Armáda věrných kozáků [1] (Armáda věrných kozáků [2] [3] , věrní Záporožští kozáci [4] ) (1783 [4] - 1792) - kozácká armáda Ruské říše , zformovaná z kozáků Záporožské kozácké armády zlikvidované v r. 1775.
3. (14. srpna) 1775 byl Záporižžský Sič zlikvidován , Záporožžské kozácké vojsko zrušeno a země ovládané Sichy byly připojeny k provincii Novorossijsk [5] .
Po likvidaci vojsk byli kozáci ponecháni svému osudu.
Většina kozáků nejprve odešla do Krymského chanátu a poté na území Turecka , kde se usadila v deltě Dunaje . Turecký sultán jim dovolil založit zadunajský Sich (1775-1828) za podmínek poskytnutí 5000členné armády jeho armádě. V roce 1785 byla významná část kozáků usazena také na území Banátu v rakouské monarchii (Banátští kozáci) [6] .
Mnoho Záporižžských kozáků (asi 12 tisíc) zůstalo v občanství Ruské říše. Zároveň bývalí kozáčtí předáci dostali šlechtu a nižší hodnosti směli vstoupit do husarských a dragounských pluků. Catherine II však „neodpustila předchozí urážky“ některým starším mistrům . Koševojský náčelník Pjotr Kalnyševskij , vojenský soudce Záporižžské lidové armády Pavel Golovaty , sičský úředník Ivan Globa a někteří kurenští náčelníci [7] jako lidé nebezpeční svým vlivem mezi kozáky [7] , „za zradu a přechod na stranu Turecko“ byli odvezeni do Ruska [7] a deportováni do různých klášterů (kde byli násilně tonsurováni mniši [7] ). [8] 85letý Kalnyševskij byl tedy poslán do Solovek , kde i přes nejtěžší podmínky ve vazbě žil asi 25 let a byl amnestován Alexandrem I. ve věku 110 let , ale byl prakticky slepý. raději zůstal na Solovkách, kde se dožil 112 let. Globa se také dožil vysokého věku v Belozerském klášteře [ upřesnit ] [7] .
Někteří kozáčtí předáci, zejména Zakhary Chepega a Anton Golovaty , kteří v Sichu chyběli, když se dozvěděli o jeho porážce, se dokonce chtěli zastřelit. Ale rozum zvítězil nad emocemi, velitelé si uvědomili, že zničením Sichu jejich život neskončil, a šli sloužit do ruské armády, zpočátku v hodnosti podporučíků. [jeden]
Likvidace tak velké vojenské formace, jakou byla Záporožská kozácká armáda, přinesla řadu problémů. Mnozí kozáci, kteří nebyli zvyklí dodržovat přísnou disciplínu jednotek pravidelné armády, to nevydrželi a často jednotky opouštěli.
Zároveň však stále přetrvávala vnější vojenská hrozba ze strany Turecka. To pochopil zejména generální guvernér Novorossijského území , guvernér provincií Astrachaň , Azov a Novorossijsk , Jeho Klidná Výsost princ [Comm 1] Grigorij Potěmkin , který měl kladný vztah k Záporožským kozákům a mnohé z nich znal. osobně ze zkušenosti z účasti v rusko-turecké válce v letech 1768–1774. , během níž bylo k armádě Rumjanceva přiděleno 10 tisíc kozáků . Kozáci vynikali nejen v průzkumu a nájezdech, ale také sehráli důležitou roli v bitvách u Largy a Cahulu . V lednu 1771 vyznamenala Kateřina II. atamana Záporožské armády P. Kalnyshevského za jeho zásluhy zlatou medailí, „osprchovanou diamanty“, a 16 dalších lidí z nejvyšších řad Záporožské armády bylo oceněno zlatými medailemi [9] .
Proto v roce 1783 kníže Potěmkin povolal kozáky, kteří zůstali v Rusku, aby sloužili, kteří založili „Kosh věrných kozáků ze Záporoží“. [4] Ve stejném roce se kapitáni Chepega a Golovaty v čele s týmem dobrovolníků pod generálním velením Suvorova vydali pacifikovat odbojný Krym. [jeden]
3. července 1787 Potěmkin zorganizoval v Kremenčugu audienci císařovny Kateřiny II. s řadou bývalých Záporižžských předáků, kteří ji požádali o obnovení Záporižžské armády [1] , kde vyjádřili přání i nadále sloužit. A také Potěmkin přispěl k následnému podpisu petice.
Výsledkem bylo, že Alexander Suvorov, který na příkaz Kateřiny II., v té době již organizoval armádní jednotky v jižním Rusku a budoval kubánskou hraniční linii , začal z kozáků bývalé Záporižžské armády a jejich potomků tvořit novou armádu. . Nyní druhý major Golovaty a další předáci dostali pokyn, aby shromáždili kozáky do „Armády věrných kozáků“. Ze shromážděných kozáků byly vytvořeny dvě skupiny: kavalérie pod velením Zakharyho Chepegy a věžová pěchota pod velením Antona Golovatyho. Kníže Potěmkin pověřil generálním vedením kozáků prvního atamana obrozené armády - Sidora Belyho . [1] Tak se oficiálně objevila „ Armáda věrných kozáků “ .
Armáda věrných kozáků se účastnila rusko-turecké války v letech 1787-1792 . [deset]
27. února 1788 za vojenské zásluhy [1] , ve slavnostní atmosféře Suvorov osobně předal předákům Sidoru Belymu, Antonu Golovatymu a Zakhary Chepegovi bílý vojenský prapor, udělený císařovnou Kateřinou II [2] , jakož i vlajky a další Kleinody , které byly zabaveny při likvidaci Záporožských Sičů v roce 1775 [1] . [3]
Následně, za úspěchy dosažené ve válce v roce 1790, byla armáda přejmenována na Černomořskou kozáckou armádu a získala pozemky mezi Bugem a Dněstrem [10]