Viviparia (z lat . vivus - žít a pario - rodit) - klíčení semen v ještě nezralých plodech , které neztratily fyziologické spojení s mateřskou rostlinou. Přeměna květů na cibulky a uzliny se také nazývá viviparia. Charakteristika mangrovových rostlin [1] .
Po oplodnění roste semenáček buď uvnitř plodu ( egialitis ( Aegialitis ) , akant ( Acanthus ) , avicennia ( Avicennia ) , aegiceras ( Aegiceras ) ), nebo prorůstá plodem ven ( rhizophora ( Rhizobruphora ) , , Ceriops ceriops ) (Bruguiera) , nipa (Nypa) ). Po dozrání může sazenice v místě pádu zakořenit nebo zůstat plavat ve vodě, která ji unese na velké vzdálenosti. Sazenice jsou schopny tolerovat vysychání a zůstávají v klidovém stavu týdny, měsíce nebo dokonce více než rok, dokud nedosáhnou příznivého prostředí [2] .
Viviparia je mezi vyššími rostlinami poměrně vzácným výskytem. Kromě mangrovníků je hojně rozšířen mezi mořskými trávami rostoucími v tropických mělkých vodách [3] .
„Ručení na révě“ u některých obilovin není považováno za živorodé, protože na nich začínají růst zrna , která ztratila své fyziologické spojení s mateřskou rostlinou [1] .
Falešné viviparie je způsob vegetativního množení pomocí axilárních pupenů umístěných v oblasti květenství se ztluštělou lodyhou (bulb), případně se ztluštěnými šupinami (bulbill) [4] .