech svého života baron soustředil své úsilí na zajištění rodinného majetku pro toho bastarda; z tohoto důvodu byl William Sr. důrazně loajální ke koruně, když mnoho dalších pánů v čele s Rogerem Bigotem, 5. hrabětem z Norfolku , vyjádřilo svou nelibost. Svému synovi odkázal pozemky v Yorkshiru a hrad Alnwick dal biskupovi z Durhamu a zavázal ho, aby dal pevnost Williamu Jr., až dosáhne plnoletosti. Díky těmto opatřením mladý de Vesci postupně soustředil ve svých rukou významnou část rodových statků a zasedal v parlamentu jako pán. William mladší zemřel v Bannockburn v roce 1314 a nezanechal žádné děti. Poté země Vesca přešla na Gilberta Atona, 1. barona Atona [6] [5] .

Předci

Poznámky

1. ↑ 1 2 Waugh S. L. Vescy, William de, Lord Vescy (1245–1297) // Oxfordský slovník národní biografie  (anglicky) / C. Matthew - Oxford : OUP , 2004.
2. ↑ William de Vescy (Vesci) // Slovník irské biografie  (anglicky) - Královská irská akademie .
3. ↑ Lundy D. R. Baron William de Vesci // Šlechtický titul 
4. ↑ VESCY  . _ Nadace pro středověkou genealogii. Datum přístupu: 31. ledna 2021.
5. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Waugh, 2004 .
6. ↑ 1 2 3 4 5 6 Tout, 1885-1900 .
7. ↑ Prestwich, 1988 , s. 353.
8. ↑ Prestwich, 1988 , s. 354.
9. ↑ Prestwich, 1988 , s. 539.

Literatura

• Prestwich M. Edward I. - Berkeley: University of California Press, 1988. - ISBN 0-520-06266-3 .
• Tout T. Vescy, William de // Slovník národní biografie. - 1885-1900. - T. 58. - S. 288-289.
• Waugh S. Vescy, William de, Lord Vescy (1245-1297) // Oxfordský slovník národní biografie. — 2004.

Tematické stránky	šlechtický titul
Slovníky a encyklopedie	Slovník národní biografie Oxfordský životopisný
Genealogie a nekropole	WikiStrom