Hans Konon von der Gabelenz | |
---|---|
Němec Hans Conon von der Gabelentz | |
Datum narození | 13. října 1807 [1] [2] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 3. září 1874 |
Místo smrti |
Lemnitz , Německá říše |
Země | |
Vědecká sféra | lingvistika |
Alma mater | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Hans Conon von der Gabelentz [3] ( německy: Hans Conon von der Gabelentz ; 13. října 1807 , Altenburg – 3. září 1874 , Lemnitz ) byl německý filolog. Čestný člen Maďarské akademie věd (1858), člen Ruské akademie věd (1868).
Byl ve státní službě ve vévodství Altenburg. V roce 1848 byl poslancem frankfurtského parlamentu .
Napsal „Elements de la grammaire mandchour“ (Altenburg, 1833). Spolu s filologem Loebe vydal gotický překlad Wulfilovy bible s gramatikou, slovníkem, latinským textem a komentáři (Lipsko, 1843-1846). Později začal studovat ugrofinské jazyky a jako první v Německu je vědecky zpracoval. Publikoval v časopise, který založil: „Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes“ mordiánskou gramatiku, srovnávací esej o dvou čeremských dialektech a článek o zyrijském dialektu. Jeho gramatiky Irokézů, Dajaků, Dauštiny, Kirirtu a Cassianů (poslední se slovníkem) se dotýkaly dosud téměř nedotčené oblasti lingvistiky (1852-57). V roce 1860 Hans-Konon publikoval „Melanesische Sprachen nach ihrem grammatischen Bau“, „Uber das Passivum“ a o něco později (1864) vydal mandžuský překlad čínského eseje „Seschu, Schuking a Schiking“ s mandžusko-německým slovníkem. Po jeho smrti v Petrohradě vyšla v roce 1877 jeho „Geschichte des grossen Liao“.
Počet jazyků, které Hans-Konon důkladně prostudoval a vědecky zpracoval, dosáhl 80. Filologem se stal i jeho syn Hans Georg Konon von der Gabelenz .
Slovníky a encyklopedie |
| |||
---|---|---|---|---|
Genealogie a nekropole | ||||
|