Povstání v židovských ghettech - akce otevřeného ozbrojeného odporu proti nacistům v ghettech okupovaných zemí Evropy a SSSR během druhé světové války .
V řadě ghett existovaly podzemní organizace a některým se podařilo zásobit chladné a střelné zbraně. Obvykle bylo povstání načasováno tak, aby se shodovalo s další vyhlazovací akcí nebo deportací do táborů smrti . Nejznámější a nejdelší bylo povstání ve varšavském ghettu , které trvalo celý měsíc. Němci museli proti rebelům použít tanky, dělostřelectvo a letadla.
Celkem bylo takových povstání několik desítek. Jen na okupovaném území SSSR došlo v letech 1942-43 ke zhruba 20 povstáním v ghettu [1] .
datum | Místo | Řízení |
---|---|---|
29. června - 15. července 1942 | Slonim ghetto [2] | |
21. července 1942 | Kletské ghetto [3] | M. Fisher |
21. července 1942 | Nesvižské ghetto | Šolom Choliavskij |
24. července 1942 | Kopyl ghetto [2] | |
1. srpna 1942 | Bendzin ghetto | |
9. srpna 1942 | Mirskoe ghetto [2] | Shmuel (Oswald) Rufeisen |
10. srpna 1942 | Kremenecké ghetto [4] | |
3. září 1942 | Ghetto v Lakhvě [5] | Jicchak Rokhchin, Berl Lopatin |
9. září 1942 | Kamenets ghetto [2] | |
12. prosince 1942 | Luck ghetto [6] [7] [8] | |
19. dubna – 16. května 1943 | Varšavské ghetto | Mordechai Anielevich |
června 1943 | Čenstochovské ghetto | M. Zilberberg |
16.-21.8.1943 | Bialystocké ghetto | Mordechai Tenenbaum |
19. - 21. srpna 1943 | Glubokoe ghetto [2] | B. Zimer a M. Lederman |
1. září 1943 | Tarnovské ghetto |
Katastrofa evropského židovstva | |
---|---|
nacistická politika | |
konečné rozhodnutí | |
Odpor a kolaborace | |
Následky a paměť |