Puška Murata

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 6. října 2020; kontroly vyžadují 6 úprav .
puška murata

Opakovací puška typ 22 Murata
Typ závorová puška
Země japonské impérium
Servisní historie
Roky provozu 1885–1918
Ve službě Viz Uživatelé
Války a konflikty Rolnické povstání v Koreji
První čínsko-japonská válka
Japonské dobytí Tchaj-wanu
Boxerské povstání
Rusko-japonská válka
1. světová válka
Intervence na Dálném východě
Historie výroby
Navrženo 1880
Roky výroby 1885–1905
Možnosti Typ 13
Typ 16
Typ 18
Typ 22
karabina Typ 22
Civilní varianty
Charakteristika
Váha (kg 4,09 kg
Délka, mm 1294 mm
Délka hlavně , mm 840 mm
Kazeta 11×60mm Murata
8×53mm Murata
Ráže , mm 11mm
8mm
Principy práce Roleta
Úsťová rychlost
,
m /s
435 m/s
Druh střeliva Jednoranná puška
(Typ 13, Typ 16, Typ 18 a civilní modely)
opakovací puška s 8ranným podhlavňovým zásobníkem (Typ 22), 5ranným podhlavňovým zásobníkem (Karabina typu 22)

Puška Murata (銃銃 Murata jū) je první služební puška navržená a vyrobená v Japonsku , přijatá v roce 1880 jako jednoranná puška typu 13 Murata [1] . 13 označoval rok přijetí, 13 období Meidži japonského kalendáře .

Vývoj

Vývoj zbraní byl zdlouhavý, neboť zahrnoval vytvoření adekvátní průmyslové struktury pro jejich výrobu [2] . Před výrobou vlastních pušek používala japonská císařská armáda různé dovezené pušky od Boshinské války , zejména francouzské Chasspo , britské Snyder-Enfield , německé Mauser a Spencer pákové pušky [2] . Bylo to asi 300 let poté, co Japonsko vyvinulo své první zbraně založené na portugalských mušketách , tanegashima nebo „ nanban guns“.

Bojové zkušenosti z bosinové války zdůraznily potřebu přijmout jednotnou konstrukci armádní pušky a japonská armáda se začala zajímat o konstrukci kovové kazety francouzské pušky Gras . Puška byla vyvinuta majorem Tsuneyoshi Murata , majorem pěchoty v japonské císařské armádě, účastníkem Boshinské války a navštěvujícím řadu evropských zemí [3] . Puška byla přijata ve třináctém roce vlády císaře Meidžiho a byla označena jako Type 13 a vstoupila do výroby jako typ 13 11mm jednoranná závorová puška v roce 1880 [3] .

Vylepšení povrchu, jako jsou komponenty, bajonetové výstupky a drobné konfigurace, vedly v roce 1885 k přeznačení pušky Type 13 na typ 18. Dalšími úpravami v podobě trubicových a skříňových zásobníků vznikla puška Type 22, která používala trubkový zásobník a byla zmenšena na 8 mm. Type 22 byla první japonská puška, která používala bezdýmný prach a vstoupila do vojenské služby v roce 1889 [4] .

Pro pušky byly vyrobeny tři modely bajonetů, typ 13 a typ 18, které se používaly u jednoranných variant, a typ 22, které byly kompatibilní s vícerannými variantami.

Bojové použití

Puška Murata byla hlavní pěchotní zbraní japonské císařské armády během první čínsko-japonské války (1894–1895) a povstání boxerů . Japonská armáda rychle pochopila, že konstrukce i vylepšené verze pušky Type 22 Murata má mnoho technických problémů a nedostatků. Po bojových zkušenostech z první čínsko-japonské války bylo rozhodnuto o její nahrazení puškou Arisaka Type 30 , vyvinutou v roce 1898 a využívající také modernější bezdýmný prach. Puška fungovala dobře v různých podmínkách a na zemi. Kvůli nedostatečně rychlému nasazení výroby nových zbraní však byla řada záložních pěchotních jednotek vyslaných do frontových linií v posledních fázích rusko-japonské války v letech 1904-1905 stále vybavena puškou Murata Type 22 [ 5] . Typ 22 byl také nadále používán ve velmi raných fázích první světové války , i když ve velmi malých počtech. Po roce 1918 byla puška Murat stažena a mnoho starých pušek bylo prodáno na civilní trh jako lovecké zbraně, které se používají i v 21. století.

Filipínští revolucionáři hledali příležitosti k získání zbraní a obvykle jim byla z Japonska nabízena puška Murata. [6] Zbraně byly získány pašováním zbraní v rámci navrhované půjčky. [7] Neexistuje však žádný jasný historický záznam o nějakém úspěšném pašování zbraní Filipíncům [8] . Existovaly určité náznaky, že nejmenovaní jedinci byli zatčeni pro podezření z pokusu dostat je z Japonska. [9]

Andrés Bonifacio chtěl, aby pušky Murata byly vybaveny rebely z Katipunan , aby byli schopni čelit palebné síle španělských a koloniálních sil na Filipínách. [9]

Možnosti

Uživatelé

Viz také

Poznámky

  1. Japonská MURATA Type 13 (M.1880) (nedostupný odkaz) . MilitaryRifles.com (28. srpna 2008). Získáno 19. července 2009. Archivováno z originálu dne 3. srpna 2009. 
  2. 12 John Walter . Rifles of the World (neopr.) . - S. 88.  
  3. 1 2 Honeycutt & Anthony str. osm
  4. Honeycutt & Anthony p. 16
  5. 1 2 Majitel, RotemHistorický slovník rusko-japonské války  (anglicky) . - Strašák, 2006. - ISBN 0-8108-4927-5 . p. 247.
  6. Záležitosti na Filipínských ostrovech. Slyšení před  výborem . - 1902. - S. 1687.
  7. Ze čtyř uzlů historie: Výzva lidských práv ve filipínském bezpečnostním sektoru (PDF). Philrights.org . Získáno 12. března 2019. Archivováno z originálu 13. října 2019.
  8. Zatčení v říjnu . Thedailyguardian.net (18. října 2013). Načteno: 12. března 2019.  (nedostupný odkaz)
  9. 1 2 DAILY STAR: TĚSNÉ PROVOZENÍ S MODESTO P. SA-ONOY . Visayandailystar.com . Získáno 12. března 2019. Archivováno z originálu 22. července 2015.
  10. 1 2 Westwood, David Rifles: Ilustrovaná historie jejich dopadu . ABC-CLIO (12. března 2019). Staženo: 12. března 2019.
  11. Chinese Warlord Armies 1911-30 od Philipa Jowetta, strana 22.
  12. Jowett, Philip S. Paprsky vycházejícího slunce: ozbrojené síly asijských spojenců Japonska , 1931-45  . - Helion, 2010. - Sv. 1, Čína a Manchukuo. - S. 15. - ISBN 9781906033781 .

Odkazy