Visheri, Louis Joseph

Louis Joseph Vishery
fr.  Louis-Joseph Vichery
Datum narození 23. září 1767( 1767-09-23 )
Místo narození Frevent , Hauts-de -France , Francie
Datum úmrtí 23. října 1858 (91 let)( 1858-10-23 )
Místo smrti Paříž
Afiliace  Francie
Druh armády pěchota
Hodnost divizní generál
Bitvy/války Francouzské revoluční války
Napoleonské války
Ocenění a ceny
V důchodu 1833

Baron Louis Joseph Vishery fr.  Louis Joseph Vichery ; 23. září 1767 , Frevent  - 22. února 1841 , Paříž ) - francouzský vojevůdce, brigádní generál nizozemské armády (od 1807), divizní generál Francie (od 1813), účastník revolučních a napoleonských válek. Generálovo jméno je napsáno na Arc de Triomphe v Paříži .

Životopis

Narodil se do středostavovské rodiny. V roce 1781, ve věku 13 let, se dobrovolně přihlásil do francouzské vojenské služby. V roce 1787 odešel do důchodu v hodnosti seržanta. Během Brabantské revoluce proti Habsburkům na začátku roku 1790 vstoupil v hodnosti seržanta do armády belgických Spojených států .

Později se vrátil do Francie a v roce 1791 vstoupil do Národní gardy Paříže. Člen Francouzské revoluce . V letech 1792-1796 bojoval v řadách Severní armády . V letech 1793-1794 sloužil jako pobočník , v roce 1797 - podplukovník a generálporučík generála Dumonceaua v armádě Batavské republiky .

Jako náčelník štábu 3. divize se generál Dumonceau zúčastnil v roce 1805 tažení s Velkou armádou . V září 1806 - předák nizozemské služby, v březnu 1807 - pobočník krále Holandska, Louis Bonaparte .

V dubnu 1807 byl povýšen do hodnosti brigádního generála, od července 1810 stál v čele brigády divize generála G. Molitora, od září 1810 byl velitelem brigády 2. pěší divize generála hraběte M. Clapareda. IX. sboru španělské armády. Během pyrenejských válek v roce 1809 se vyznamenal bojem proti partyzánům v bitvě u Alcañizu .

Po abdikaci Ludvíka Bonaparta a připojení Holandska k císařství v listopadu 1810 se vrátil do francouzských služeb v hodnosti brigádního generála, vyznamenal se 5. května 1811 v bitvě u Fuentes de Onoro .

V červnu 1811 byl jmenován velitelem 1. brigády 2. divize generála M. Clapareda z 5. sboru španělské armády v Andalusii, od února 1812 - velitelem 2. brigády 4. pěší divize generála J. Levala . 4. armádního sboru Jižní armády .

V únoru 1813 byl zraněn v bitvě u Sigüença . Dne 30. května 1813 se stal divizním generálem , v červenci 1813 byl jmenován velitelem 50. pěší divize 13. armádního sboru maršála Davouta , zúčastnil se obrany Hamburku, 8. září 1814 velitelem Dunkerque .

Během " 100 dnů " se připojil k Napoleonovi a 31. března 1815 vedl 13. pěší divizi 4. sboru generála Gerarda . Účastnil se belgického tažení, v roce 1815 bojoval u Ligny a Wavre .

Po restaurování zůstali Bourboni od července 1815 mimo stát. V srpnu 1830 se stal členem komise bývalých důstojníků, v únoru 1831 se vrátil do činné služby a 13. května 1831 nastoupil na místo generálního inspektora pěchoty 4. a 12. vojenského okruhu, od 5. července 1832 – generální inspektor pěchoty 13. vojenského okruhu, v únoru 1833 odešel do výslužby.

Zemřel na mrtvici ve věku 63 let a byl pohřben na hřbitově v Montmartru .

Literatura

Odkazy